Mojí tchyni moc nezajímám.
Zajímá ji její dcera. Možná se v ní vidí, nevím. Naši svatbu absolvovala jako host, dceřinu si užila jako „maminka". Narození našeho dítěte brala jako běžnou událost a těší se na svého „vlastního" vnoučka od dcery. Od nás jí stačí jen fotky. A když neposíláme, nevadí. Přestože bydlí dost daleko, přijede jen na jeden den. Poradíte někdo, co mám udělat, aby mě měla ráda? Abych ji zajímala?
Ale nic lepšího než narození vnuka připravit neumím...
Bella
Milá Bello,
to, že s vámi soucítím a že je mi to líto, vám asi nepomůže, ale bohužel, láska nebo sympatie se vynutit nedají. Ale zajímalo by mě, jak se k tomu staví váš manžel? Mluvíte o tom spolu, je na vaší nebo na její straně? Pokud na vaší, tak se s chladem tchyně prostě smiřte a užívejte si pohody vlastní rodiny. Jestli ovšem straní matce, tak to vám opravdu není co závidět a nebudete to mít lehké.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Jestli ty jsi ji už dala najevo svoji náklonost,tak ji nech a nevnucuj se.Vím,že tě to asi hodně trápí,ale věř,že horší je pocit,když se k tobě takhle chová tvoje máma
Já si právě proto vážím svoji "tchýně",ať je jakákoliv,ale má o mne (o nás)zájem
Tohle téma jsem také řešila, jenže roky ubíhaly a nic se nezměnilo. Tak jsem časem pochopila, to, co ti radí většina - nech to být, nestarej se o ni, jako se ona nestará o vás. Někdy to člověku přijde líto, chce mít vztahy v rodině v pořádku, ale když se snaží jen jedna strana, nedá se nic dělat a svoji tchyni už nezměníš. Nezbývá ti nic jiného, než žít svůj život se svojí rodinou, ale bez své tchyně. Až bude stará a bude vás potřebovat, třeba jí to dojde. Ale ty se už netrap, protože ti za to nestojí.
Se ženichem jsme si platili svatbu taky sami. (jsme oba z jiných koutů republiky a rodiče se o svatbě dozvěděli týden před
)
tyrkys: vysvětlím "to jim nemohl udělat" - podle mě klidně mohl, ale prostě to bere tak, že rodičům se to nedělá a pro svou matku má víc pochopení než kdy měla ona pro něj. A jak jsem psala, v tý době jsem nechtěla vyvolat větší konflikt. Dneska tvrdím, že už bych řvala
a líbit bych si to nenechala stejně jako spoustu dalších věcí, který jsem ze strany tchyně rázně utnula. Jen jsem to měla udělat dřív. Sama bych se za to "picla"
Holt chybama se člověk učí a za dobrotu vždycky na žebrotu. Naštěstí to už pochopil i manžel
Lídy:
já mám prostě úplně jinou povahu. Nic takového bych si diktovat nenechala. A také nechápu větu "to jim nemohl udělat". Fakt nechápu
. Zabilo by je to na místě, nebo co? Takovéhle citové vydírání jsem si zažívala od matky a jsem už naštěstí imunní.
tyrkys: ono to není tak jednoduchý - psala jsem, že jsme si platili všechno (šaty, boty, oznámení atd.) a chtěli jsme si i zaplatit tu hostinu. Jenže tchyně zjistila, kdy a kam to jedeme domluvit a my se pak nestačili divit! Když jsme tam dorazili, ona už si diktovala...
Já viděla rudě, ale nechtěla jsem tenkrát ztropit scénu. A vzbouřit se prostě nešlo, to bych musela zařídit jinej termín svatby. Na mýho budoucího manžela šly mdloby, když jsem mu oznámila, že se můžeme vzít podle svýho a klidně i bez rodičů - to jim nemohl udělat
Lídy: další argument proti dotacím ze strany rodičů. Platíme, tak drž hubu a krok
. Pak si ale nemáte stěžovat. Ale i proti tomu se snad dá vzbouřit - prostě si to nenechat zaplatit. A když na to nemáte, tak se buď neberte, nebo to holt zorganizujte skromnější.
Naši svatbu platili oboje rodiče napůl, jenže tchyně si všechno zorganizovala po svém, aby to bylo co nejlevnější. Můj tehdy budoucí manžel jí nedovedl odkázat do patřičných mezí s tím, že je to jeho matka a když chce polovinu zaplatit, nedá se nic dělat a "musíme" si to nechat líbit.
Sama jsem si snad jen vybrala termín svatby. Jinak jsme si všechno platili sami a byla bych si i ráda zaplatila hostinu, kterou bych měla podle svých představ! Bohužel naše názory tchyně tvrdě ignorovala
Meander: jako argument, na vyhnutí se svatbě, by to mohlo zabrat
Kdyby měli mou svatbu platit rodiče, to by mě zajímalo, jak by to dokázali.
Majucha:
představa, že by mi měli rodiče platit svatbu mě konsternuje. To jako proč? Já se sama rozhodnu a oni to mají zaplatit? Myslela jsem, že tohle bylo aktuální kdysi dávno, když syn byl pro rodinu přínos a u dcery byla tak maximálně naděje, že se dobře vdá a za to si rodiče rádi připlatí. V současné době tyhle úvahy nechápu.
A mmch - to Vám to nebylo trapné?
Majucha: U nás to tak bylo taky, ženich platí pití, auta, kytku a prsteny a měl by to platit sám, nikoli jeho rodiče. Rodiče nevěsty platí hostinu, koláče a tak. Jinak je to ale samozřejmě na dohodě.
bližší košile, než kabát
Majucha: V našich končinách by nevydejchala ani jedna strana, kdyby svatbu nedělala nevěsty strana. Zase velké svatební dary dává strana ženicha. Takže je to ve finále vyjde na stejno.
u nás platil ženich pití,ale jinak co poradit pokod manžel je při vás,netrapte se s tchyní,vždyt ona se ochuzuje
závislá na čokoládě: alespoň to není jednotvárné
A jinak, nerozumím tomu, proč se chtít zavděčit někomu, kdo o to nestojí. Byť by to byla "vlastní" tchýně.
Neřešit, ignorovat. nestojí za námahu o tom přemýšlet. Tohle je totiž přesnej popis mojí babičky a jejího vztahu ke mně.
Co já bych za to dala
, orpavdu ti závidím.
Tchýně se furt do něčeho plete, organizuje.... Nešlo by to nějak vymněnit?