SOS Dcera vyvádí jak podebraná!

Po prvním pionýrském táboře, kde se mu ztratila baterka a další věci syn prohlásil, že už nikdy nikam. Za dva roky jsem jej přihlásila na česko-ruský tábor. Nechtěl jet, ale nakonec poslechl. Z tábora se vrátil a hlásil, co tam budou dělat příště. Když mu /příšernému nepořádníkovi/ řekli, že příště jej tam nevezmou, protože si neumí povléknout postel, učil se to celý rok. Jezdil tam potom až do 8 třídy, po osmičce tam jel naposled a brečel, když hladil postel, že už tam nepojede. Dcera jela se skauty /je o 5 let mladší/ a všechno si sama zařídila, dědečkovi si řekla o sekyrku a moc se tam těšila. Myslím si, že bys tam dceru měl poslat, ale opravdu jí psát a slíbit jí, žekdyž se jí tam nebude líbit, po týdnu ji vezmeš domů.

Lorelain: zřejmě máš pravdu. Právě díky jednomu takovému dítěti jsem loni (po pěti letech) zjistila, že nejsem zřejmě ta správná vedoucí a letos už raději nejedu.

Souhlasím s příspěvkem č.70. Já jsem také pár let jezdila na tábor jako vedoucí. Ani sliby dítěti, že pro něj přijedete, když se mu tam nebude líbit, nejsou vhodné. Pokud dítě jede na tábor s odporem, nedokáže se zapojit do činnosti, nudí se a okázale to dává najevo. Je totiž přesvědčené, že je tam jen na chvilku a nejpozději druhý den jede domů. Proč by se tam mělo tedy zabydlovat? Negativita přitahuje negativitu a jsme v začarovaném kruhu. Dítě si nechce hrát a zanedlouho si s ním pro změnu nechtějí hrát ostatní členové oddílu. Je to pak velké trápení pro všechny.

gullinka: Ono se to lehko řekne, nedávej jí na tábor. Potíž může být v tom, co s dítětem, když nepojede. Dovolená naplánovaná a posuď sama, jestli je lepší poslat dítko na tábor, kam sice teď nechce, ale samo si ho přálo, nebo ho nechat samotné celé dny doma bez dozoru. On totiž každý zaměstnavatel nevyjde (nebo nemůže vyjít) vštříc náhlým změnám. Zuzana určítě není v práci sama a dovolené se většinou plánují v rámci celého kolektivu. Já bych tedy jedenáctileté děvče samotné doma nenechala, tedy ne celý den, kdy jsou rodiče v práci, odchází v 7 a vrací se v 5.

Já myslím, že by měla jet. Nakonec bude ráda, že není pod dozorem. Právě teď mám naše dvě dcerky (6 a 10) v Itálii u moře. Každý rok tam jezdí naše mateřská školka. Starší jezdila bez potíží, ale mladší nechtěla. Je to takový závisláček. Letos, poslední rok ve školce, se rozhodla, že pojede, ale jen se sestrou. A tak jely obě. Měla jsem strach, jak to bude snášet, mají s sebou i mobil, ale mršky skoro nepíšou. Tudíž je vidět, že jim nic neschází.
Neboj, Zuzko, ta tvá to taky zvládne. Slib jí, že jí pošleš spoustu pohledů a dodrž to. A taky, že budeš v kontaktu s vedoucími, kdyby bylo nejhůř, můžete pro ní dojet. Ale hlavně by měla pochopit, že sama doma být nemůže a že jí tudíž nemá kdo hlídat. Myslím, že to spíš zkouší, co to s tebou udělá. Něco podobného mi zkoušela ta naše mladší ve školce. Dva tři dny vyváděla a když viděla, že se mnou nehne, dala pokoj. Upřímně, hnula se mnou a moc, ale nedala jsem to najevo a to doporučuju i tobě. Dělej, že to s tebou nehne, třeba dá sama pokoj, když nebude odezva. Držím palce, abyste to zvládly.

to vypada presne jako muj pripad s letosni dovolenou. Jako dite jsem bez protestu jezdila na tabory a podobne, ale poslednich deset let jsem nemela vic nez 3 4 dny volna v kuse a tu dobu jsem byla doma. Mam jet na 16 dni autem po evrope, mam vse nachystane, nakoupene, prasatko roztriskane napadrt....a hrozne se mi tam nechce.
Asi bych dceri slibila ze pokud po trech dnech napise ze tam nemuze vydrzet tak pro ni prijedu, ale urcite bych ji poslala. Drzim pesti

Myslím si, že si dcera asi uvědomila, že vy máte na tu dobu jiný program a hlavně, že jedete někam bez ní. Zřejmě si připadá odstrčená a umíněně si chce vybojovat, aby mohla být s vámi a tím pádem budete muset zrušit svoje plány. Proto bych dítěti neustupovala. Jedenáctileté dítě už moc dobře ví co na rodiče platí, obvzlášť pokud je to jedináček, i když ho nerozmazlujete. Na tábor bych ji poslala s tím, že se budu informovat u vedoucích a s nimi bych se při odjezdu domluvila, na případném řešení. Je třeba, dceři vysvětlit, že také máte právo na to být s manželem sami dva a že když ona chce být sama se svými kamarádkami, taky jí nebráníte. Je to zřejmě jen strach z toho co bude, ale taky předpokládám, že druhý den po nástupu do tábora už bude spokojená. Každému dítěti je smutno, ale překoná to.

Když jsem byla dítě tak jsem všechny letní/ tenkrát pionýrské/tábory probrečela a nejhorší byla měsíční ozdravovna kvůli přibrání na váze, ale nijak mě to do budoucna nepoznamenalo.Na tábor bych jí poslala.

já jezdila na tábory od 6 let a super. zkus se s ní domluvit,ať to alespoň vyzkouší, buď se jí tam líbit bude nebo pro ni zajedete,držím palce

Andula: andulismus. Letý brácha Tipovala bych, že vy jste doma letí všichni

Já bych řekla, že takové pocity jsou normální... Já jsem se kolikrát taky na něco strašně těšila, a když to najednou bylo tady, najednou jsem dostala strach a těšení bylo to tam a já najednou nechtěla...
Na první (a poslední) letní tábor jsem jela ve 13 letech a bylo to to samé. Taky jsem byla takové citlivé a často brečící dítě A na táboře se mi nakonec líbilo
Ovšem takhle na dálku těžko hádat, jestli je to u vaší dcery taky jen takový podobný strach, nebo jestli se fakt bojí něčeho konkrétního...

mam take dceru. je ji zatim 8 let ale myslim si ze by jsi ji na ten tabor nemela davat natoz nutit kdyz nechce. Asi jeste na to neni psychicky pripravena.
Verim ze se tesila ale jak je v dohledu odjezd boji se.

kemy: 5letým

Andula: to je hezký, že jede se svým letým bráchou, ale kolikaletým? celkem mě to zajímá.

felicita: jenže - deptal jí proto, že věděl, že mu vždycky ustoupí? Fakt tam trpěl?

Rikina: hm, já chápu, že není dobré nutit někoho echt proti jeho vůli, ale ustupovat dětem by se taky vždycky nemělo - mám nezářný příklad v blézké rodině. Moji sestru máma vždycky omlouala z těláku, brigád, na táboř v životě nebyla, na kole jezdit neumí... atd., a dneska je z ní dospělé sice, ale nesamostatnéstvoření, kterému přitom není nic dost dobré.
Moje děti taky občas někam jet nechtějí, ale vcelku se dá poznat, kdy je to vážné a kdy to prostě zkusí, co kdyby, že jo?

já myslím, že pokud jí budete nutit ať někam jede, získá akorát odpor. Znám to z vlastních zkušeností. Určitě má nějaký důvod proč tam nechce...pokud ho nechce říct, tak bych jí určitě nikam na sílu neposílala.

Když tak čtu ty reakce, tak si říkám, jakou jsem měla kliku, že mí rodiče byli rozumní, a po té první špatné zkušenosti už mě nikdy nenutili jet na tábor stylem "je to jednou zaplacený, tak pomažeš a je to". Uznávali, že mám patrně nějaký důvody, proč tam nechci, a i když jim třeba nemusely ty důvody připadat důležitý z jejich pozice světa znalého dospěláka, respektovali to, a nemusela jsem brečet a prosit... Holt je dnes asi jiná doba.

Můj starší syn byl na prvním táboře loni před první třídou, pravda byl to tábor jen týdenní a hodně civilizovaný, v penzionu. Ale líbilo se mu to a chtěl jet na další, takže vs srpnu jel do chatiček a letos míří taky na dva tábor, ypřičemž na jeden jede se svým letým bráchou, ten je opět civilizovaný

Já jsem pro aby jela,já jako 11letá udělala to samé,bylo mi dobreku,kdýž tábor skončíl a děcka popisovali jaké to bylo supr.Pak mě rodiče vytrestali,že mě,už na žádný tábor nepřihlásily.Ják já toho litují dodnes.Mám 8letého chlapce,a ten příšti prázdniny pomaže ,nebotˇ,je to jediný spůsob,jak se naučit zotpovědností a odvaze .A v nešní době to není laciná záležitost.Držím palce,aby to dobře dopadlo.