rozhovor

Potřebuji se s vámi podělit o příběh své kamarádky Jany. Řeší teď prekérní situaci. Nevím, co jí mám poradit.

Jana byla delší dobu sama, bez partnera, jen se svým sedmnáctiletým synem. Je hodně pracovně vytížená, práce ji baví, jen ty chvíle osamění večer nemůže ustát. Často potkává v práci hodně mužů, ale většinou jsou zadaní, takže pozvánky na večeře odmítá. Co taky se ženatým mužem, akorát následné trápení.

Jednou Jana narazila na jednom večírku na sympatického Pavla. Byl rozvedený, s manželkou měli domluvenou střídavou péči o jejich dva syny. Párkrát se spolu sešli, asi třikrát se spolu vyspali. Počáteční jiskra ale vyhasla. I když to cítila taky, byla překvapená, že nakonec jejich krátký vztah vcelku rychle ukončil on. Zavolal jí, že šlo o omyl, že by si nerozuměli. Ani jako partneři, ani v posteli. Že to chce ukončit a že jí přeje mnoho štěstí do dalšího života. Pokoušela se ho ještě kontaktovat, ale on už se neozval.

Jenže Jana po nějaké době zjistila, že je těhotná. Antikoncepci neřešila. Se svým minulým mužem se tolik let snažili o druhé dítě, které nepřišlo. I lékaři Janu smiřovali s tím, že už se jí to v jejím věku nepodaří. Proč by se tedy měla cpát práškama, když tělo reprodukčně nefunguje… jenže… všeho do času.

Situace s neplánovaným těhotenstvím jí naprosto vykolejila. Jak se to mohlo stát? Proč zrovna teď, s mužem, který je pryč? Který ani netušil, že nebere prášky! Řekla mu, že děti mít už nemůže. Navíc, který ji nechce. Tudíž nechce určitě její dítě! Má své dvě a má s nimi dost práce. Přemýšlela dlouho, povídaly jsme si dlouhé večery.  Rozebíraly jsme to ze všech stran. I to, že nechat si dítě je sobecké. Vůči němu. Kdyby se ho zeptala, zda by jí dítě udělal, zda by s ní dítě chtěl, určitě by nesouhlasil.

Rozhodla se nakonec, že si dítě nechá. Tolik si ho celá léta přála a najednou nečekaně přišlo. I když v tak šílené situaci. Jenže co teď? Zprvu byla rozhodnutá, že to Pavlovi neřekne. Že je to její rozhodnutí a že by to bylo vůči němu nefér. Jenže teď jí to nedá spát. Je to jednou otec jejího nenarozeného dítěte, měl by to vědět. Třeba proto, aby mu mohla odpovědět, až se zeptá, kdo je jeho táta…

Vím, je to hrozná situace. Já prostě nevím, co jí mám poradit. Říct mu to? Musím se přiznat, že mi je na jednu stranu Pavla líto. Je v tom nevinně. Nemohl situaci nijak ovlivnit. Leda tím, že by s ní nespal, ale zase když mu řekla, že se nemůže nic stát??? Chápu i ji, touží po miminku…

Díky, Eva

Co byste poradila? Jak by se zachovali muži, kdybyste jim něco podobného oznámila, čtěte ZDE.