Dobrý den,
oceňuji reakce čtenářek pod články SOS, které se týkají dětí, a čtu si všechny rady - říkám si, třeba se mi nějaký ten mustr bude hodit. Teď přišla řada na mne s dotazem.
Dcera půjde do šesté třídy, takže už má pojem o takových výrazech, jako jsou krádež, vydělávat, stát peníze, apod.
Vrátila se v neděli z prázdnin u babičky, kde byla 14 dní. Dala se tam dohromady s holčinou, jejíž rodiče mají dostatek všeho, řekla bych až hojnost. Moc se jí tam líbilo, společně jsme trávili víkendy, tak nám nepřišlo, že by se "něco dělo". Při společných chvílích štěbetala, jak Olina má tohle a támhleto a že to teď frčí, ale nikdy ani slovem nedala najevo nějakou žárlivost či závist, že to či ono nemá.
Ale včera se stalo něco, co mne až přímo ranilo. Zjistili jsme, že dcera ukradla manželovi peníze z pracovní tašky. Nejdřív to ale vypadalo jinak - v úterý a středu jsem v jejím pokoji nacházela věci, které tam předtím nebyly a které si určitě ani nepřivezla z prázdnin či jsme jí je nekoupili. Ptala jsem se, ale ona odpověděla, že jí je dal nějaký pán za pohlídání pejska. Zatrnulo mi a znovu jsem jí vysvětlila, že se s cizími muži nemůže bavit a už vůbec ne od nich brát peníze. Ujistila mne, že to opravdu bylo tak, jak říká, a že ji nijak neobtěžoval.
Když jsem nacházela další věci, které svoji cenou přesahovaly výši udaného výdělku, šla jsem na dceru rázně. Po chvíli se s pláčem přiznala, že vzala manželovi peníze z tašky (říkal mi v pondělí večer, že je nemůže najít, ale uzavřeli jsme to tím, že je někam pečlivě uložil). Důvod? Že prý si taky chtěla koupit něco sama, že Olina si taky chodí pro peníze (prý jí je rodiče dávají na smluvené místo a ona si tam chodí jak do banky) a že si vedle ní připadala trapně, když neměla kabelku s kapsičkama a široký pásek s velkou sponou, ale nedala nic najevo atd.
Myslela jsem, že ji roztrhnu. Zeptala jsem se jí, jestli má pocit, že nějak strádá, a vysvětlila jsem jí ten obrovský rozdíl mezi počínáním Oliny a její "akcí". Dcera se manželovi omluvila - pravda s očima sklopenýma.
A my jsme teď s mužem z toho zaražení či zklamaní a říkáme si, jestli tý naší holce můžeme vůbec dál věřit. A jestli to třeba bude chtít zopakovat, co pak?
Máte s tím někdo nějakou zkušenost?
Nový komentář
Komentáře
Boruv.ka: já mám kluky 14 a 16. Teď už to beru, jak to je, ale dřív jsem se párkrát rozčílila, když si podle mě hnusný triko adidas koupil za 1300,- Kč. Je to blbý, ale asi to tak mezi děckama chodí. Takže teď si musí na svoje úlety přidávat nějaký peníze. Občas se mi podaří ve slevě ve značkových prodejnách koupit něco v rozumné ceně. Snad časem pochopí, že jsou i jiné věci důležité. Ale díky tomuto jsem nad touto otázkou ohledně oblékání hodně přemýšlela. Když jsme byli v Mnichově, měli tam nádherné věci, kvalitní a pokud to bylo ve slevě, tak u nás je mnohem dráž. Je to smutný. Myslím si, že u nás jsou některý věci předražený a někdy to ani neodpovídá kvalitě. Snad i u nás se časem tohle změní.
Před cca 10 lety, to jsem chodila tak do té 5.,6. třídy, jsem udělala to samé. Z důvodu toho, že jsem se odlišovala od ostatních, protože jsem hrála na housle a měla jsem jiné zájmy, než vrstevníci. A protože jsem chtěla kamarády, snažila jsem si je získat tím, že jsem je zvala do Mc Donalda apod. Máma na to samozřejmě přišla a byla velmi zklamaná. pochopila jsem, že takto se přátelé nezískávají.
Jak jsem si všila, Vaše dcera je ve stejném věku. A s tímto problémem se rodiče potýkají poměrně často.
Můj názor je, že ať se rodiče snaží sebelépe vychovávat (musím říci, že jsem svojí mamince za výchovu opravdu vděčná), někdy se děti potřebují sami přesvědčit, jak tomu v životě chodí. V žádném případě tím nechci krádež Vaší dcera ospravedlňovat. Ale myslím si, že když si sama uvědomí, že bylo její chování byzardní, již to neudělá. Asi byste si měly promluvit, že pokud něco chce, má Vám to říci a je na Vás, jak se k jejímu požadavku postavíte. Pokud jí třeba řeknete, je je koupě možná, když bude to a to..
Letos se mi narodila holčička. Sama jsem velmi zvědavá, co nás čeká, ale pevně věřím, že ať udělá cokoli, budu na ni hrdá a budu ji moci důvěřovat. Jsem moc ráda, že mi moje máma, ač bylo těžké mi začít důvěrovat, důvěřovat začala.
Chce to čas a hlavně dceru sledovat (ne jako špion) a pokud si nesmyslnost chování uvědomí a nebude ve svém konání pokračovat, není důvod jí nezačít znovu důvěřovat
Já bych se v první řadě VELICE zamyslela SAMA NAD SEBOU. Jak mám proboha rozumět tomu, že dcera něco moc chtěla (a pro to, aby obstála s někým, ke komu byla doslova "přidělena" na kus prázdnin ty věci zřejmě opravdu potřebovala), a přitom si netroufla dát něco najevo??????? Není tady namísto selhání dítěte spíš selhání rodičů? Že dítě raději krade, než by přiznalo doma, že strádá, to totiž o něčem také vypovídá...jinak si myslím, že Irka1 má pravdu. Ale nepřeháněla bych to s tou přísností - ono to totiž vypadá, že jste to už s výchováváním poněkud přestřelili...
fialinka: taky bych to brala jako klopýtnutí
zdenko, dál bych jí věřila, snad už to neudělá...pokud by zase něco vzala, tak bys to asi musela potom začít řešit jinak 
Léňa: mám vyzkoušené že přejde,nedávno studentky vypadaly jako růžový mor,teď zas zezelenaly a zoranžovatěly.Za pár let budou nad fotkami kroutit hlavou jak mohly něco tak příšernýho nosit.
kabelka s kapsičkama a široký pásek s velkou sponou
...to je fakt ukrutná móda a je fakt že to maj všechny holčiny cca od deseti let výše.
Tím ovšem problém nezlehčuju, snad jí to přejde.
Rikina: Děti jsou k sobě kruté,ale vnímání sociálních rozdílů je hodně závislé na výchově v rodině.Aby se děti naučili,že lidé se neposuzují podle toho,jestli mají tričko adidas nebo "adidas" od ťongů.Vím,že spousta věřících tyto pozemské záležitosti neřeší a jsou to bezva lidi a většinou skromní a kamarádští-můj postřeh.U nás se to asi všechno musíme naučit,socialismus nás trochu zdeformoval.
Myslím, že i krádež se dá diferencovat - běžně jsme jako děti kradli ovoce z cizích sadů a zahrad, a to se celkem ani za zločin nepovažovalo. Čmajznout v samoobsluze bonbóny nebo zde zmíněný šumák byla většinou sázka, a vítěz se cítil jako hrdina. Byv přistižen, obdržel pohlavek od prodavačky, a šel se stydět. Případně dostal doma druhej pohlavek od rodičů. Ale výše popsaný případ spíš souvisí s dnešní často velmi rozdílnou sociální úrovní dětí ve třídě, a to je složité řešit, každý konkrétní případ je jiný. Kromě toho dítě v 6.třídě sice ví, co je to krádež, ale neuvědomuje si následky toho, co dělá, jeho horizont událostí je na to příliš blízko, takže to prostě nedomyslí do konce. Nám dospělým to připadá divné, protože si už přesně nepamatujeme způsob dětského uvažování, jsme zvyklí plánovat do budoucna, a rozvažovat, jak to či ono dopadne, a co nám to přinese. Dítě se to teprve učí.
Od první do čtvrté třídy jsem dostávala kapesné za známky, 5Kčs za jedničku, 4Kčs za dvojku, za trojku jsem si měla trhnout nohou, za čtyřku jsem 4Kčs vracela a za pětku 5Kčs.
bylo pořát narvaný 
K tomu jsem ráno dostávala 2Kčs na sváču, když jsem nechtěla tu z domova (na 2 koblihy nebo na rohlík, lipánek a lízátko a ještě mi tušim dvacetník zbyl). 
alko: u nás ji teď mají už zase skoro všude
ale od svého dětství jsem si rozšířila chutě i na čokoládovou, ale na tu chodím jen do jedné speciálky, tam ji mají nejlepší 
gerda: tuhle červenou vodovku mají v Olomouci naproti Prioru. Chutná skoro jako kdysi. Nedávno jsem si ji prskla na bílou halenku
Odemětobě: jo, to máš pravdu, fakt nebyl dobrej a byl nekvalitní
ale pak se přešlo na kornouty, to bylo o něčem jiném 
femme: ale oplatek,do kterého to dávali mi připadal úplně odporný a rychle se promáčel.
gerda: vítej do klubu
jj, ta vodovka byla jasně nejlepší 
ale musela jsem si dávat bacha, aby mě s ní otec neviděl 
Zdenko, pokud s ní jinak nejsou problémy, nedělej z toho vědu. Jako malá (tak šest let) jsem taťkovi vzala peníze peníze z peněženky, jenže místo 10 korun asi 100 a on to pak začal shánět.. no a já to nenápadně vrátila kamsi na zem, jako že to spadlo, takže na to ani nepřišli. Ani nevím, proč jsem to udělala, ale nikdy potom až doteď se mnou žádné problémy nebyly... Nevím, jestli je řešení ukazovat dceři, že za důvěru musí "bojovat", spíš bys jí prostě měla ukázat, že jí věříš, že to bereš jako klopýtnutí .. a možná opravdu promysli, jak by si mohla semtam "přivydělat".... aha, zrovna to tu psala Mylady:-)
femme: jahodová byla jasně lepší - a chovala ses obchodnicky, místo 2 kopečků jsi měla hned 3. Ach, co tenkrát se dalo pořídit za pár desetníků...a myslím, že ta zmrzka nebyla vůbec špatná. Nám ji cukrář sázel do oplatky takovýma kleštičkama a ty kopečky vydržely strašně dlouho. Když začal nový typ zmrzlin, ne kopečky ale rovnou nakroucená zmrzka do špice, tak to nějak rychle tálo.
já jsem chodila otci do kapsy tak 2x týdně pro 10 hal.
to bylo tak: měla jsem moc ráda tzv. vodovou jahodovou zmrzku 
která tehdy stála 50 hal., ale tu otec neuznával a dával mi 1,40 Kčs, abych si mohla koupit dva kopečky, podle něj kvalitnější vanilkové, která mi nikdy nechutnala 
a tak jsem se mu vždycky s bušícím srdcem vloupala do kapsy a uzmula mu těch 10 hal.,abych si mohla koupit tři kopečky té mé nekvalitní jahodové vodové 
ale musím říct, že jsem se mu k tomu dodnes nepřiznala, bo se mi zlodějna tak nějak příčí 
Mylady: co to mají děti za móresy se značkovýma hadrama ???? To abychom chodily ještě na dva vedlejšáky
Jen mě to tak napadlo, ano, u nás taky frčí taková móda, ale zjistila jsem, že holky ( 13 let ) se spíš předhánějí kde kdo sežene něco krásnýho a za " babku " a to se mi moc líbí. Tedy to uvažování, zamyšlení nad cenami a ne bezhlavě šílet po botách za 3000, ze kterých za půl roku vyrostou...
xenie: Co se v mládí naučíš...
Když jsem byla malá, něco obdobnýho jsem prožila na vlastní kůži. Po vyzrazení to pro mě byl takovej šok, že od té doby jsem už nic takovýho neudělala. Hrozně jsem se styděla, ale doma se už o tom nemluvilo a znovu se mi důvěřovalo. Myslím,že je potřeba dítěti ukázat, že mu věříme a nevracet se k tomu. Jinak moje děti dostávají kapesné a co potřebují, tak jim koupíme, samozřejmě v rámci možností. Na dražší věc si musí třeba sami něco přidat, aby se naučili, že nedostanou všechno a pokud možno hned. To je u nás problém spíš se značkovýma věcma. Ale tak nějak jsme to vyřešili.