Milé Ženy-in,

v poslední době mě trápí jeden problém, a tak bych Vás ráda poprosila o názor či radu.
Jsem už několik let vdaná (zatím bez dětí), s mužem si rozumíme, máme podobný smysl pro humor i spoustu společných koníčků. Problém ale je, že mě vůbec nepřitahuje jako muž. Je mi nepříjemné, když mě chce hladit, líbat a když chce sex. Naše sexuální radovánky se omezily jen na nutné vykonání potřeby (když už moc naléhá) bez jakéhokoli hlazení a mazlení. I když fyzicky dosáhnu orgasmu, vůbec si to neužiju a snažím se, aby ten akt byl co nejkratší, a vždycky jsem ráda, že to mám už za sebou.

Když jsme se seznámili, takový problém jsem neměla a sex jsem si užívala. Pak ale opadla zamilovanost a mně začaly být jeho dotyky nepříjemné. Příliš jsem tomu tehdy nedávala váhu a říkala si, že to není tak důležité a časem se to spraví. Bohužel opak je pravdou..
Říkám si, že je důležité, že je hodný, doma mi pomáhá, že si rozumíme a na takový sexuální život si zvyknu. To si ale říkám jen do doby, než vidím svého kolegu (vidím ho vždy tak jednou za čtvrt roku), který mě neskutečně přitahuje.

On o tom nic neví a nikdy se nedozví, jak na mě působí, neboť nechci kazit naše pracovní vztahy, a navíc je šťastně ženatý. Bohužel se nemůžu spolupráce s ním vyhnout a pak všechna moje předsevzetí jdou do háje. Setkání s ním mě vždycky rozhodí, pak si představuju, jaké by to bylo s ním, jak mě líbá, objímá, hladí.. Když odjede, už nemyslím tolik přímo na něho, ale obecně mi strašně moc chybí blízkost mužského těla a něžnosti.

Já vím, že mám doma manžela, který by stál o totéž se mnou, ale já toho s ním prostě nejsem schopná. Vždy se snažím přetrpět, když na mě sáhne a při tom sním o jiném muži (i když to třeba není ani nikdo konkrétní).

Zrovna teď jsem zase viděla kolegu, a tak jsem teď moc smutná a nevím, co mám dělat. S manželem se rozvést nechci, protože ho mám ráda, máme toho hodně společného a navíc splácíme hypotéku na byt, na kterou by ani jeden z nás samostatně neměl. Vím, že bych mu tím moc ublížila. A taky bych už ráda měla miminko a nemám sílu hledat nového dobrého tátu. Nechci ho ani podvádět, to bych se z toho pak zbláznila, nemám na to, abych měla někoho jen na sex. A práci taky opustit nechci (i kdybych nebyla v kontaktu s kolegou, stejně by se našel někdo jiný, kdo by mě přitahoval a bylo by to stejné). Nevidím teď žádné východisko a pomalu z toho začínám mít deprese. Nechci ve třiceti letech rezignovat na milostný život, ale asi mi nic jiného nezbyde..


Na přání čtenářky vydáváme tento příspěvek zcela anonymně.