Prosím, pomozte mi. Jsem momentálně úplně rozhozená a nějak nejsem schopná racionálně uvažovat.
Totiž – za pár měsíců mi bude 44 let a včera se mi s jistotou potvrdilo podezření na těhotenství!
Vůbec nevím, co mám dělat. Na jednu stranu bych si to dítě strašně přála, na druhou mám strach, že už na to jsem stará.
Brala jsem HA, která mi ale v posledních měsících nedělala dobře, a tak jsem ji vysadila. Bohužel, chránili jsme se nedostatečně. Používali jsme sice prezervativ, ale pouze v plodných dnech. V těch neplodných jsme jeli tzv. na ostro.
Byla to chyba, vím. Ale zpátky už to nevrátím.
V každém případě je tady teď ten problém, který musíme vyřešit. Manžel na mé těhotenství zareagoval velmi pozitivně a řekl mi, že bude respektovat jakékoli mé rozhodnutí. Ale že když se rozhodnu miminko si nechat, tak bude velmi šťastný.
A já jsem na vážkách. Bojím se a těším najednou. Perou se ve mně pocity, ve kterých se nějak nejsem schopná zorientovat.
Myslím, že bych díky miminku třeba omládla, musela bych se déle udržet v kondici, abych mu mohla dát vše, co potřebuje. Vím, že fyzicky i psychicky bych to zvládla. Jsem zdravá, nekouřím, alkoholu neholduju. Když si to tak představím, myslím, že by ze mě byla opravdu šťastná maminka.
Jenže pak zahlodá ten červíček pochybností. Až bude mému dítěti 10 let, mě bude
Nevím. Chvíli jsem přesvědčená, že si to mimčo prostě nechat musím, pak zase že to nejde a musím jít na potrat.
Je to pro mě hrozné dilema. Třeba mi vaše názory a postřehy pomůžou ujasnit si, co vlastně cítím a co chci. Moc děkuju za všechny vaše příspěvky.
Nový komentář
Komentáře
Mám 67-mi letou panímámu a 20-ti letého švagra a žádnej problém nevidím. Když se narodil bylo jeho bratrům 27 a 20 a oba na kočárek s mimčem balili baby a dneška na to s úsměvem vzpomínají
Právě jsem mluvila s dcerou sousedky. Maminka jí měla ve 44, a to v rece 1967 a jejímu tátovi bylo 54.Vychovali ji skvěle a dali jí spoustu lásky. Hrát si taky měla s kým. No a ona sama měla dítě ve 36, teď plánuje druhé. Tatínek umřel brzy (infarkt), ale jeji maminka je na svůj věk čilá a zdravá a užívá si vnuka!
Já mám dvouletou dceru a je mi 41let.Moc jsem ji chtěla, takže je pro mně v současnosti, to nejlepší na světě,co mám.Mám ještě 20ti letého syna a tenkrát to byl kolem dítěte opravdu kolotoč-žádné pamprsky,instantní čaje,hotová jídla atd.Navíc jsme bydleli asi do synových 8měsíců na naší horské chatě,na polosamotě,kde nebyla voda(studna v lese),záchod(budka) 50m od chaty a plíny jsem vyvařovala ve velkém hrnci na malých kamínkách.No dnes si toho všeho na děti víc vážím a je to fajn. Na druhou stranu jsem samozřejmě více unavená,bolí páteř a spánek už taky nedokážu přes den dohonit.Na dcerku jsem hodně upnutá a hlídám ji více,než je zdrávo.Ale stojí to za to!
není už trochu pozdě na
, ťeď se třebas na něj těší ale co až jí bude víc, bude nevrlá babka, bude si chtít odpočnout a místo toho bude mít vedle sebe svoje 
, místo aby vedle ní pobíhala vnoučata.
TAK ALENKO JAK JSTE SE ROZHODLA? BUDEME VOZIT?...
Záleží na okolnostech, nejen na tom, jestli chceš. Zvaž i finanční otázky, jestli budete schopni v důchodu nechat dítě vystudovat, jestli ti nebude vadit, až ti lidé budou říkat, že máš krásné vnouče. Nelze pominout ani tvoje postavení v zaměstnání, do jaké míry si můžeš dovolit mateřskou. Zůstaneš 4 roky doma /babička se bude asi těžko starat, ta možná spíš potřebuje péči/, bude ti 49 a kde seženeš zaměstnání. Nota bene s malým dítětem. Chápu tvoji touhu vrátit si trochu mládí, ale přoznávám, že bych si to asi nedovolila. Myslím si, že to není o sobectví, ale o zdravém rozumu.
P.S.: ale ať je to tak, či onak, jsou to jen názory a mi pak ten váš život neodžijem....Já bych si ho nechala, i v padesáti. Kolegini se před rokem narodilo mimčo a teď jí je 43... Je mladá a šťastná, miminko také
Je asi těžké poradit někomu cizímu, ale dítě může hodně dát a také dá zapomenout na věk, omládnete, určitě a jistě to oba zvládnete hravě. Také starší děti se zapojí do pomoci, ani jim to třeba nebude divné. Já bych dala nevím co, čekat miminko s někým,kdo mne miluje, je mi sice 27, ale jsem sama. Pokud to jde, to děcko si nechte, budete ještě jednou rodičemi a vše mu vynahrdí vaše láska. Laciné, ale nádherné oblečky seženete na mimibazaru, našetříte, konec konců, nikoho skromnost neskolí. ale šlechtí. budete mít asi to nejskvělejší dítě. Nicméně i interupce nese rizika... Tak hodně štěstí, maminko
blowup: ty jsi fakt matematik k pohledání
blowup: nevim jak jinak bych na to mela pohlizet, to je jednoducha matematika. ty hodnoty mluvi samy za sebe, tys je jenom spatne interpretoval. pokud beres za zakald pocet vsech narozenych deti, pak ti nutne musi vyjit totez co me. v pripade, ze beres jako zaklad pocet deti narozenych s Downovym syndromem dvacetiletym matkam, pak ti skutecne vyjde, ze u ctyricetiletych matek je to o 2500% vic. jenze to cislo je uplna blbost, matematicky spravne, ale vybec nic nevypovida o skutecnosti protoze DS ve 20 a DS ve 40 jsou jevy ktere spolu nijak nesouvisi a tudiz nemuzes z jednoho pocitat druhe. howgh
blowup: (287), nicméně pokud se paní Alena rozhodne mít mimi, je tu 99% pravděpodobnost, že Downův syndrom mít NEBUDE
)
) se včas přijde
(protože pokud to posuzujeme procentuálně, pak ve dvaceti letech je pravděpodobnost trisomie 21. chromozomu 0.067% a ve čtyřiceti 1.0% (1:100)
Myslím, že by se jako těhotná neměla zatěžovat zbytečnými strachy a řešit problémy, které neexistují, protože bude pečlivě sledována a na případného Downa (který se na 99% neobjeví
ja taky radit nemůžu, zaprvé je to čistě soukromé rozhodnutí,a za druhé já ještě děti nemám, ale chtěla jsem jsn říci, že v takovémto věku už je to riziko, např moje teta měla loni 39 a otěhotněla, hrozně se na to těšila, i když doma už má děti 3, z toho dvě letos ukončily školu, ale přesto se hrozně těšila. ale netěšila se dliouho, protože ji líkaři dělali trůzná vyšetření, která se v tomto věku dělají, a zjistily, že by dítě bylo postižené, a musela se jej vzdát, bohužel.
blowup: ehm, promin. 1:60 je 1,666%, 1:1500 je 0,066% coz je sice 25krat vic, ale je to O 1,6 procenta vic, nikoliv o nekolik tisic procent vic. ale to nesouvisi s debatou.
Je mi 38 let, až dosud jsem z nejmenovaných důvodů mít děti nemohla a dnes již nechci. Pokud otěhotním ve 40, tak až bude dítěti 20 let, bude mi 60. Pokud budu mít dítě, tak mi nikdo nedá práci (též vzhledem k věku) a můj muž nemá zrovna největší plat. Jsem z kraje, kde je velká nezaměstnanost. Z čeho zaplatím dítěti vzdělání? A pokud v tomto věku jeden z nás onemocní atd., tak ten druhý nemá šanci se s dítětem uživit. Možná si řeknete - hloupé úvahy - ale jsou opravdu tak hloupé? Prostě já si myslím, že dítě po 40 (pro obyčejné lidi) ne!
evelyn: Nápodobně. Zatím jsem se nevzpamatovala z vlastních dětí a vůbec nejsem odvázaná být zpátky vržena na říhání, plíneček, nočního vstávání a starostí. Díky, myslela jsem si, že jsem divná.
blowup: kdyby takhle všichni uvažovali, nebyla bych na světě
blowup: akorát ještě malá poznámka - trisomie 21. chromozomu nevede k "dow syndromu" (to je nesmysl), ale k Downově syndromu.
blowup: o.k., to už zní o dost líp než ty "tisíce procent"
marcela-1: ne ze riziko nehrozi. riziko tam samozrejme je a je potreba nim tim pocitat, ale pod kontrolou maminka urcite bude a medicina dneska dokaze hodne. takze hura
Alenko myslím,že nemáš proč zoufat,já mám kamarádku,které bude letos 61 a její dceři je 16,takže jí měla ve 45.protože má silnou postavu,doktoři si mysleli,že je v přechodu a až když měla pohyby,tak jí došlo,že to bude živý přechod.tehdy z toho taky nebyla moc nadšená,až moc dobře si uvědomovala svůj věk,ale dneska je ráda,že Markétku má.je to zdravá,hezká holka.Každá žena se samozřejmě může rozhodnout podle svého,ale i já si myslím,že 44 není zas tak moc a to mateřství by sis určitě užívala úplně jinak než jako mladá.A riziko si myslím také nehrozí,protože dneska jsou taková těhotenství pečlivě sledovaná.Ať už se rozhodneš jakkoliv,držím ti palce