chtěla jsem požádat čtenářky o radu, nebo spíše o posouzení jedné záležitosti. Sedmnáctiletá dcera včera přinesla ze školy svůj opravený sloh, za který dostala ohodnocení 2-3. Stupeň dolů byl za jednu údajně špatnou čárku (která ale špatně není, o tom se ještě s paní pedagožkou chystám dohadovat), a další půlstupeň za tři smajlíky, které v humorném vyprávění na 3 normostrany (tak znělo zadání) použila.
Nejsem žádný odborník, ale věřím, že se mezi vámi najdou erudované znalkyně současného českého jazyka – je smajlík ve školním slohu „trestný“? Respektive – je nutné za něj snižovat známku jinak bezchybného slohu?
Díky za vaše názory,
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Pavla_b: Však já taky neříkám, že mají.
Ch.Z. Kochanská: včetně řezu krávou
Nowalie: něco jiného jsou zápisky pro vlastní potřebu, něco jiného je slohová práce
Kassy: taky jsem používala šipky, ale ve svých zápiscích, ve slohovkách nemají co dělat
Kassy: Taky jsem psala zápisky za pomoci šipek a rovnítek. Dokonale srozumitelné. Ale byly to moje zápisky, ne slohovka.
tatulah: to já jsem taky viděla smajlíky u hodnocení učitele, myslím si, že děti to pochopily lépe, než nějakou známku
Se slzou v oku vzpomínám na moji češtinářku z gymnázia (kdoví, jestli je ještě mezi námi). Jsem přesvědčena, že ona by používání smajlíků brala, byť v době mých studií nic takového ještě neexistovalo. Byla to neuvěřitelně rozumná ženská, která chápala, že ne každého musí hodiny češtiny bavit, ale snažila se nás vést k tomu, abychom si každý našel něco, co nás z literatury bavit bude, a o tom jsme ostatním referovali. Učili jsme se básničky podle toho, které jsme chtěli my a ostatním jsme je přednášeli - spolužák místo básničky vyprávěl povídku od Šimka a Grossmana - v 80. letech, kdy se šířily mezi lidem většinou samizdatem. A slohovky jsme psávali taky doma, měli jsme na to třeba týden, a témata byla opravdu velkorysá, mohli jsme psát o čemkoliv, co mělo byť i minimální souvislost s tématem. Naučila nás myslím mnohem víc, než nějaká komisní nerudná babizna nebo hysterická pedantka.
Ch.Z. Kochanská: Já pejsky taky nekreslila, ale spolužáci byli docela zdatní malíři.
tak jsem to teď říkala klukovi - čtvrťák na obchodce, říkal, že dneska dostali opravenou písemku z práva, jednu otázku totálně nevěděl, tak si tam vymyslel nějaký nesmysly, a učitelka mu napsala - dobrý pokus, a nakreslila mu tam dva smajly.
Dante Alighieri: Pejska do růžku jsem si tedy nekreslila, proč taky, ale když jsme brali zemědělské stavby, tak úkol zněl - nakreslit řez stáním pro skot. Tak jsem ho nakreslila včetně řezu krávou. Prošlo to. V roce 1985.
Vzpomínám si, že na mojí i kamarádčině ZŠ vadilo, i když jsme si malovali obrázky do SVÝCH sešitů, natož aby nás nechali čmárat ksichtíky do slohovek. Úprava sešitů se často kontrolovala a když si tam někdo do růžku nakreslil pejska, musel to vygumovat nebo jinak zprovodit a ještě o tom byli zpraveni rodiče.
Jupíí: Což by zřejmě znamenalo, že ono otloukání o hlavu je velmi neefektivní. Takže by to asi chtělo zvolit jinou metodu
I spoustu jiných často používaných slov jsem zkracovala max. na tři písmena nebo pro ně měla symbol. Na tom mi nepřijde nic divného ani špatného. Měla jsem díky tomu skoro nejobsáhlejší zápisky ze třídy, protože jsem si toho stíhala zapsat mnohem víc a přitom to zůstalo pochopitelné a v souvislostech. Zápisky pro svou potřebu do svého sešitu ať si každý píše jak chce. Veřejný projev by měl mít nějakou úroveň. Není snad účelem děti naučit, že mají za každých okolností psát čitelně, spisovně, bez zkratek a smajlíků... Účelem by mělo být naučit je rozlišovat, kdy je co vhodné použít.
Nowalie: Já jsem zase místo spojek "protože" a "aby" používala šipky příslušným směrem
To je povyku pro tři smajlíky.
Kassy: spíš, bych odhadla, že jim ty smajly otloukala o hlavu při každé slohovce a teď už jí ruply nervy
Žijeme v době smajlíků
.Je i patentovaný.Do slohové práce nepatří.Ale,jestliže byl zadaný úkol splněn,nevidím důvod proč nepřidat i smajlíka.Učitelka je zřejmě mírně prudérní.Ve škole,vidím horší výtvory.Do sešitu si děti píší toto:nevím-nwm,protože-ptž,fakt-fkt
.
Jestli tam smajlík měl nebo neměl být těžko posoudíme bez kontextu té slohovnky
Holka ho tam mohla dát z lenosti se lépe vyjádřit, z nedostatečné slovní zásoby, z legrace a nebo taky naopak jako něco navíc, jako určitý výrazový prostředek, který se do kontextu klidně mohl hodit a mít tam svůj význam. A nemuselo to být zrovna v citaci SMSky. Problém slohovek je v tom, že je prakticky nemožné je objektivně ohodnotit, protože co autor vymyslí jako "umělecký záměr" s pro něj jasným významem, může učitel považovat za chybu, protože to nepochopil. Jde vždycky o interpretaci.
Nejsem odborník, ale podle mě neměla učitelka ani zhoršovat známku ani upozorňovat, že to udělá příště. Měla se studentky dotázat, z jakého důvodu smajlíka použila, a využít to k diskusi s celou třídou na téma "smajlíky v psaném projevu". Z diskuse by pak vyplynul závěr, jaká pravidla se budou ohledně smajlíků ve slohu uplatňovat. (Aby mě někdo nenařkl, že prosazuju, aby si studenti dělali, co chtějí. Nikoli. Jen si myslím, že pokud by měli pocit, že se na vytváření pravidel podíleli, budou je ochotněji dodržovat. Dobrý pedagog by měl zvládnout vést takovou diskusi tak, aby se výsledek nezvrhnul. Ale možná jsem příliš velká idealistka.)
Nyotaimori: A já nosila celou ZŠ poznámky, že ošklivě píšu
Nyo: tomu rozumím. Ne každý má nadání psát pěkně a myslím, že v případě, že student či studentka píše trochu jak kocour, tak jí, ho za to nepranýřovat.
Nyotaimori: Slohovky na PC. Já si proti tobě připadám vždycky děsně stará
OlgaMarie: I kdyby pro nic jiného, tak pro toto jsem vděčná za dnešní cochcárnu na školách.
Sloh je forma vyjádření se slovem a pokud si studentka potřebuje vypomáhat smajlíky, tak její výrazové prostředky asi nejsou úplně dostačující. V tom celkem kantorku chápu. Protože jsme sloh nečetly, těžko můžeme posoudit, jestli byl ten nedostatek tak velký, aby se muselo snižovat hodnocení. Možná ano, ale možná by stačilo studenty upozornit, že smajíky do slohu nepatří.
Matka. která se jde hádat kvůli známky za dceřin sloh je trapná. Někteří rodiče umetají dětem cestičku tak důkladně, že pak jako dospělí zakopnou i o pomyslný kamínek na cestě (natož pak se dostat se ctí přes skuečný problém).
Nedávno jsem taky odložila jednu knihu, která byla plná smajlíků a hovorových výrazů. Fakt to nemám za potřebí. Myslím, že člověk čte i pro potěšení z formy, slov; díky výbornému překladu apod.