Dobrý den,

oceňuji reakce čtenářek pod články SOS, které se týkají dětí, a čtu si všechny rady - říkám si, třeba se mi nějaký ten mustr bude hodit. Teď přišla řada na mne s dotazem.

Dcera půjde do šesté třídy, takže už má pojem o takových výrazech, jako jsou krádež, vydělávat, stát peníze, apod.
Vrátila se v neděli z prázdnin u babičky, kde byla 14 dní. Dala se tam dohromady s holčinou, jejíž rodiče mají dostatek všeho, řekla bych až hojnost. Moc se jí tam líbilo, společně jsme trávili víkendy, tak nám nepřišlo, že by se "něco dělo". Při společných chvílích štěbetala, jak Olina má tohle a támhleto a že to teď frčí, ale nikdy ani slovem nedala najevo nějakou žárlivost či závist, že to či ono nemá.

Ale včera se stalo něco, co mne až přímo ranilo. Zjistili jsme, že dcera ukradla manželovi peníze z pracovní tašky. Nejdřív to ale vypadalo jinak - v úterý a středu jsem v jejím pokoji nacházela věci, které tam předtím nebyly a které si určitě ani nepřivezla z prázdnin či jsme jí je nekoupili. Ptala jsem se, ale ona odpověděla, že jí je dal nějaký pán za pohlídání pejska. Zatrnulo mi a znovu jsem jí vysvětlila, že se s cizími muži nemůže bavit a už vůbec ne od nich brát peníze. Ujistila mne, že to opravdu bylo tak, jak říká, a že ji nijak neobtěžoval.

Když jsem nacházela další věci, které svoji cenou přesahovaly výši udaného výdělku, šla jsem na dceru rázně. Po chvíli se s pláčem přiznala, že vzala manželovi peníze z tašky (říkal mi v pondělí večer, že je nemůže najít, ale uzavřeli jsme to tím, že je někam pečlivě uložil). Důvod? Že prý si taky chtěla koupit něco sama, že Olina si taky chodí pro peníze (prý jí je rodiče dávají na smluvené místo a ona si tam chodí jak do banky) a že si vedle ní připadala trapně, když neměla kabelku s kapsičkama a široký pásek s velkou sponou, ale nedala nic najevo atd.

Myslela jsem, že ji roztrhnu. Zeptala jsem se jí, jestli má pocit, že nějak strádá, a vysvětlila jsem jí ten obrovský rozdíl mezi počínáním Oliny a její "akcí". Dcera se manželovi omluvila - pravda s očima sklopenýma.

A my jsme teď s mužem z toho zaražení či zklamaní a říkáme si, jestli tý naší holce můžeme vůbec dál věřit. A jestli to třeba bude chtít zopakovat, co pak?

Máte s tím někdo nějakou zkušenost?