Milá redakce a milé čtenářky, 

potřebovala bych od Vás poradit. Mám přítele, které ho velmi miluji a kterého si velmi vážím. Náš vztah trvá už dva a půl roku a řekla bych, že nemáme nejmenší problémy a potíže. Já jsem svobodná a žiji sama v pronajatém bytě, můj přítel donedávna bydlel s manželkou. Nyní je již rozvedený (podotýkám, že k rozvodu nedošlo jen vlivem našeho vztahu, ale též v důsledku odcizení se od sebe, a největším důvodem byl její alkoholismus. Syna již mají dospělého a nebydlí s nimi.) a nyní se tedy se svou bývalou ženou po rozvodu vypořádává na majetku.

A teď tedy k důvodu, proč to všechno vlastně píšu. Přítel mi nabídl společné bydlení. Samozřejmě, že jsem zajásala, protože moji současnou samotu nesu celkem těžce. Zjistila jsem, že mám potřebu se o někoho starat, pečovat a velmi mne to uspokojuje. Přítel po zvážení svých možností zjistil, že vypořádání s bývalou ženou nebude tak jednoduché, jak si myslel, a že ji bohužel z financí, které má k dispozici, nebude moci poskytnout částku, která jí náleží a na které se dohodli. Nějaké peníze v hotovosti jí dá a zbytek mají domluven na splátkách.


Přítel mi tedy nabídl společné bydlení s tím, že já mu budu dávat finanční částku, kterou platím za pronájem bytu (6 000 Kč) a on tím bude vyplácet svoji bývalou manželku. Musím podotknout, že mne to celkem urazilo a samozřejmě, že jsem mu řekla, že nechci žít na ničí úkor, ale také u toho nechci být já, kdo na to doplatí. Připadá mi to, jako kdybych dál platila někomu (jeho bývalé ženě) pohodlný život a sama z toho neměla  nic. Přítel byl zklamanej, bere to tak, jako bych mu nechtěla pomoci a nechala ho ve štychu.

 

Jak byste to řešily vy? Za jakých okolností byste se stěhovaly k příteli, který má svůj byt, jak byste řešily podíly na provozu domácnosti? Já jsem samozřejmě ochotna se na chodu domácnosti podílet, nejsem typ, který by žil na něčí účet a ani nehnul prstem…. Ale zas musím mít na mysli i svoje zájmy. Např. přítel mě za pár let (?) opustí a já od něj odejdu zase bez sebemenších prostředků do nějakého pronájmu? Ještě s pocitem, že jsem svoje peníze přenechala jeho bývalé ženě jako odškodné za manžela?

 

Ještě dodatek na závěr: S přítelem svatbu neplánujeme, on už se totiž ženit nechce… L Také mne mrzí, že si svůj rozvod a následné vyrovnání na majetku neřeší se ženou sám, ale zatahuje do toho mne. Já nejsem příčinou rozvodu, tak proč bych se neměla na jeho vypořádání nějak podílet? Možná jsem to napsala zmateně a nesrozumitelně, ale trápí mne to a chtěla bych znát Váš názor?

Poradíte mi? 

D.

 

Milá D., abych se přiznala, něco mi na tom Tvém příteli nevoní. Společné hodpodaření by se mělo naplánovat jinak. Tak, jak to podal, to vypadá poněkud... jak bych to řekla... vyčuraně. Na Tvém místě bych si s ním ještě promluvila a řekla mu, jaké z toho mám pocity. Hodně štěstí.