Dřívější babičky pletly dětem svetry a vyprávěly pohádky. Ty dnešní se už dokážou skamarádit s mobilem i počítačem a být in. Jenže na babičku, jakou má Pavla, asi žádná jiná nemá.
K sedmdesátinám kérka
„Mojí babičce je už sedmdesát let. Já říkám už, ona tvrdí teprve... Má tolik energie, že by ji mohla rozdávat ČEZu a všechny domácnosti v naší republice by ušetřily. Já kolikrát padám na hubu únavou a ona by skotačila. Na stará kolena se rozhodla, že zkusí všechno, co si celý život odpírala. Takže abych to vzala od začátku – nechala si našít dlouhé vlasy a obarvila si je na oranžovo, na rameno si dala vytetovat draka a oblečená chodí v džínách a triku. To všechno si dopřála ke svým sedmdesátinám! To jsou ovšem jenom drobnosti, kterým by se dalo i zasmát a pochopit je. Jenže babička útočí na moje nervy docela jinak!
Začalo to zběsilou jízdou na motorce. Že babička jezdí na skútru, to jsem ještě brala. Pak musela vyzkoušet seskok padákem a absolvovala výcvik jízdy na koni, na kterém nikdy předtím neseděla. Na jednu stranu jsem jí rozuměla, chce si užít, co to jde, jenže na druhou umírám strachy pokaždé, když přijde s nějakým podobným nápadem. Že jsou její rozmary už splněny, to jsem doufala marně.
Pařba s babičkou
O svém nápadu, že by si ráda zadováděla na diskotéce, mě raději neinformovala. Jenže to by nebyla ona, aby se nakonec nepochlubila. Takže bylo to asi takhle – něco po půlnoci, dávno už spím, zvoní mobil, na displeji babička. Hned mě napadlo, že se něco stalo.
Babička huláká do telefonu, že musím rozhodně přijet tam a tam, a položí mi to. Chvátám jí tedy pomoct, srdce v kalhotách, v hlavě katastrofické scénáře. Na zmíněné adrese bliká neonový nápis diskotéka. Nerozumím ničemu, jdu ale dovnitř. Snad se mi to jenom zdá a za chvíli se probudím ve své posteli. Ne, není to sen, ta rozevlátá oranžová hlava ve víru tance s partou mladých výrostků opravdu patří mojí babičce! Odvézt ji domů?
Marná snaha. Nechat ji tam samotnou, to nejde, co když dostane infarkt nebo tak něco? Nakonec jsme tam zůstaly do tří ráno a ještě mi chtěla dohodit nějakého diskotékového floutka! Babička nadšená, já šílená...
Bobříky odvahy pro dědu
Moje kamarádky se tomu smály a babička jim přišla super. Pak ale zavolal dědeček. Prý trčí 14 dní na chatě, kde ho babička nechala. Řekla mu, že jede jen na nákup a brzy se vrátí. Odjela autem pryč a nechala ho na samotě, kde není ani signál.
Děda se nakonec někam došoural a zavolal jí. Oznámila mu, že má jeden bod za bobříka odvahy, protože byl schopný vylézt sám z chaty a dovolat se. Když si prý poradí, jak se dostat domů, čeká ho další bobřík... Kamarádky se smíchy válely po podlaze a já jela pro dědu na chatu. Aby dostal bobříka...
Teď jen rezignovaně čekám, jaký další ďábelský plán má moje babička za lubem. A tak vám nevím, mám přistoupit na její hru, nebo ji dotáhnout třeba k psychologovi? Copak je to normální?“
Nový komentář
Komentáře
akční babička, paráda
jo
tak toho bych se taky ráda dožila,kažždý je tak starý,jak se cítí a pokud nedělá puberťácké hovadiny....
K psychologovi by měla jít ta uprděná vnučka
Jujda! taková bych chtěla být!
Rikina — #43 kostýmky nebyly přesné- měla jsem říct sladěné elegantní oblečení- moje chyba.
kareta — #42 mno, já ty kostýmky nosím dneska, ale pro mě je to jako pracovní oděv. Očekává se, že budu vypadat jako seriózní paní účetní. Nemám to ráda, a až mi bude 70, pokud se dožiju, tak to už předpokládám nebudu mít tuto pracovní povinnost a do kostýmku mě už potom nikdo nedostane.
Juana — #40 je to o zvyku...ne mne to působí směšně, stylizace do mladé kočky v důchodu...moje máti taky nosí džíny a mikiny, je štíhlá, přesto si ji v něčem elegantním umím představit lépe a vypadala by mladistvěji- je jí 63.
K babičce rovněž gratuluju, je úúúúúúžasná!
kareta: dlouhé oranžové vlasy jsou skutečně nevhodné pro každou ženu po 40, ale třeba měla babička vlasy kraťoučké a chtěla mikádo, co my víme?
Jako dvacítka by se oblékat nemusela, ale proč by měla nosit usedlé kostýmky a nebarvit si vlasy? Ty, až Ti bude 70 je budeš nosit a přestaneš se barvit??? Já teda ne!!! 
.
kareta — #39 Jenže to byla asi jiná generace. Vžyť mojí matce bude letos 67 let a přece nezačně na starý kolena nosit kostýmek a šedivé vlasy, když celý život sportovala a chodila v džínách a mikinách a kostým snad ani žádný nikdy neměla a vlasy si barví od 20, protože v naší rodině hrozně brzo šedivíme.
A pokud si vzpomínám na moji babičku, narozenou v roce 1915, tak i ta si barvila vlasy na tmavo skoro až do své smrti a slušelo jí to.
hm, moje babičky byly temperamentní dámy, natolik, že dědové vše podnikaly s nimi- plesy, divadla, procházky, výlety, domácí párty, přesto neměly potřebu si našívat vlasy a nosit džíny- vypadaly bájčně i v kostýmech a se svýma prošedivělýma vlasama a decentním make upem.
Nejen dnes jsou moderní babičky! Ta moje, na den stejně stará s presidentem Ludvíkem Svobodou nejen že bravurně řídila koně s nákladem obilí na žebřiňáku , ale i jezdila na své motorce. Řídila celé hospodářství a když bylo potřeba, sedla s dědou-ševcem k verpánku a pomohla mu. Měla 3 děti.Dožila se 80 let...
Eliana — #35 Důchodci, které znám, jsou různí, ale většina z nich má spoustu aktivit, jen na rozdíl od německých neleží mimo sezónu u hotelového bazénu někde v tramtárii, protože na to buď nemají nebo je to nebaví. Nepaušalizovala bych.
Nech ji žít, je neškodná.
Moji rodiče život zabalili v 60-ti letech. Moje matka (66) jen tloustne (150kg), je nechutná k dětem a okolí. Otec (73) celý život nerad někam chodil a teď je jeho celodenní zábava nějaká nesmyslná práce (aby měl klid od matky), televize a to je všechno. Celkově čeští důchodci "nežijí" ani o sebe nedbají. Procestovala jsem Evropu a na západě jsou velmi vitální a cestují, zajímají se o okolí, o sebe pečují... Na východě je zase babička s dědečkem větší součástí velké rodiny, kde má každý své přirozené místo...
Mne by to uvádělo do rozpaků- nebudu pokrytecky tvrdit, že ne. Oranžové našité vlasy a image 20tky na 70leté ženě je k přinejmenším podivné.
Taky znám ještě stále žijícího kamaráda mého dědy, pravda, byl mladší než on, a je mu teď přes 90 let. Když mu bylo necelých 70, tak během krátkého okamžiku ovdověl a protože s manželkou byli na sobě hrozně závislí (byli spolu v dobrém i ve zlém, když jim zemřela desetiletá dcera na vrozenou srdeční vadu, tehdy operovatelnou jedině ve Švýcarsku a další dítě se odvážili mít až ve 40 letech, byli stejně staří). Jenže pán se přes to dostal a naopak si pořídil "mladou" 45letou přítelkyni.
Ten pán dodnes chodí na výlety s turistickým oddílem, cvičí, hraje tenis, naučil se po smrti ženy vařit a péct - prostě neuvěřitelný člověk. A nesmírně zábavný a šarmantní pán.
jejda Ty jsi, ale přející a tolerantní. By mě zajímalo jak by jsi reagovala, kdyby Ti někdo kecal do života a ještě se nad Tebou ofrňoval. Zkus víc žít vlastní život a nech ostatní na pokoji.
Buď ráda že máš tak akční babičku. Lepší než ji navštěvovat po špitálech nebo LDNce. A ještě, mé babičce je 99 a půl, v prosinci oslaví 100 a nejvíc ji rozčiluje současná politika.
Naše babi má 83 a tak aktivního tvora se jen tak nevidí.