Ahoj čtenářky, ahoj redakce!
Teprve teď, když jsem změnila místo a pracuji denně s internetem, jsem našla vaše stránky. Je tu prima, příjemně – chvíli mi sice trvalo, než jsem se zapojila do diskuze, ale ani nevíte, jaký to byl pro mne úžasný pocit, když jsem napsala nějakou reakci či dotaz a normálně mi na to další nick odpověděl. A už to jelo...
Proč píšu – pravda internet dodává odvahy. Totiž - celý život se snažím o to, abych se někde cítila dobře. Mám na mysli školu, práci, kroužky... Já se celý život potýkám s komunikací a se zapadnutím do kolektivu. Přijde mi, že všude, všude okolo mne jsou samí ranaři a ranařky, samí sebevědomí a bezproblémoví lidé, kteří se ihned zorientují a vědí, s kým si mají povídat a jak reagovat, kam jít a co komu říct... Já jsem v tomhle nula a strašně mne štve, jak ve všech časopisech pro ženy nacházím rady: Prostě se usmějte, běžte k druhému a řekněte: Já jsem XY, máte se dobře. Ta party je ale skvělá, že?! nebo Počasí se ale vydařilo, co?! Řekněte, máte nějaký tip na úžasnou dovolenou?!
Tak právě tohle je mi cizí, přijde mi to umělé, strojené a že hned každý pozná, že je to neupřímné a falešné! A pak, proč bych se někoho ptala na dovolenou, kam jezdí a kam bych měla jezdit, když s rodiči stejně jezdíme každý rok na Slapy.
Snažím se být k lidem milá, ale nakonec zjistím, že stejně skončím jako páté kolo u vozu. Přijde mi přirozené vypomoci, přiložit ruku k dílu – no a nakonec jsem to já, kdo vytírá a myje nádobí, zatímco ostatní si pinkají badminton či se jdou koupat. A všichni to berou jako samozřejmost. :-(
Tak mi prosím vás poraďte, jak přimět lidi, aby mne nevyužívali, ale aby mne vzali takovou, jaká jsem, a vzali mne na roveň jim samých. Mám pocit, že v osmadvaceti by už bylo na čase...
Nový komentář
Komentáře
A zase jedna, co chce přesvědčit lidi, místo aby se přesvědčila sama. Proč nenecháš to nádobí a nejdeš si taky hrát? Protože nesneseš špinavé nádobí nebo chceš pochvalu? Svým chováním vysíláš signály. Jak vypadají ty tvoje - jsem onuce a páté kolo u vozu, budu dělat všechno, abyste na mě byli hodni nebo... Nejsem obézní, jsem kulatá jak bečka, supertlustá. Je mi přes 60, bolí mě koleno - následek obezity a nerada chodím, protože chůze bolí. Je lepší sedět doma a nikam nechodit. Potom jsem si dala nový účes, blonďatý melír, barvu látky, která mi sedí, nalíčení jako od vizážistky a přišla jsem mezi známé. Vypadáš dobře, tohle ti sluší, šveholili známí a čekali, jak se budu rdít a říkat že ne, jak na to přišli, já přece nemůžu vypadat dobře. A já na to řekla "Já vím". A vychutnala jsem si ten šok. Nepomůže nový kolektiv, každý vycící, jak se sama hodnotíš. TY a jen TY musíš vědět, že jsi dobrá, že za něco stojíš. A až to pochopíš ty, pochopí to i ostatní. Dřív ne, děvče osmadvacetileté.
Tak se tolik nesnaž, propána! Když tě večírky nebavěj, tak na ně nechoď, to nemáš jednu kámošku, se kterou byste šli do kina nebo co by vás bavilo? S prací pomoz, až tě někdo požádá, a když tě v tom nechá, zas ji pusť a jdi se válet. Nepomáhej tam, kde se tě nikdo neprosí, a nebuď tam, kde tě to nebaví.
a....: To mi tuhle řekl jeden policista: "no já počkám, až skončíte svůj dialog..."
BT: Tohle neznám, ale popisuješ přesně ten problém velmi ukecanejch žen-těm se velmi často stává, že je nikdo neposlouchá a že to jejich drnčení je vnímáno jako "šumění větru..."
já jsem rezervovaný introvert a když začnu mluvit, tak mě lidi zaručeně poslouchají-jedinou výjimkou je moje dcera-to když jí diriguju, co má právě udělat
a jen poslouchat- to přece taky není třeba, chce to změnit monolog v dialog
ale to hlavní- vždycky je třeba bavit se s lidma se kterými se skutečně CHCEME BAVIT, kteří nás zajímají, jinak je to ztráta času
nepřetvařuj se před nikým, buď sama sebou..neboj se odmítnout, nebuď vždy jen ta, která se hned nabídne pomoci
bude to sice ze začátku těžký, ale uvidíš že úspěch se pomalu ale jistě dostaví
KN: musela jsem se podívat na podpis, abych se ujistila, že jsem to nepsala já (i když to je vlastně už minulost). A jak jsem teď procházela diskusi, tak ani ty ani já nejsme jediné, co podobný problém mají nebo měly. Je to tak, jak to přede mnou už řeklo hodně lidí, měj v první řadě ráda sama sebe a dělej to, co chceš ty. Kašli na ostatní, jak se na tebe dívají a věř, že najdeš takové kamarády, kteří tě budou brát jaká jsi a ne jaká se snažíš být. Já si dnes už jako páté kolo vůbec nepřipadám, spíš naopak.
Manx: v čem vidíš problém??Jsi pro ty chlápky vděčný posluchač, určitě jsou šťastný, že se dostali ke slovu a že se konečně můžou předvést- aspoň taková je moje zkušenost-každý chlap nejraději poslouchá sám sebe
Manx: jenomže jak by to vypadalo, kdyby na světě nebyli i lidi, jako jsi ty? Víš, jak se vedle tebe cítí člověk, který musí mít hlavní slovo, a kdybys byla stejného ražení, tak budete naštvaní oba? Ten, který mlčí a umí naslouchat, je hoden obdivu i úcty a ve společnosti má cenu zlata.
Nic ve zlém, ale nepřipadá Ti divné jezdit ve 28 letech na dovolenou s rodiči? Možná tady je ten problém, 99% lidí okolo Tebe dávno pupeční šňůru přetnulo třebe i 10 let dřív než ty a možná si pak s Tebou nemají co říct. Chtělo by to se postavit na vlastní nohy, přihlásit se třeba někam do zájmového kroužku, jet na dovolenou /nemusí být k moři, třeba pro změnu na Orlík/ s kamarádkou.
Anai: to se chlubíš, nebo si stěžuješ
Milá KN, stejně se nikdy nikomu nezavděčíš, ať se sebevíc snažíš a jsi milá. Nezamyslela ses někdy nad tím, jestli jim nejsi náhodou pro smích? Že Tě můžou takhle využívat? Pardon ZNEUŽÍVAT?
a přeji hodně 
.
Klidně myj nádobí, pokud je třeba, ale ne proto, aby ses zavděčila. Nauč se mít více ráda samu sebe a buď trochu sobec. Víc na sebe mysli.
Přináší to ale také negativní reakce, přesně tak, jak psala Susanne v příspěvku č.1. Okolí bude nejprve překvapeno, že se začínáš stavět na zadní a bude to na Tebe dále zkoušet, stůj si ale za svým, nikomu se nevnucuj a co Ti "nesedí", tak nedělej. Nauč se říkat NE!
Počítej s tím, že okruh Tvých rádoby přátel se velice zúží a v prvních chvílích budeš terčem posměchu a klepů. Bude to nejhorší období. Budeš-li si stát za svým, získáš respekt a možná i nové a lepší kamarády.
Držím
Jo, a dceři i synovi také říkám: "Raději budu sama nebo mít jednoho kamaráda na celý život, než celý kolektiv falešných přátel".
moc tlačíš na pilu. Nemysli si, přesně s tímto jsem se potýkala i já. A ještě i v dospělosti. Je to trochu výchovou - že má člověk pro druhé dělat první poslední, nemáme mít žádné nároky, na sebe být jenom přísní...no jo. Ono to povolí, až na sebe budeš hodnější a uvědomíš si, že i ostatní mají chyby. Zkus se vnitřně uvolnit, nesnaž se být dokonalá a nemysli si, že všichni kolem jsou lepší než ty. Nejsou!!! Vykašli se na pocity viny, nezkoumej tolik své pocity a dělej to, co máš ráda a co tě baví. Máš právo říct NE - tentokrát nechci jet na Slapy, ale koupila jsem si zájezd k moři. Jestli jsi samotářka a vyhovuje tito, není to nic špatného. Jestli potřebuješ kamarádku, zkus hledat podle svých koníčků - hraješ šachy? Baví tě pletení? Chodíš ráda po horách? Všude je spousta fajn
lidí, jenom o nich nevíš
Sarir: když s lidmi moc nekomunikuješ, tak to ještě nevypovídá nic o tom , jestli tě mají rádi
méně znamená více- přílišná užvaněnost bývá velmi často na obtíž-i toho důvodu se některým lidem vyhýbáme
Od základu špatný přístup- nechoď za
lidma se snahou o komunikaci-oni musí přijít za tebou!!!To ale zaleží na tom, jaký vzbuzuješ dojem, jestli se krčíš někde v koutě a uhýbáš pohledem, tak to za tebou opravdu nikdo nepřijde.
tomáš: Tak to u mě v práci je to naopak. Já jsem v kolektivu nejmladší, jinak samé maminy (no spíš už babičky) a mě nezajímá, kde toho jejího píchlo anebo jejich "osvětový" názor na antikoncepci. Kabelky mě nezajímají, ale revma fakt taky ne
. Asi taky zůstanu navždy OUT. Aaach jo 
Já jsem tímhle coby mladá holka taky procházela a do jisté míry stále ještě procházím. Sice už jsem si věkem vybudovala vlastní sebevědomí a názor, že někdy je mi lépe bez lidí než v davu takových, co mě přehlíží, ale furt lepší to, než se trápit. Já taky nejsem ta, kterou hned na všechno napadne vtipná odpověď či ta správná reakce. A taky jsem se setkávala s tím, že co jsem dobře uměla, všichni si ode mě nechali poradit a pomoci, ale když jsem něco chtěla já, tak většinou všichni měli plno výmluv, proč to nejde. A když jsem si to srovnala v hlavě a přestala být tak ochotná a začala se chovat jako oni, tak jsem najednou byla ta nejhorší. A v tom okamžiku jsem si řekla, to nejsou ti praví kamarádi pro mě, ale jenom vyžírkové. A skoncovala s celým tím prostředím.
Milá KN, vybodni se na to "aby tě měli lidi rádi", vybodni se na to, abys lezla někam, kde se cítíš blbě (pokud to není tvoje povinnost jako zaměstnance). Nikomu neposluhuj! Já jsem si myslela, že patřím do poslední generace "lidí bez sebevědomí"
, protože mladé holky, co znám, si vydupou vše - spíš se setkávám se stylem "nic neumím, ale jsem úžasná" 
. Neboj, je spousta lidí, kteří se cítí jako ty. My máme dokonce s kamarády "spolek outsiderů". Jsme prostě divní 
, ale sebevědomí statečně získáváme s věkem - myslím, že ještě 20 let a jsou z nás ranaři. 
A pozor, nejzrádnější pro "být za vola" je většinou vlastní široká rodina. 
Ale dost křečí, buď cool!