Dobrý den,
jsem Vaší letitou (achjo :-)) čtenářkou; ve vašich článcích jsem vždy nalezla spoustu rad a inspirací - a tak mě napadlo, zda by mi zveřejnění mého „problému" nepomohlo pomocí reakcí a zkušeností čtenářek vašeho magazínu ukázat správný směr...
Jde o problém osmiletého gymnázia.
Máme syna v páté třídě, který je bystrý, zatím jedničkář (ač se takřka neučí - jde mu to jaksi samo), a taky rošťák :-). Rozhodli jsme se spolu s manželem, za podpory jeho třídní učitelky, ho přihlásit k přijímacím zkouškám na osmileté gymnázium. Řekli jsme si, že alespoň si zkusí trochu prubnout stresové ovzduší zkoušky, aby věděl, co ho případně v budoucnu čeká... Nijak zvlášť jsme ho na přijímačky nepřipravovali, ač vím, že jiní to tak dělají, že existuje spousta zkušebních přípravných testů. Nijak zvlášť jsme ani neřešili, co POTOM. Vždyť - pokud se nedostane, tak si to jen prubl - a není co řešit; a pokud se dostane, budeme přemýšlet až pak. No a on se dostal.
Musím přiznat, že mě to nějak zvlášť nepotěšilo :-(. A musíme tedy přemýšlet :-). Syn sám se k tomu staví docela laxně. Na jednu stranu cítím, že je trochu pyšný, že se tam dostal z jeho nynější třídy jako jediný, byť se jich tam hlásilo víc (a dle něho i „lepších"). V jeho 10 letech však není schopen posoudit, co vstup do gymnázia obnáší (přiznám se, že já v mých třiceti dávno pryč ale taky ne). Prostě na jednu stranu se mu tam chce - láká ho nové prostředí, spolužáci... na druhou se bojí - slyší, že je to tam obtížné, že se bude muset hooodně učit, nebude moci lítat po venku jako dosud... A víceméně chce, abychom rozhodli za něj.
A to je právě to naše dilema: slyšela jsem jak pozitiva, tak negativa vstupu tak malých dětí na tento typ škol. Pokusím se je shrnout:
POZITIVA: všichni plus minus na stejné úrovni (paní učitelka mi např. povídala, jak se v hodinách někteří nudí, když ona musí např. v matice již tři roky slabším žákům vysvětlovat výpočet obvodu obdélníku - a oni to znají a slyší po tisící); lepší vybavení učebními pomůckami než na venkovské škole; více možností mimoškolních aktivit; jistá prestiž studia na kvalitní vyhlášené škole.
NEGATIVA: vysoká náročnost studia a tím „zkrácení" dětství; navíc zřejmě s plánovaným schválením, že i žáci těchto škol budou muset v budoucnu dělat přijímací zkoušky na střední školu (i na tu jejich nynější) - ubývá jedna z velkých výhod; dále prý je 8 let ve stejném kolektivu, ve stejném prostředí, se stejnými kantory hodně ubíjející (to asi bude pravda - na ZŠ je to I. stupeň s jednou kantorkou, pak II. stupeň s více učiteli, pak čtyři roky střední, poté možná vysoká - takže stále nějaká změna; a co si budeme povídat - když si vzpomenu na sebe - např. po čtyřech letech denního setkávání se se stejnými tvářemi na střední jsem taky byla ráda, že už některé neuvidím :-); dále - vstup na jiný typ školy s sebou zákonitě nese i (možná dočasné) zhoršení prospěchu - a tak pokud se na SŠ hlásí jedničkář „z venkovské školy", má pořád víc šancí, než dvojkař „z prestižního gymnázia" - byť je na tom vědomostně třeba lépe...
V žádném případě nejsem typem těch rodičů, kteří se, kudy chodí, chválí tím, že „jejich Anička je velmi chytrá, protože studuje na TOM prestižním gymnáziu"...
Jde mi vyloženě o dobro kluka; nechci mu ublížit tím, že ho přesadím z nynějšího „klídku" do neznámé divočiny (obrazně řečeno); na druhé straně mu nechci ublížit tím, že ho nechám „zakrňovat" mezi některými slabšími žáky, když má (asi) na víc... Do týdne musím odeslat naše rozhodnutí o tom, zda syn na gymnázium nastoupí, nebo ne. Rozhodla jsem se, pokud to bude možné, požádat čtenářky, zda by mi napsaly, jaké mají zkušenosti se studováním jejich dětí na tomto typu škol ony; poradit se, jak by se v mnou popsaném případě rozhodovaly ony samy.
Vás, redakce, tímto velmi žádám o zveřejnění mého článku - prosby o rady...
Děkuji a jsem s pozdravem.
Lenka
Tak, milé ženy-in, co Vy na to?
Moje zkušenost je taková, že já absolvovala základku a čtyřletý „gympl", protože jsem přijela z ciziny, sestra už osmiletý a rozhodně byla ráda a já jí to záviděla - na základce jsem se nudila, a ani na gymplu se nemusela učit nějak dramaticky víc... Takže já bych byla spíš pro gymnázium, jestli je kluk chytrý - naučí se učit a to je taky nezanedbatelné plus, jestli pak bude chtít jít dál...
Co si o tom myslíte Vy, ženy-in?
Nový komentář
Komentáře
Já letos maturuju a jsem na čtyřletým...když vidím ty dětičky(ano,jsou to dětičky,i když se snaží např oblečením a chováním vyrovnat nám starším),jak se pletou mezi 'skorodospělýma' lidma,je mi jich líto...navíc tyto děti tráví ve škole převážnou většinu dne-není vyjímkou že i primáni mají 2 dny v týdnu do 16:00!!jsem ráda,že jsem šla až na čtyřletý...i prospěchově se od oktávy nelišíme-dokonce jsme v průměru o 0,3 stupně lepší...musíte se rozhodnout sama...ale já sama bych své dítě(v budoucnu) na osmiletý gympl nedala-spíš bych mu zaplatila jazykové a sportovní kroužky....
Gymnázium je vyloženě příprava na VŠ. Mám syna v I. ročníku v Brně na vysoké, vystudoval ale střední elektrotechnickou školu se zaměřením na výpočetní technicku a software. Měl skvělý prospěch a po maturitě, když si sháněl brigádu v oboru vůbec neměl problém. Dneska na VŠ jsou s ním studenti z gymlu, kteří se neustále učí, protože vůbec nebrali základy elektrotechniky, programování a podobných věcí. Syn celý provní ročník využívá znalostí ze střední školy. Myslím si, že střední odborná škola je většinou lepší pro život. Dnes můžete jít na jakoukoli vysokou, i když je to úplně jiný obor, ale odborné znalosti mu nikdo nevezme. Gympl je podle mě pro lidi co chtějí na práva, medicínu, učitele a pod.
Chápu, jaké máš dilema...sama jsem to prožívala jako dítě (nedávno), ale naši byli toho názoru, že jsem ještě dítě, tak at si užiju dětství. Ale upřímně, taky jsem navštěvovala malou školu, vybavení nic moc a vyuka taky tak.Každopádně můžete to zkusit, když se mu tam nebude líbit, muže se vrátit zpátky nebo později udělat přijímačky na jinou stř. školu. Rozhodně se poradte s učiteli, jestli si myslí, že by to mohl zvládnout. Oni ho v tomto směru znají lépe...jak se staví k učení apod. Ale pokud nechce jít na VŠ, je gympl zbytečný, ba až na nic. Já nešla a mám problém najít uplatnění...akorát jazykové vybavení mám skvělé.
A když už se dostal, tak asi v něm něco bude, tak proč to nezkusit. Pokud mohu poradit, nechte to na něm. Bude to jeho rozhodnutí, což je krůček k samostatnosti.
Přeji hodně štěstí!!!!
Luminar001: já jsem gymplu docela litovala
a znám i pár lidí, kteří úspěšně studují VŠ jiného zaměření, než byla jejich odborná SŠ. Nicméně proti gymplu z principu nejsem
Náš syn taky dělal přijímačky na osmileté gymnázium a vzhledem k tomu, že se umístil na prvním místě, tak vůbec neuvažujeme o tom, že bychom ho tam neposlali. Stejně jsme museli hledat jinou školu, chodil totiž do základní školy, která má jenom první stupeň, ale dětem se tam neuvěřitelně věnují, z jejich třídy se dostala více než polovina na gymnázium, učitelky prožívaly snad u každého dítěte, jak dopadne. Náš čekal až do středy, kdy se zveřejnily výsledky na webu a dokonce mi pak telefonovala paní zástupkyně, jestli už vím, jak můj syn dopadl - nechal jí totiž svůj kód a paní zástupkyně brouzdala po internetu a čekala, kdy už výsledky uvidí.....
jsem rozhodně pro gympl! Sama sem nešla na 8letý, ale až na 4-letý, a dost sem toho litovala, neboť sem se v některých předmětech fakt dost nudila. Jinak nesouhlasím s argumenty, že gympl je k ničemu. Mít všeobecný základ se vyplatí (i já, humanitně zaměřená, občas ocením poznatky z fyziky
), navíc vysokoškolský vzdělání bude nutost (a nemusí být zrovna právník či lékař, je spousta Bc oborů). A navíc jedině gympl připraví opravdu pořádně na VŠ. A kdo říká, že z něho bude lékař či právník, může jít na strojárnu a ty zámky zámečníkům navrhovat
podle mě se teda dítěti víc omezí výběr tím, že si po 9. vybere odbornou školu.
Stejně jako většina tady jsem pro, poslat kluka na gympl. Souhlasím s tím, co napsala Snezenka. Navíc já sama jsem šla až z devítky, přičemž celý druhý stupeň jsem litovala, že jsem nešla z pětky, neboť rozdíly v inteligenci se projevovaly čím dál víc a já byla prostě pro všechny ta "šprtka", protože nechápali, že je to od slova šprtat se, což jsem nepotřebovala. Šprtali se oni a měli ty svoje trojky, zatímco já jedničky bez námahy... Na gymplu jsem byla ráda, že jsem už jen lepší průměr (trojky z matiky, fyziky či chemie), ne ta nejlepší. A teď na VŠ mi docela chybí, že jsem se nenaučila učit se. Ale konečně mi vyhovuje způsob výuky i přístup vyučujících (na gymplu nám už někteří vykali, ale jinak jsme pro ně byli pořád děti).
Já bych ho tam určitě dala, z několika důvodů (má osobní zkušenost - chodím na čtyřletý a vidím tak rozdíl mezi námi a osmiletým):
1) jazyk - když přijdou děcka z různých škol na gympl, tak se jede jazyk téměř od začátku, aby se to sjednotilo. V tomto mají ti, co chodí na 8letý, obrovský náskok před 4letým. A angličtina je dnes téměř nutná.
2) naučí se učit. Pravděpodobně (jestli ho gympl bude bavit) půjde na VS, kde toho bude hodně a techniku učení, která je pro něho nejvhodnější, už bude mít dávno zažitou.
3) kolektiv - bude v kolektivu mu bližším než na základce.
Yvaine: řekla bych, žes měla neobyčejnou smůlu na školu.O takovém přístupu jsem ještě neslyšela.
Syn chodí na osmileté gymnázium, se známkami se taky zhoršil, ale jsem ráda, že tam je. Předtím měl taky s prstem v nose samé jedničky a teď aspoň vidí, že jiní můžou být lepší a musí se snažit. Určitě být Lenkou, tak tam syna dám, nakonec kdyby chtěl pak studovat odbornou školu, tak může v kvartě normálně udělat přijímačky a přejít třeba na průmyslovku, když bude chtít.
A ještě dodatek, sama teď učím na 2. stupni základní školy (sice jsem vystudovala peďák na učitelství na střední škole,ale nesehnala místo) a vidím, kolik dětí je nadprůměrně inteligentních a ve třídách stoupají počty dětí se specifickými poruchami učení. Takže učitel se musí věnovat ostatním více a ty chytré děti se nudí a všechno znají a zmáknou bez problémů a potlačuje to pak jejich rozvoj...Také mi odchází z mojí třídy jedna holčina - šikulka na gympl, sice mi bude strašně chybět, ale moc jí to přeju, protože vím, že je to pro ni skvělá příležitost dokázat něco víc!
Já bych do toho šla! Sama jsem absolvovala šestiletý gympl (ze 6. třídy na gympl).Přijímačky jsem udělala nějak podobně, bez přípravy, stresu...bylo mi jedno, zda se dostanu. Bylo to hlavně přání rodičů, jelikož vzdělání bylo kvalitnější na gymnáziu. Fakt toho nelituju a volila bych stejně. Když to vidím teď zpětně, sice se pár lidí zhoršilo v prospěchu, ale odmaturovali jsme všichni a všichni taky úspěšně dřívě či později začali studovat na vysoké škole. Gymnázium připraví každého na jakoukoliv jinou vysokou školu.
Takže ještě jednou, já bych do toho šla!
moje neteř byla šťastná,že šla na osmileté gymnázium
pravda,učení je podstatně náročnější,ale taky toho mnohem víc umí a na ZŠ by zakrněla,docela se tam nudila,asi chytla špatný ročník,prostě vynikala a sama říkala,že je to teď mnohem lepší
já jsem PRO!!!
Cleara: a vidis, ja maturovala ve ctvrtaku, meli jsme 10 lidi se samymi jednickami a dalsich 8 melo vyznamenani, odmaturovali vsichni. V soubeznych oktavach to dopadlo "hur" a asi 4 lidi neodmaturovali
ale jak rika a...., znamky stejne nikoho nezajimaji
Houbeles zkrácení dětství. Jak já byla šťastná, že se konečně veškole něco dělo. Že jsem nemusela posté poslouchat ten obvod obdélníku, že mě ti, co sotva uměli číst, netahali za vlasy a nekopali do kotníků jako "hnusnou šprtku".
Pokud jde o známky, zhoršit se to může. Ale co jako? Jde o to, že dítě má samé jedničky od kolébky po rakev nebo o to, že něco umí?
Kolektiv bych neřešila, milí lidé a pitomci se najdou všude.
Učitelé jsou většinou příčetní, takže když se mláděti bude chtít odejít na jinou školu, tak jim pravděpodobně docvakne, že když má mládě dvojku z osmiletého gymplu, nemusí být blbější, než mládě ze základky. Vzpomínám,jak jsem absolvovala velmi náročné (tehdy) gymnázium s dosti nelichotivým maturitním vysvědčením a u přijímaček na výšku mi nevěřili, že jsem přečetla hromadu odborné literatury v angličtině, když z ní mám dvojku. Samozřejmě, když se ptali na obsah oněh knih, zjistili, že jsem je četla a komentovali to nějak jako že teda na nás museli být hodně přísní, protože co jim tam chodí a tvrdí, že umí anglicky, to by jeden zaplakal. Život ukáže.
Pro mě silně převažují pozitiva.
Hlavně bych ho nestrašila kecama typu: že je to tam obtížné, že se bude muset hooodně učit, nebude moci lítat po venku jako dosud. Jak takovou kravinu může někdo vypustit z pusy
. Na ZŠ jsem nebyla jedničkářka - moje chyba, ale po přechodu na gympl se moje známky nezhoršily. Nějak jsem žádnej větší nápor nezaznamenala. Pokud na to má, jakože určitě má, tak ať tam klidně jde.
Na druhou stranu i kdyby se trochu zhoršil, o známky přece vůbec nejde. Po dokončení školy po mě chtěli max. maturitní vysvědčení jako doklad, nikdo se nedíval na známky a na ostatní známky už se vůbec nikdo nikdy nedíval.
Yvaine: Mě jsi potěšila...pořád si vyčítám, oč jsem svou dceru ochudila
Yvaine: ježiš, já jsem prase, mám to samou hrubku - vidíte, mít gympl ještě nic neznamená
Já jsem absolvovala osmileté gymnázium a ráda bych pokukázala na jednu věc (myslím, že to zatím nepadlo). Nastoupili jsme do primy (tj. jako šesté třídy) a dva roky jsme denně slýchali, že jsme banda pitomečků, že na to nemáme a máme se vrátit na základku. Někdy v tercii se to zlomilo - začali nám doporučovat, ať přejdeme na nějakou jinou střední školu. Prvák a druhák jsme byli deb**ové, kteří měli odejít do učení, dokud byl časa a dva roky před maturitou jsme byli zralí na vyhazov od zmiňované zkoušky...ne každý tohle vydrží. Ze 30 lidí v primě nás došlo k maturitě 17. A ani s tou intelektuální úrovní spolužáků to tak horký nebylo, někdo je chytrej na učení, ale jinak nic moc a o přestávkách se goniometrické funkce nebo fylozofie řeší, jen když někdo vysvětluje, co profesor nezvládl předat srozumitelně...jinek se řeší úplně jiné věci
Můj názor je ten, že víceleté gymnázium je jen velmi veliká nafouknutá bublina. Nechala bych to na devítku a kluka samotného. Omlouvám se všem za svůj veskrze nagativní přístup
Cleara:
mít samé jedničky ještě nic nevypovídá o tom, jak v životě uspěješ
Meander: kareta: No podle mě existují asi dva důvody, proč lidi studují. Kvůli budoucí profesi nebo kvůli tomu, že je to baví. Já osobně jsem studovala jenom kvůli tomu, že to co jsem studovala mě bavilo, jiný smysl to pro mě nemělo. Pokud ovšem někdo chce vzdělání kvůli profesi, tak je opravdu lepší nějaké odborné, protože z těch, kteří vystudují některý z těch zbytečných oborů, se dobře uplatní jen málokdo. A každý nemůže být právník, lékař nebo ekonom/ ostatně ani z těchto se každý dobře nechytne/.