Ilustrační fotoPaní Elišce dlouho připadal otec jejího přítele báječný. Rozčarování přišlo, když jednou švagrová slavila v rodinném kruhu narozeniny...

Seznámil nás můj – tehdy ještě přítel, dnes manžel – Lukáš. Jeli jsme tenkrát na návštěvu za jeho rodiči na chalupu na Vysočinu. Trochu jsem se prvního setkání bála, ale dopadlo nad moje očekávání. Maminka byla taková milá, tichá, skromná paní. Zato tchán, to bylo číslo!

Byl chytrý, sečtělý, nesmírně pozorný k manželce, zábavný, a mně trochu připomínal mého dědečka, kterého jsem jako dítě přímo zbožňovala. Od první chvíle, co jsme se poznali, jsme si padli do oka.

Podstatné nebylo, že se Kamil (Lukášův otec) ve svém věku klidně může měřit s mnohem mladšími muži, ale objevili jsme spoustu společných zájmů, obdobný pohled na svět, stejný smysl pro humor a v neposlední řadě jsme oba vodnáři.

Asi půl roku poté pak slavil Lukáš sedmadvacáté narozeniny a jeho rodiče nás pozvali spolu s dalšími příbuznými na večeři. Konala se u nich doma a Kamil mi při té příležitosti nabídl tykání. Velmi mě to potěšilo.

Ilustrační foto

Lukášův otec, který šéfuje představenstvu jedné pojišťovny, působil energicky a sebejistě, vše organizoval a staral se o zábavu. Kolem půlnoci mě pak vyzval k tanci, který se protáhl na dvě hodiny! Po celou dobu jsme si povídali a vůbec jsme nevnímali ostatní.

„Můj budoucí tchán je prostě báječný,“ rozplývala jsem se druhý den, když jsme s Lukášem večírek probírali.

A tak báječný a přátelský byl i o rok později na naší svatbě. Choval se vzorně jako manžel, jako otec i jako novopečený tchán.

I když jsme se s manželovou rodinou vídali jinak dost sporadicky, další velkou příležitost jsme měli na oslavách pětatřicetin Lukášovy starší sestry Kamily. Byla tam celá jejich rodina a tchán samozřejmě nesměl chybět. Výtečně jsme se bavili. Seděla jsem u stolu s Lukášem a s tchánem a tchyní.

Ilustrační fotoPrávě jsem Kamilovi vyprávěla nějakou historku z práce, když jsem ucítila jeho ruku na svém koleni. Strašně jsem se lekla a ucukla jsem. Vyčítavě jsem se na něj podívala a nebyla jsem skoro schopná další řeči. Jen jsem trnula, jestli si toho nikdo nevšiml.

Co to mělo znamenat?

„Přestaň!“ syčela jsem, když se mě po chvíli začal směle dotýkat znovu, tentokrát výš na stehně. Prudce jsem vstala a na udivené pohledy ostatních jsem reagovala, že si musím odskočit. Absolutně jsem to nechápala.

Tohle že je tem úžasný a milý společník? Milující manžel a rozvážný otec? Ctihodný šéf pojišťovny? Pchá! „Možná, že to přehnal s pitím,“ hledala jsem vysvětlení.

Když jsem se trochu uklidnila, vrátila jsem se zas ke stolu. Tentokrát jsem se však posadila k Lukášovi z druhé strany, než seděl jeho táta. Cítila jsem, jak mě neustále hypnotizuje očima. Snažila jsem se vyhýbat jeho upřeným pohledům, ale stále jsem je cítila.

Doma jsem se o tom manželovi nezmínila. Co když jsem se chovala nějak vyzývavě a tchán si to špatně vysvětlil? Ale ani to ho nijak neospravedlňovalo před jeho manželkou.

Hned v pondělí měl „incident“ pokračování. Když jsem na odchodu do práce otevřela dveře z bytu, stál za nimi Kamil a se slovy „Mohu dál?“ mě tlačil zpátky do bytu. Samozřejmě, že jsem se neudržela a křičela na něj, co to všechno o víkendu u nich na oslavách mělo znamenat.

„Eliško, nevím, co se to se mnou děje! Už dlouho pozoruju, že jsi mi stále víc sympatická...“

Nadechla jsem se: „Víš vůbec, co říkáš? Zapomněl jsi snad, že máš manželku a já že jsem ženou tvého syna?“

„Samozřejmě že si to uvědomuju, ale nedokážu s tím nic dělat!“

Ilustrační fotoPoté nabrala situace rychlý spád. Kamil nejprve vyznal snaše lásku, a pak na ni dokonce zaútočil. Pokoušel se ji uchopit do náručí, snažil se ji líbat. „Jenom jednou,“ škemral nepříčetně, „pak už ti dám pokoj!“

To bylo na mladou ženu přespříliš. Začala na tchána ječet, ať táhne, ať ihned vypadne! Ten konečně pochopil...

Ještě dlouho potom, co odešel, jsem nebyla ničeho schopná. Seděla jsem strnule na židli, klepala se zlostí a tupě zírala do zdi. Probral mě až telefon kolegyně z práce, kde jsem, že je po mně sháňka.

Konečně jsem se rozhoupala. Vymačkala jsem na mobilu Lukášovo číslo. Chtěla jsem mu všechno do puntíku povědět. Vykreslit mu, co je jeho otec ve skutečnosti zač. Ale když jsem pak uslyšela jeho hlas, veškerá hnací síla mě opustila. Něco jsem breptala o večeři, a pak raději zavěsila.  

Ale ta podivná atmosféra u nás v rodině přetrvává dál. Tchán na mně může oči nechat a Lukáš nemá ani ponětí, oč jeho otec usiluje. Snažila jsem se kontakt s tchánem omezit, což je ovšem takřka nemožné. Manžel nechápe, proč se vyhýbám setkání s jeho rodiči, a zlobí se na mě.

Rozhoduji se, zda mu mám o všem říct. Mám prozradit, oč „tchán“ usiluje, i když tím nejspíš ublížím celé rodině, hlavně mamince?