Vážená redakce,
velmi Vás prosím o uveřejnění mého příspěvku...
Dnes jsem dostala mail od mé kamarádky učitelky, ve kterém se zmínila o holčičce, která se nikdy neusmívá, na kterou její otec sprostě křičí kvůli maličkostem a která jí ve vší nevinnosti vyprávěla, jak moc se jí líbilo v nemocnici, kde byla nedávno na operaci slepého střeva, a jak by tam chtěla zas!!?? Umíte si to představit? Dítě, kterému se líbí v nemocnici!?
Já ano...
Byla jsem totiž také takové dítě. Jenže byl socialismus a já si nezájem učitelů a sousedů, kteří v panelovém domě moc dobře museli slyšet, jak mě má matka mlátí, vysvětlovala až dodnes tím, že v té době se každý bál na sebe upozornit. Nikomu jedna špatně oblékaná, špatně živená a utrápená holka nestála za případné problémy s... vlastně ani nevím s kým...
Když jsem pak byla s menším úrazem v nemocnici, každý den jsem se stejně jako ostatní ptala, kdy půjdu domů, jenže já se ptala s obavou, že už! A dodnes si myslím, že bych měla šťastnější dětství v dětském domově - to pro Vaši představu. A pokaždé, když jsem si na ta léta vzpomněla, utěšovala jsem se tím, že dnes už jsou na tom děti lépe, existují linky bezpečí a starostlivé okolí.
Jenže má jinak citlivá kamarádka ukončila zprávu o své žačce větou: „Pouštím to z hlavy..." a já se vyděsila!!
Opravdu je to pořád stejné?? Copak se nedá nic dělat? Alespoň anonymně?
Mám k Vám, ženy-in, opravdu velkou a naléhavou prosbu, nebuďte prosím lhostejné k týraným dětem! Omlouvám se, pokud to zní jako fráze, ale píšu v rozčilení.
rozmar
Rozhodně se dá něco dělat. Třeba podat trestní oznámení. Třeba aspoň anonymně, když už se člověk obává podepsat. Ale je tragédie, když to lidé nejvíc povolaní - lékaři, učitelé, sociální pracovníci - prostě pouští z hlavy.
Co Vy na to, ženy-in?
Nový komentář
Komentáře
Jupíí: jestli považuješ nadávky a křik a sprostá slova jako sice odlišný, ale v podstatě správný a láskyplný styl výchovy, tak bych asi tvé dítě být nechtěla. Nedovedu si představit, že bych na někoho, koho mám ráda sprostě řvala
al.do: až teď tě čtu
, Nikdy není situace černobílá. Ale jestli se ti pacholci zřekli , dítěte, za to že je zostudilo... musela mít hrozný život.
Jánevím, co furt chcete oznamovat. každá rodina odlišný způsob výchovy, některá hlučnější, možná v nadávkách i projevování lásky, v druhé funguje metoda - studený odchov. Udat dítě na socilálku ačekat , že ho tamní báby zchrání tím, že šoupnou do DD nebo k adopci , je kravina
v těhle případech by měl každý osobně posoudit , jak moc je schopen zlepšit situaci dítěte maličkostmi a začít u sebe.
Mně se v nemocnici taky vždycky líbilo :) Teda když jsem byla úplně malá, tak ne, to jsem chtěla k mamince, ale když jsem už byla starší, tak se mi taky domů (a do školy) nechtělo. Naši byli suproví a nikdy mě netýrali, ale já prostě to prostředí měla ráda, od určitého věku jsem měla představu, že jednou budu v nemocnici pracovat (a nakonec taky jo)... No ale jednou jsem řekla před paní doktorkou, že se mi ani moc nechce domů, a ona si hned volala mámu a zjišťovala, jestli se u nás doma něco neděje :)
Dokud nezačne páchat něco horšího, tak co zmůže policie? Kdyby měla řešit každého křičícího rodiče, tak by nedělala nic jiného
Spousta rodičů si myslí, že řev a facky jsou správná výchova... a pak se jim to po čase obvykle vrátí, boží mlýny melou...
Ad článek: taky bych nevěděla, co dělat, kdybych se dozvěděla o takovém případu... Pokud na tu malou otec "jenom" křičí, tak to podle mě není ani na trestní oznámení
rozmar: opravdu zkuste toho Alíka - v tomhle příadě, když tam napíše i ta učiotelka, by měli přinejmenším poradit fundovaný postup a do poradny, kterou můžou zajistit, může jít učitelka s dítětem, ale musí to být v době vyučování...sice to není úplně košér, ale asi by tady byl brán ohled na oprávněné zájmy dítěte.
Rozumím. Oznámit!
rozmar: nemusí jít přece o týrání tak má třeba jen tvrdší výchovu. To je těžké to posoudit asi. Ale podle sebe bych si myslela, že kdybych si měla jako dítě vybrat jestli dětský domov nebo občas pár facek tak radši zůstanu doma. Stačila mi ozdravovna, sestřičky - neosobní, nadávaly nám no hnus těšila jsem se domů a to jsem to taky občas schytala.
pajda: ta holčička sama si nestěžuje, to naprosto chápu, já na vyšetření u psycholožky měla nakreslit, co dělá naše rodina v neděli, nakreslila jsem naprostou nepravdu, protože jsem se bála, že když nakreslím, jak je to u nás doopravdy, matka mě doma zkope...
mrzí mě, že jsem zrovna dnes neměla přístup k netu, ten otec na dceru(je jí 8) řval před tou učitelkou, protože holka zapomněla brýle ve třídě, nadával jí do hovad a kreténů. Už vím o té rodině víc, otec podnikatel, matka lékařka.A svůj příspěvek jsem včera psala v rozrušení, poté jsem začala přemýšlet, jak by tomu dítěti mohl někdo pomoci a došla k hroznýmu zjištění, že nijak! protože takové dítě málokdy na své tyranské rodiče něco řekne, protože se bojí, že by to pak doma schytalo ještě víc. Kamarádka slíbila, že něco zkusí, není tak bezcitná, jak jsem se lekla,ale ukázalo se, že s tím za léta uč.praxe má velmi špatnou zkušenost, jak už tu myslím pajda psala..
Kadla:
a kromě toho, že ti mí synci byli aktivní a tedy samá modřina, byli i hubení jak šindel, dala by se jim počítat žebra. Což jim vydrželo i v době pubertální žravosti, kdy měli spotřebu potravy jako malá zoo, a přesto na nich nebylo vidět ani deko navíc. Obávám se, že bych tehdy moc těžko vysvětlovala, že je netýrám ani hladem, ani jinak...
Rikina 25: Mně děti jezdily na skateboardu, na kole, na kolečkových bruslích a pořád byly samá modřina. Když jsem šla se synem k dětské doktorce na prohlídku v deseti letech, chvíli na něho velmi zadumaně hleděla (už jsem myslela, že bude volat sociálku), pak se na mne usmála a řekla. On je hodně aktivní, že?
pajda: jasne. ja nemyslela konkretne tento pripad. tohle je takovy zmateny, mame to ze treti ruky a po mejlu... mela jsem na mysli spis ze si treba doktorka vsimne opakovanych prapodivnych zraneni nebo kdovico. ani se mi na to nechce myslet, je to desne smutny.
wampiregirl: ale ona ví jen to, co jí ta holčička řekla...a co to jsou "maličkosti" pro malé dítě? nevíme ani, pro jak staré...pro mě taky třeba to, že se mě můj hyperaktivní syn nedržel při přecházení za ruku byl důvod k ječení, ale ne proto, že jsem špatná matka, ale proto, že jsem v tu dobu velice špatně chodila a kdyby se rozběhl, tak jsem ho neměla jak zastavit...co ty víš, co se třeba v té nemocnici dělo? Kamarádky kluk tam byl přes Den dětí a jako normální nemocnice to tam tedy rozhodně nevypadalo...takže ano, umím si představit i dítě, kterému se líbí v nemocnici. A ještě jednou - dokud si jen myslíš, že věci nejsou v pořádku, nemůžeš s tím nic moc dělat. Až když máš důvodné podezření - tedy podle sebe důkazy - že se opravdu něco děje, můžeš něco podniknout. U malých dětí toho ale, bohužel, moc není...ta poradna, o které píšu dole, na Alíkovi, fugnuje docela slušně, ale i oni mají podmínku, že budou s dítětem nejprve jednat osobně. mají centra po celé republice, ale na policii to dají, až když se něco dozví.
pajda: To je mi jasné, jen nechápu, že když někdo o něčem takovém ví, dokáže držet hubu...
tornado-lou: ano, ale co chceš oznamovat? Rikina to napsala dobře. To, že ti dítě ve škole sdělí, že ně něj tatínek sprostě řve, není nic, co bys měla jít někam oznamovat, to bys postupně udala celé okolí a nebo skončila na psychiatrii s paranoiou. Každý z nás občas na děcko zařve - a je jen a jen na tom děcku, jak to pak podá okolí. Prostě k oznámení je zapotřebí důvodné podezřením, ne tvoje doměnka - a to musíš nějak získat. Proto taky např. k oznámení, že tě někdo fyzicky napadl potřebuješ vyjádření lékaře.
femme.fatale: pajda: ja sem dokonce myslela, ze kdo ma podezreni na tyrani je POVINEN to oznamit!?!
wampiregirl: a to jako když dáš dítěti na zadek, tak se může sbalit a odejít do Klokánku? Nebuď naivní....i tam jsou podmínky pro přijetí dítěte jiné, než že si dítě prostě řekne.
A co Klokánek? Tam může i na vlastní žádost, bez souhlasu rodičů. Sakra, přece se to nemůže nechat jen tak!
kriste ja pisu jak tatar
Podle me hranice mezi tyranim a snazit se vychovat aktivni dite mize byt velmi velmi tenka-zazuivam to dnes a denne.Svagrova nekdy vyli oci co delam nebo necham holky delat...jenze ona ma deti-kam je posadi tam jsou.To je rozhodne neco jineho nez moje dcery.Vetsinu casu si spis pripadam jak krotitel dive zvere
Nemuzu je nechat utrhnout ze retezu a proto obcas musim byt tvrdsi-je fakt ze jedine modriny ktere si holky delaj jsou ty vzajemne....jako ze litaj po pokoji a jedna necekane zabrzdi 
To byl monokl--uz jen zavolat socialku 