Do redakce dorazil čtenářský dotaz, ve kterém zoufalá majitelka mladé teriérky prosí o radu. Fenečka jí demoluje byt, když je doma sama. Naposledy dokonce rozkousala skleničku. Důvodem je závislost na páníčcích, vysvětluje veterinářka Hanka Žertová..
Čtenářka V.Hipies řeší problém se svou dvouletou teriérkou. Fenka nevydrží doma sama, aniž by něco nezlikvidovala. Pro radu jsme se obrátili na veterinářku a zvířecí psycholožku Hanku Žertovou.
Dotaz čtenářky V.Hipies
Dobrý den, mám doma dvouletou fenečku amerického stafordšírského teriéra, je moc hodná a milá k lidem, děti přímo miluje... ale jakmile odejdeme z bytu do práce či na návštěvu, po návratu nepoznávám svůj byt. I přesto, že byla dlouho venčena, je doma načůráno, nakakáno a jsou zdemolované prahy, vyrvané lino, oškrábané zdi, rozkousané dveře... to vše dělá, když je doma sama. Včera dokonce rozkousala skleničku, pro kterou se vyšplhala na stůl, takže byly všude střepy, jako zázrakem se jí naštěstí nic nestalo.
Prosím o radu, jak se toho vyvarovat, je to o nervy, přijít domů z práce utahaný a jako první uklízet její nepořádek... S přítelem se jenom hádáme kvůli psovi...
Předem děkuji za odpověď!
V.Hipies
Veterinářka Hanka Žertová radí...
Psi jsou velmi sociální zvířata. Ke svému životu potřebují sociální skupinu, protože mají od přírody vštípeno, že jedinec sám je odsouzen ke strádání a smrti. Samota je stav, který je jim tedy krajně nepříjemný a děsí je. Proto je třeba už před pořízením psa pečlivě uvážit, zda má rodina možnost dělat svému psovi společnost a nenechávat ho samotného déle, než bude schopen snášet. Obecně se nedoporučuje samota delší než 4 až 5 hodin. Na samotu je nutné štěně důkladně připravit a dobu prodlužovat podle toho, jak je štěně učenlivé a odvážné. Jsou psi, kteří se naučí bez problémů respektovat i delší samotu (kolem 8 hodin). To bývají především psi s klidnou povahou, kteří se nebojí každého šustnutí a rádi spí. Na druhou stranu jsou i takoví, kteří se nikdy nenaučí zůstávat sami - mají prostě příliš velký strach nebo jsou na svých páníčcích příliš závislí. Nejčastěji však vznikne problém tehdy, když se psem, který už dokázal být určitou dobu sám, najednou zůstane celé dny někdo doma například na nemocenské nebo na mateřské dovolené. S takovým psem je nutné začít opět včas pracovat podobně jako se štěnětem, aby jej náhlá dlouhá samota nevyděsila a neklepal se úzkostí před každým odchodem rodiny z domu.
Z dotazu není zřejmé, jak problém vznikl a jak dlouho trvá. Podle toho, jak fenečka vyvádí, to ale vypadá, že prožívá opravdu na hodně velikou hrůzu. Ničení věcí bývá přeskokovým chováním - pejsek hledá činnost, která by ho uklidnila a pomohla mu chvilku zapomenout na strach. Močení a kálení je příznakem rychlého metabolismu v důsledku zrychleného srdečního rytmu a dýchání. Tyto příznaky doprovázejí silný stres. Pokud takovýto stav trvá delší dobu, může mít za následek i vážné fyzické onemocnění. Když je pes za takovéto chování trestán, přidá se ke strachu ze samoty ještě strach z návratu páníčků, a pes ze stresu vůbec nevychází.
Náprava spočívá v nácviku menší závislosti psa na páníčcích, v tak zvaných desenzitizačních cvičeních a v postupném, velmi pomalém přivykání samotě. To předpokládá, že na začátku cvičení pes není vůbec sám - je třeba najít někoho, kdo s ním bude celý den, popřípadě jej brát s sebou do práce nebo si přizpůsobit pracovní dobu tak, aby se psem stále někdo byl. Pes se učí, že nemá pozornost páníčků stále, a že je docela příjemné v době, kdy si ho nikdo nevšímá, být chvilku na pelíšku a věnovat se plnicí hračce. Když se daří cvičení s hračkou, přidá se desenzitizace na veškeré odchodové rituály - panička se obuje a zase zuje, obleče bundu a sedne si v ní ke stolu, vezme klíče od bytu a dá si je jen do kapsy... Pes se musí naučit zůstat klidný a nepanikařit. Pak se zkoušejí odchody z bytu - od vteřin přes pár minut až po několik hodin. Vždy však jen tak, aby pes nebyl nervózní. Pokud se postup nedaří, je možné přidat léky, ať na přírodní bázi nebo chemické. Bez cvičení ale žádné léky nezaberou. Většina psů se v řádu několika měsíců naučí zůstávat pár hodin sama. U psů, kteří prožili v souvislosti se samotou velmi silný stres, je však nepravděpodobné, že někdy dokážou tolerovat delší samotu než 4 hodiny.
Hana Žertová
www.hanazertova.cz
Kam dál?
Rady Hanky Žertové...
Nový komentář
Komentáře
Mám doma psa a dva kocoury. A kdybych měla říct kdo doma ničí, pes by to nebyl
Mám doma pejska i kocoura
do bytu radeji kocku
mam doma nejaky ten patek cicu a nikdy me neznicila ani po zaclonach neleze a kdyz byl jeste pejsek tak take vse bylo v pohode
My máme 5měsíčního havaňáka a ten ob 3 týdny musí být doma sám 8 hodin. Chvíli pláče,ale nic nedemoluje.Má tu plenu,kdyby nevydržel čurání.On to ale vždycky vydrží.....demoluje pouze své kostičky.Když odcházím,tak pláče,když přicházím,pláče zase - radostí
kvetakytka — #24na obrázku je ten náš zabiják
přesně, tak jak u koblížky tak i u nás je to stejné. Mi máme čtyř letou jorku a nikdy nic nezničila. když někam jdem kde nemůže být s námi (návštěva lékaře apd) tak jí dám na sedačku prádlo co mám na sobě a nějakou mlsku a než příjdem tak to pěkně hlídá.
Mám 11 měsíční fenku hladkého jezevčíka a nikdo mi nechce věřit,že fakt nikdy nic nezničila.Ani jedny pantofle,ani nábytek,prostě nic.Je ale pravda,že jsem s ní celý den doma.Je to taky "závisláček",ale není vyhnutí,doma pár hodin sama musí vydržet.Není jí to příjemné,ale nikam jí nezavírám a jen dám svůj svetr třeba na gauč a ona ten čas většinou prospí na tom kusu hadru.Za to,když se vrátím,šílí radostí,ale pak je zase klid.Zatím max. co byla sama byly asi 4 hodinky.
Spíš mám "problém",že je to prostě vítací typ a každého,kdo u nás zazvoní,vítá bouřlivým štěkotem.Po "uvítacích ceremoniálech",je ale klid.Už jí to asi neodnaučím....
Mám jenom kočičky
Trefa:dcera ma fenecku,kdyz jedou pryc,chodim ji hlidat aby neco nevyvedla.pozor musi davat na ponozky ty by hned sezrala.jinac je moc hodna.
Besinka byla super, jenom jedna manželova pantofel to odnesla a vysypaný koš jednou, protože jsme ho zapomněli vzít sebou do popelnice. Jinak nic
, ničeho si nevšímala, ale měla hodně svých hraček
a pochoutky k jídlu 
Bývalá Besinka, jj ta uměla řádit, moje super Italský lodičky zařvaly
, ale zase to až tak hrozný nebylo
.
Nábytku se mi nikdy v životě žádný pes nevšiml
naštěstí můj pejsek demoloval věci jako štěně potom už byl klid
Dante Alighieri — #8 I ty drndo. Takovej hezkej příspěvěk
Klec a psíka zavírat.
Když byl náš Viki malý tak demoloval - teď už má 14 let tak to má na háku...
U nás je klid..... westičce Barušce jsme pořídili kamarádku bišonku Nelinku
Tohle se strašně špatně odnaučuje.
A většinou bez valného výsledku.
Mně se osvědčilo už s malým štěnětem "cvičit samotu", aby vydrželo samo v místnosti a nedělalo virvál, že je opuštěné, a lidi jsou o dvoje dveře dál, takže se k nim musí probourat i za cenu zdemolování všeho, co je v cestě. Ale některý pes to přes všechnu snahu nepochopí - nebo spíš odmítá chápat.
Můj westík je způsobný pejsek už od mala. Jen v dobách velice časného mládí, když mu vypydávaly mléčné zoubky a rostl stabilní chrup, tak se často věnoval okusování nohy od stolu. Výměnou chrupu vymizelo i okusování.
Já mám tedy opravdu hodného pejska, kterému nedělá problém být doma sám, hodně času prospí, a nikdy nám nic nezničil, jen když byl hodně malé štěňátko, tak měl rád naše bačkory.
Moje fenka byla na odložené ponožky, šprndy, a kapesníky. Pokaždé když byla doma sama, tak něco rozcupovala. Jednou ráno se nudila a než jsem se vzbudila, zamotala se mi do šprndy. Chudák připajdala se mi k posteli o třech tlapkách a začala kňučet, ať ji rozmotám :-D Asi to nebyla její velikost. Prostěradla a povlečení věčně z nudy žužlala, až mi nadělala díry. Povlečení jsem měla věčně minimálně bez jednoho knoflíku. Nakonec putovala ke známým na domek. Zahrada jí byla i tak malá