Milá redakce, milé čtenářky,
dovoluji si využít vaší rubriky SOS a napsat vám své trápení.
Mám léta nej kamarádku, dá se říci přítelkyni. Jsme téměř jako sestry a Renata mi nejednou pomohla, opravdu moc pomohla, ve svízelných životních situacích.
Podržela mě, když jsem byla na dně, půjčila mi značnou sumu peněz, když jsem se dostala do problémů, a vždy stála při mě, když jsem měla nějaké ty trable.
Renata je svobodná, má moře času a i proto, že mě má moc ráda, chce trávit veškeré volno v mé přítomnosti.
Jenže... já se vdala a před měsícem se nám narodilo mimčo.
Nikdy by mě nenapadlo, že moje rodina se stane překážkou v mém přátelství, ale je to tak.
Renata, sotva přijde z práce, už zvoní u mých dveří a hlaholí, jak se na mě celý den těšila. Je stále plná energie, stále si chce povídat, sedí u mě na kávě třeba i 5 hodin a vůbec nechápe, že můj život je po narození Jakuba úplně jiný.
Synek mi dává zabrat a já mám co dělat sama se sebou, abych vše zvládla. Renatky denní, několikahodinové návštěvy mě vyždímávají...
Bohužel ani manželovi není po vůli – což se mu nedivím – že den co den přijde z práce a Renata u nás sedí.
Pochopitelně jsem o tom s Renatou několikrát hovořila, ale marně. Jen se zasměje a řekne, že mi dělá společnost a že mi ráda pomáhá s prckem. Prý nechce, abych upadla do depky z toho, že jsem celý den sama....
Nenechá si vysvětlit, že ač ji mám ráda, mám už svojí rodinu, která je nyní u mě na prvním místě. Odmítá tuto skutečnost akceptovat, ignoruje mé prosby, aby k nám nechodila den co den....
Asi mi poradíte, že nejlepším řešením je, jí prostě neotevřít, ale zaprvé mi takovéto řešení situace přijde neslušné, hrozné, zkrátka odporné vzhledem k tomu, jak moc mi Renatka v životě pomohla, a zadruhé, vím, že bych tím kamarádce moc ublížila a to rozhodně nechci. Na to ji mám moc ráda a vážím si jí.
Poradíte mi, jak tuto nemilou situaci řešit, aniž bych vyvolala hádku?
Opravdu nechci Renatku ranit, ale zase nechci již dál snášet její několikahodinové denní návštěvy.
Díky
Nový komentář
Komentáře
Magdi, žádné kecky okolo. Musíš TO BÝT TY , kdo tomu udělá přítrž. Až přijde ať je u toho amnažel a musíte jí oba říci, že jestli si nevšimla, že máte rodinu a jako taková rodina chcete mít svoje soukromí, na návštěvu může po zavolání, jestli se vám to hodí. Hele v Německu to tak funguje, když přijdete na návštěvu neohlášeni, neotevřou vám ! a je to !"!!
Mam napad.Musis ji najit novou kamaradku nebo kamarady.Obtelefonuj sve davne zname, kamaradky, pozvi je na male kaficko.Potom, kdyz budete sedet vsichni pohromade snaz se najit jejich spolecne zajmy, snaz se, aby v sobe nasli zalibeni.Vim, jeto dalsi pritez, ale muze to fungovat.Chapu, je to nesmirne komplikovana citova situace.Drzim palce
Něco podoného jsem zažívala s tchánem.Taky u nás byl každý den, protože bydlíme v jednom baráku.Proseděl u nás celé dopoledne a choval se u nás jako doma.Byl doma na několikaměsíční nemocenské a já zases s mimčem.Takže se začal nudita řešil to tím, že vyžadoval neustálou pozornost.Každý den mi vykládal, jaké měl v nemocnici stravování(byl tam jen na nvyšetření prostaty), jak si nemůže zajít každý den na "velkou" z penicilínu, ....prostě se fakticky pořád každičký den opakoval.Nakonec mi nezbylo nic jiného, než nasadit kyselý ksicht a neotvírat, nezvedat mobil a děda konečně pochopil.Nic jiného mi nezbylo.Místo abych si v šestinedělí odpočinula a zadaptovala se s malým, tak jsem mu vyřila kafíčka.
Takže jí to buď rázně řekni, nebo neotvírej a řekni, že jsi utahaná, že jsi s malou spala.
MOžná, že ti říká, jak ti chce děla společnost, abys nebyla sama, ale možná je teďka taky trošku sobec.Sama se nudí, protože ona rodinu nemá a myslí si, že její rodina jsi ty.Každopádně si to nenech líbit.Sama vím, jak jsou návštěvy pro novopečenou matku únavné..Hodně štěstí a pevné nervy.
nebo ji dej přečíst tento tvůj článek
Já musím říct,že když jsem byla na mateřské,tak jsem si ráda s
po obědě schrupla.Kdyby mi každý dem přišla kamarádka,tak bych jí asi poslala pryč.I když měla jsem kamarádku,která chtěla abych chodila já k ní.Ale jednou za týden.To šlo,já jsem se taky odreagovala.Ten její ji nechtěl nikam pouštět.
A nemá tě ráda trochu jinak než jen jako kamarádku? Tím nechci nikoho urazit, to mě jen tak napadlo.
Magdo, tak si zkus o tom s ní ještě jednou promluvit - a to důrazněji.... Vím, že se to říká lehce, ale jakmile to neuděláš, tak to bude trvat pořád. A ona si nechce někoho najít? Kdyby měla přítele, tak by to určitě opadlo.... Nemáš někoho, kdo by se k ní hodil?
Prostě jí řekni, jak to je a kašli na ohledy. Mám malé děti a vím, co je s nimi práce. Pokud ti nechce pomáhat (což by jako kamarádka mohla), tak jí dej odběh.
talfi: jojo, máš určitě pravdu v tom, že každému vyhovuje něco jiného a proto není důvod preferovat zrona to svoje svoje
Hlavně s jednou z těchhle dívčin kamarádím už dlouho (ještě než se vdala a měla mimčo), pomáhala jsem jim přestavovat byt, teď jim pomáhám přestavovat barák a oni jsou vždycky rádi, že mají pomocnou ruku. S tou prací v domácnosti - nebyla to každonávštěvní rutina, spíš ona potřebovala něco udělat, tak sem se nabídla, že jí pomůžu a ona byla ráda, že sme si pak společně mohly v klidu sednout u
Ale byla to asi jiná situace, než je normální, protože ona byla vyloženě ráda, že tam sem, když měla muže třeba na noční a dokázaly sme prokecat celou noc až do rána, než se manžel z práce vrátil a vyhovovalo nám to oběma a jemu to nikdy nevadilo, takže to myslím bylo v pořádku, stejně tak, jako tobě s tvými kamarádkami vyhovuje něco jiného a to počítám bude v pořádku stejně tak
talfi: nemůžu s tebou souhlasit - pokud jedna z kamarádek rodinu má a druhá ne, je to trochu jiná situace. Já osobně sem svobodná a mám 2 dobré kamarádky, které mají obě svou rodinu. Samozřejmě na návštěvě u nich se spolu předem domluvíme, ale když už tam sem a některá z nich potřebuje zrovna něco udělat, tak jí s tím prostě pomůžu a ještě si u toho popovídáme. Nejspíš ti připadá prvobytně pospolní i to, že sme spolu pekly vánoční cukroví, aby ta stupidní práce byla veselejší a dokonce sem u nich i přespala (jsme z jednoho města), abysme se do toho ráno mohly pustit znova (no a hlavně se taky trochu protáh večírek na oslavu prní várky
) Jaká hrůza, jestli my nejsme trochu divný
Magdi anebo jí dej přečíst tento článek a máš to!!!!
talfi: nemůžu s tebou souhlasit - pokud jedna z kamarádek rodinu má a druhá ne, je to trochu jiná situace. Já osobně sem svobodná a mám 2 dobré kamarádky, které mají obě svou rodinu. Samozřejmě na návštěvě u nich se spolu předem domluvíme, ale když už tam sem a některá z nich potřebuje zrovna něco udělat, tak jí s tím prostě pomůžu a ještě si u toho popovídáme. Nejspíš ti připadá prvobytně pospolní i to, že sme spolu pekly vánoční cukroví, aby ta stupidní práce byla veselejší a dokonce sem u nich i přespala (jsme z jednoho města), abysme se do toho ráno mohly pustit znova (no a hlavně se taky trochu protáh večírek na oslavu prní várky
) Jaká hrůza, jestli my nejsme trochu divný
No já nevím jak ty Magdáleno, ale já bych jí to řekla na rovinu. Přece jestli je to tvoje dobrá kamarádka, tak to pochopí a dáte si kompromis, že 2 x do týdne ať se třeba zastaví, ale že nemáš čas apod. Nebo až se staví, tak jí řekni ježiši ani k nám holka nechoď, protože máme celá rodina svrab ( no to asi není vhodný, ale co). Věř, že jestli jste skvělý kamarádky, tak to veme v pohodě a když ne, tak asi za nic nestojí, ale přesně jak píšeš, tak máš mimčo a manžela a to má být pro tebe nejdůležitější.
Šmarjá, a o čem vydržíte denně kecat 5 hodin u kafe ??? To nechápu. Nedalo by se teda říct "heleď, já teď nemám čas, mám práci, jestli chceš, tak tady seď, ale já budu dělat, co potřebuju" - vařit, žehlit, hrát si s mimčem, prostě chodit okolo a dělat všechno, jako by tam nikdo u kafe neseděl. Ono by ji to přešlo. Mně by to otrávilo za 5 minut, možná Renátka je splachovací a bude jí to trvat dýl, podle toho, že jí to nestačilo říct. Další řešení je, že by přišel manžel a vyhlásil "konec návštěv, další návštěvní hodiny za měsíc touhle dobou - dveře jsou tam"
Jo a ještě k tomu ublížení. Ty jí ublížit nechceš, ale ona Ti ubližovat může? Nebojíš se spíš, že o ni přijdeš? Že pak opravdu budeš vysedávat doma sama s miminem a čekat na manžela?
Neboj se, nebude ona, bude jiná.
Nepros ji, prostě jí to oznam. Nepřeji si a nechoď sem.
Milá Magdaleno.
Myslím, že jsi ji všechno co ti půjčila vrátila, tak nevím proč bys jí měla být doživotně vděčná. Kdyby Ti pomoct nechtěla, tak to neudělá. Musíš se naučit říkat NE, protože Tě bude čekat ještě spousta horkých chvilek. Ona k vám chodí jistě upravená, usměvavá a Ty ulítaná a vyšťavená. Nemá přítele? Proč? Manželovi to vadí? Ale jak dlouho? Bacha na takové nej kamarádky.
Prostě jí to řekni na rovinu. Nezlob se, jsem s Tebou ráda, ale mám jiný denní režim, miminu podřídím vše a chci mít čas i na sebe a na manžela. Takže nechoď každý den, a když budeš chtít přijít, dej mi předem vědět, protože mám dny naplánované. A hotovo. Zřejmě Ti začne vyčítat jak Ti pomohla, a jak chce jen to nejlepší pro Tebe, ale bacha v tom je i to, že chce to nejlepší pro SEBE.
Nejsi povinná jí být vděčná a už vůbec snášet její denní návštěvy. Co člověk chce o to si má říct. Takže narovinu, hned mezi dveřmi jak přijde a je to. Asi se na chvilku rozkmotříte, ale podle toho pak poznáš jestli je to opravdová nej kamarádka. Když to nepochopí, tak je to její problém, ne Tvůj, stůj si za svým. Držím palečky.
mam v okoli velmi podobny pripad. To nevysvetlis, musi to pochopit sama, proste jednou neotevri a uvidis. To ze Ti pomohla je fajn, ale kvuli tomu ji nebudes zavazana cely zivot a sidit svou rodinu. Kazdopadne si myslim, ze bez vymeny nazoru se to asi neobejde
a co jí to prostě narovinu říct, že potřebuješ čas i pro sebe ? návrhy typu zaměstnat jí mi připadají divné, nenapadlo by mně říct návštěvě - Nechceš mi vyluxovat, postarat se o dítě, a já si zatím zajdu na kafe ?
a není ta Renatka náhodou lesbička o)) a nehoří láskou k tobě o))
a není ta Renatka náhodou lesbička o)) a nehoří láskou k tobě o))