Víme dobře, že hubnutí bývá občas dřina. Ale když jdete na věc s nadhledem, může to být i zábava. O tom se hodláme přesvědčit v našem velkém testu diet a receptů na hubnutí. Určitě i vy máte svou zkušenost, svůj úspěch či neúspěch. Napište nám o tom!

Zapojte fantazii nebo jednoduše zavzpomínejte. Máte v zásobě nějaký příběh, který se točí kolem diety nebo hubnutí? Pošlete nám ho a my váš příběh zveřejníme. Navíc ze všech došlých příspěvků vybereme ty nejlepší a jejich autory po skončení soutěže odměníme.

Své příspěvky můžete posílat až do konce našeho testu, to je středa 27. května, na e-mail eva.soukupova@zena-in.cz a do předmětu uveďte heslo „soutěž“.

První příběh

Do redakce nám dorazil první příspěvek, který je zároveň prosbou o radu. Poslala nám ho čtenářka Jana.

Strašně ráda bych hubla, jenže se bojím. Všechno to začalo po škole v roce 2003. Měla jsem (podle mě) nějaká kila navíc - 160cm a 58-60 kg. Začala jsem pracovat a nějak to šlo dolů samo. Přestalo mi chutnat sladké, super. Jenže pak mi přestalo chutnat úplně, až se zjistilo, že jsem mentální anorektik. Začala jsem pomalu jíst pod dohledem rodičů. Už ale nekontrolovali, co jsem dělala po jídle, a anorexie se zhoupla v bulimii.

Opět jsem se z toho dostala díky rodičům a příteli. Jenže mi zůstala nahoře nějaká kila. Přesně 15 kg. Co s nimi? Zhubnout pohybem? Cvičím 3-5x týdně kolem 30-45 minut. Jídlem? Moc nejím, vše si píšu, hlídám si tuky, cukry... Dietou? S mojí minulostí?

Nevím, co mám dělat, s kily navíc se nechci smířit, ale když nic nezabírá, tak asi budu muset. Je to ale těžké, protože stále někde vzadu v hlavě mám skrytého čertíka a ten mi říká: „Jdi a strč si prst do krku.“ Nebo „To nejez, nemáš hlad, to nepotřebuješ.“ Takhle nějak to všechno začíná a pak už se jen těžko vrací...

Co byste Janě poradila?