Ahoj,

taky vás štve, když vás pořád někdo poučuje a v dobré víře vám radí?

Já jsem na to přímo alergická, a o to víc, když se jedná o moje věci. Moje věci, jako je opalování.

Chodím se slunit do jednoho pražského parku, ostatně nejsem tam sama, lidí chytajících bronz je tam hodně. Nejraději tam chodím přes poledne, kdy park mírně ztichne, jak se všichni vydají do svých domovů za proviantem. Ať si jdou nacpat pupky, já mám aspoň klid.

No, tedy aspoň jsem si myslela, že přes poledne budu mít klid, ale pořád se najde dost těch kecálků, pejskařů, kteří si nemohou odpustit své komentáře: "Slečno, copak nevíte, že slunění přes poledne je nebezpečné? Abyste pak nelitovala!" a ještě lepší jsou dámy v letech, co mne vychovávají: "Slečno, mám dceru asi tak ve vašem věku a nikdy bych jí tohle nedovolila. To si chcete zadělat na rakovinu kůže?!"

Proto jsem se neodstěhovala z maloměsta, kde to bylo jak ve Spartě - každý vychovával každého, do Prahy, aby mi někdo mluvil do mých věcí.

Chci se líbit, to je to takový hřích? Jestli to není jen prostá lidská závist!

Reklama