Přišel nám dopis od Denisy, která vás včera prosila o radu. Bohužel se v mnoha reakcích dočkala jen výkřiků fúrií, které jsou na našem magazínu dost často pravidlem. Možná se to dá omluvit tím, že poslední dva dny visí „něco divnýho ve vzduchu“, ale ani tak není nejlepší způsob vylít si svoji vlastní žluč na někoho, kdo má asi dost velký problém. Diskusní server typu Žena-in k tomu sice přímo vybízí, ale hranice by být někde měly.

Takže tady je Denisina odpověď vám, čtenářkám.

Milé ženy,
mít zájem o inkvizici, obrátím se fakt jinam než na tento server. Ale to se samozřejmě netýká všech. Za názory a rady děkuji, to odsouzení od některých z vás bylo dost hustý a hlavně nepodložený. Kdybych nevěděla, že se mám o psa starat, co nejlépe dovedu, a neměla ho ráda tak, jak mám, tak tu věc vůbec neřeším. Pravdu měla Gerda nebo kdo označil ty bígly jako chlupatý neštěstí :).

Tři roky lítám s Artem, který je ještě v rámci bíglích možností  docela dobrej v chůzi na volno, tzn. pokud nenatrefíme na háravku nebo zajíce, tak se s ním většinou i vrátím domů. Přes četné pokusy o normální chůzi na vodítku, aby pes nevypadal jako vysavač a já jako na pastvě s línou kozou, to není ono a ani se dost nevylítá. Denně mi to společné venčení, dříve s pupkem, pak jen s kočárkem a teď s obojím, zabere cca 4 hodiny. To jen orientačně pro ty, co si myslí, že čtyřletý pes nepotřebuje tolik pohybu. Dětské plavání a klubíky provozujem, ale pak zase metelíme ven. Každá nemoc, ať už moje nebo dcerky, znamená jít ven, dokud nejsou horečky, pak musí místo oběda z práce přiletět manžel. Ten má jinak psa samozřejmě na starost ráno a večer na ty kratší procházky, ale živí nás jen jeden, tak holt pracovat musí. Ale asi nemá smysl tady tvrdit, jak ho máme rádi, jsme věčně venku, o víkendu na výletech a o prázdninách se psem ve stanu.

Podle některých jsem zjevně kreatura, když si myslím, že by se mohl třeba mít i lépe u někoho, kdo by se mu věnoval naplno celý den a měl ještě k tomu zahradu. Včera se mi malá v postýlce pokakala, bulela a byla nešťastná. Jak dlouho nevím. Stalo se to zrovna, když já byla venku se psem, protože si nedal říct. K diskusi jsem se dostala dneska až teď, protože jsem byla dopo venku, uvařit, uklidit, odpo venku, pak rychle hřiště - maminy nemají rády přítomnost psů, zajet rychle na nákup, uvařit, uložit atd., žehlit a psát diplomku.

Takže teď se do mě pusťte, že nechávám doma samotný dítě a mám nevychovanýho psa. Oboje je pravda, přestože pes se po pubertě dost zklidnil a snahy o výchovu byla od začátku velké.

To minulý SOS mi dalo ponaučení, vždycky se radši spoléhat na sebe a poradit si taky sama. Tím nechci říct, že mi dělá problémy kritika, ale některý reakce jsou dost (nejen v mém případě) jednoduchý.

Koho by zajímal Artův další osud, zřejmě půjde na kastraci, aby se přestal toulat po celý P-10, když se zamiluje. Pak padne dost tisíc na speciální výcvik a nakonec musím zlomit jednu paní, který zemřel pejsek, na pravidelné dlouhé vycházky.
 
Denisa

Reklama