Donedávna jsem patřila k šťastlivcům, kteří svého obvodního lékaře znají jen podle jména. To se mělo záhy změnit a mně se tak odhalily útroby našeho tolik diskutovaného zdravotnictví. Přečtěte si, co mi tato hloubková sonda prozradila...
Když jsem se dozvěděl, že se brněnská agentka magazínu ŽENA-IN.cz Jitka ocitla v nemocnici, byl to pro mě šok. A ještě větší šok zažila ona sama...
Jak jsem se (ne)léčila
Všechno začalo poměrně nevinně. V pátek kolem jedné hodiny mi znecitlivěla ruka a nabyla tvar a odstín poctivého jelita. Vyrazila jsem k obvodní lékařce, ale ta už neměla ordinační hodiny, a tak jsem se vydala do nemocnice u sv. Anny.
Nepohyblivá ruka může být cokoli. Může jít o problém neurologický, cévní, chirurgický, ale rozhodně jde o problém závažný. Tedy, to jsem si alespoň myslela já...
Svatá Anno, vyslyš moje prosby!
V nemocnici ale byli jiného názoru a bez doporučení mě odmítli ošetřit, někam poslat a vůbec se se mnou bavit. Nechtěla jsem se vzdát a obrážela oddělení za oddělením a prosila sestřičky, aby se na mě někdo podíval a poradil. Nestalo se. Se zaťatými zuby jsem se doplazila domů a čekala čtyři hodiny, než otevřou pohotovost.
Nesimulujte, paninko
Slyšeli jste někdy, že je naše zdravotnictví pomalé a že se musí donekonečna čekat? Není to tak, na pohotovosti se mnou byli hotovi raz dva. „Nic to není, nateklé to není (cože?), bude to jen zhmožděný sval. Něčím si to mažte, další, prosím.“
Víkend jsem přežila se zaťatými zuby a v pondělí ráno jsem došla za obvodní lékařkou. Ta mě raději poslala na ultrazvuk, a tak jsem se vlekla přes polovinu Brna až na Viniční. Na ultrazvuku zjistili hlubokou žilní trombózu, ale poslali mě zpět k obvoďačce, aby mě ta poslala do nemocnice.
Opět jsem se ocitla u sv. Anny. Z vrátnice mě poslali na druhé oddělní, z něj na cévní a po hodinovém čekání opět zpátky na druhé. Po dalším hodinovém čekání se konečně otevřely dveře a byl mi dovolen vstup do ordinace.
K mému překvapení se ale lékař nezahleděl na moji ruku, ale do otepi papírů. Na hospitalizaci to prý je, ale oni mají málo lůžek a vůbec - mám si zajet do Bohunic. Pak se konečně podíval i na mě, ale bylo to jen proto, aby pohledem pokynul ke dveřím.
Musím se přiznat, že nervy mi tekly i ušima. Do Bohunic je to pěkná dálka, má Odyssea v té chvíli již trvala přes pět hodin a zatím se mi nedostalo vůbec žádné péče.
V Bohunicích mě ale bleskově vyšetřili a hned odeslali na kardiologickou JIP. První zákrok jsem podstoupila ani ne hodinu nato.
Andělé a démoni
Z hlediska struktury daného vyprávění by teď měla lékařská pochybení kulminovat a celý článek by měl končit tím, že jsem přišla buď o pravici, a nebo o život. Konečně, i to byl možný scénář. Vnímavý čtenář ale tuší, že tento článek píši, a dokonce asi mám i čím ho psát.
Je to tak. Andělíček strážníček se mi vrátil z dovolené a mě se dostalo té nejlepší a také nesmírně rychlé lékařské péče. Doktoři v Bohunicích byli úžasní profesně i lidsky.
Snad ještě víc mě překvapily sestřičky na JIP, kam mě následně odvezly. Málokdo z nás si dovede představit, jak úmorná, těžká a špatně placená práce to je. Ta krásná, křehká a drobná děvčata neustále zvedala, pokládala a vozila imobilní pacienty, za celou dobu svého pobytu jsem neviděla, že by měly možnost se zastavit a vydechnout. Přesto ale nepřestávaly být usměvavé, milé a vstřícné. Stejné to bylo i na lůžkovém oddělení, já si zakrátko připadala jako v seriálu Stefanie. Postupně jsem se lepšila, ale mé výsledky ještě zdaleka nebyly ideální.
Rychle a zběsile
I když se o mě na lůžkovém oddělení také starali příkladně, můj odchod z nemocnice byl, mírně řečeno, podivný. Ve středu mi brali krev, a když jsem čekala na výsledky, vrazila do pokoje sestřička, že se mám bleskově balit. Logicky jsem se ptala, zda výsledky dopadly dobře. Odpověď, že ještě nejsou, ale já zkrátka odcházím, mě dost překvapila. Přijímali mě šest hodin a během šesti minut mě vypakovali. Tak tak že jsem dostala zprávu a léky jsem si musela zvlášť vyreklamovat, stejně jako nějaká doporučení a postupy. Na rozloučenou za mnou ještě stačili houknout, že výsledky mám špatné, ale snad se to napraví.
Závěrem
Jaké je tedy naše zdravotnictví? Ukázalo se mi jako naprosto bipolární. Veškerá péče byla buď vynikající, anebo žádná, černá, nebo bílá. Jen bych si, jménem nás pacientů, moc přála, aby příště byla jen a jen bílá. Bílá jako doktorské pláště, bílá jako křídla milosrdných andělů z brněnské JIP.
Podepsána (dočasně) levicí,
Agentka Jitka
Nový komentář
Komentáře
Já už se vždy léčím jedině doma, doprava zdravotnické techniky mi zajistí vše co potřebuji a na nemocnice se raději ani neobracím
to se mi snad zdá, jak se jedná s lidma

Klára Milošová — #4
Spadla jsem na bruslích a naštípla si loket. Bolelo to fest, vydala jsem se tedy na pohotovost (Praha).Haha - sice mi udělali RTG, ale hned poté mě vyexpedovali coby simulanta. Nevyškemrala jsem ani injekci proti bolesti, a jen s velkým ksichtěním mi věnovali kus obvazu na udělání "závěsu".Doma jsem 3 dny zkoušela cimrmanovské "táhni a srůstej"...Jenže jsem poseroutka,bolestí jsem nespala, a tak jsem se vydala na chirurgii v místě svého bývalého bydliště. A ejhle - sádra. A protože mi to nějak blbě srůstalo, tak na celkem 2 měsíce. Jo a perlička: z pohotovosti jsem dostala koresponďák, bych se dostavila na ošetření, neboť kontrolou rentgenů zjistili, že mám zlomeninu
. Andělíčku-strážníčku, stůj při mě, abych nepotřebovala obtěžovat ty naše odborníky...
átéčko — #37 tu druhou jsi asi myslela to Podlesí, o které jsi psala dříve. Asi jsem holt měla štěstí :-) Ale zase na druhou stranu, jednou mě šili v Českém Těšíně tuším, už je to dobrá řádka let zpátky. Ze stěn lezly nezaomítané rozvody vody, na bílých plochách stěn byly fleky a kapičky všech možných barev včetně té rudé a ksichtík mi tehdy přikryli utěrkou propálenou cigaretami. Pan doktor mi zase celou dobu vyprávěl, jak šil vojáky v Afghánistánu, v bunkru. Prý na to moc neviděl ale že já to budu mít hezký
S nemocnicí mám negativní zkušenosti a to tak, že pár hodin po operaci jsem šla na reverz domů, kde to fakt horší být nemohlo...psala jsem alergii na jídlo a co mi přinesli k večeři...do půlnoci na recepci ejchůchů a stále soukromé hlasité hovory..zapomněli mi říci, že se změnil operační plán a jdu ráno první...ještěže jsem nepila...pak nepřišel ráno personál k operaci, tak jsem mrzla na chodbě před sálem a na sále mi doktor vyprávěl o Sněhurce, aby nám to čekání uteklo, po operaci si mne na pokoji nikdo nevšímal a vedle byla stará paní po operaci břicha a po infarktu- ležák a sestry půl dne nezájem.....doktor k nesehnání a vůbec nikomu nevadilo, že teploměry ukazují pacientům tělesnou teplotu 35st. a to jsme skutečně neleželi v márnici...
Tak teď jste mi vyděsili. Při mých skoro 70-ti letech mohu předpokládat, že mě setkání s doktory nemine. Kromě porodů jsem zatím nebyla hospitalizována. Že naše zdravotnictví urazilo až takový kus cesty jsem dosud nepředpokládala. Inu vyrůstá nám asi dobrá parta lékařů vhodná k provádění eutanazie. Já snad neusnu......
při slovech "léčení" a "doktoři" se mi poslední dobou dělá před očima rudo
SStream — #31 Sosna je nejhorší nemocnice široko daleko!
Byla jsem tam ale na gyndě a nestěžuji si. Ale chodit tam na vyšetření neoporučuji. Chodit na úrazovku, doporučím jen sebvrahům.Je to jediná nemocnice, kde MUSÍŠ vyplnit anketu, a nedovolíš si napsat, že stojí za prd. lepší nemovnice je např. Hornická v Karviné, nebo Sosna, ale ty jsou asi specializované...
přidala bych se k zástupu těch méně spokojených. Mám za sebou během tří měsíců dvě operace. Ta první byla akutní, na pohotovost jsem dojela po poledni a ve tři jsem ležela na sále. Anestezioložka mi řekla, jak proběhne uspání, vybrala jsem si celkové, aniž by mne ona nějak přemlouvala k částečné. Po třech dnes dobré péče a slušného složení kolektivu sester jsem jela domů. Sice jsem si musela tři hodiny počkat na vypsání vycházek, protože mi to "prý nemohou na lůžkovém napsat, ať si zajdu dolů na příjem". tam mi řekli po tom čekání a 80kč za parkování, že mi to měli napsat nahoře! GRRR!
Druhá operace po dvou měsících proběhla celkem spokojivě, až na to, že mi nikdo neřekl, co se mnou budou dělat, proč, a že po částečné anestezii se na půl dne stanu ležákem. Přežila jsem a doufám, že už nebudu muset jít nikam ležet. Teď mne čeká domlouvání rehabky. Snad to půjde lépe, než posledně, kdy jsem byla ve špitále, tam mi řekli, že přede mnou mají 7 úrazů a přišla bych za měsíc na řadu. Hlavně že minutu pžed tím mi řekla Dr., že je nutno rehabilitovat hned. Naštěstí jsem tehdy měla štěstí už při čtvrtém telefonátu... Uvidíme za měsíc...
S Bohunickou nemocnicí máme také své zkušenosti. Přítel ležel na JIPce-tam to bylo skvělé. Všichni s námi otevřeně komunikovali, sestřičky byly naprosto úžasné...pak přešel na lůžkové oddělení. Sestry ani nevěděly co mu je. Se zlomenými obratli a žebry ho jedna rekyně bez varování posadila do úhlu 90 a až se jí tam kroutil bolestí, začala se ptát. Celou dobu pobytu mu slibovali operaci tříštivé zlomeniny pravé ruky, pak že ho převezou na lůžkovou rehabilitaci do místa bydliště. 11. den mu oznámili, že ho následující den propustí, má si sehnat odvoz a operace není nutná. Ihned jsem si zařídila konzultaci s lékaři v naší krajské nemocnici, ti se rozhodli ruku operovat, protože vřetenní kost byla vychýlená, špatně srůstala a hybnost by byla značně omezena. Muž, který ležel s přítelem na pokoji málem přišel o ruku-říkám málem, protože otevřeně řekl doktorům, že peníze nahrají roli, ať mu prostě ruku zachrání a řeknou, kam má poslat prachy. 8 operací za 3 dny a ruku má. Dokud člověk obchází doktory s nachlazením a zánětem močových cest, ani si nedokáže představit, jak to v těch nemocnicíh chodí. Z optimismu a nekritického obdivu k lékařům obecně mě sami lékaři vyléčili!
Lukáš Čejka — #32 V tom s tebou souhlasím. Měli bychom se zajímat o zákony, které se nás týkají. I děti by se v občanské nauce neměli učit, kdy byl který president a složení současné vlády, ale o tom, co znamená občanství - práva a taky povinnosti. Jenže kde na to vzít kvalifikované pedagogy? Problém je v tom, že moje generace si příliš zvykla nevyčnívat z řady a ta mladá zase ví hlavně o svých právech, ale povinosti se zamlčují. A o mediálním obrazu naší společnosti raději ani nemluvím - není důležité, jakou lumpárnou jsi dosáhl úspěchu, hlavně že jsi úspěšný. Máte před sebou ještě kus práce, než se trochu standardizujeme. Já se toho bohužel nedožiju.
Tak podobnou legrandu jsem zažila loni. Začlo to tím,že jsem měla klíště pod kolenem. Za 2 dny mi začla otékat noha a když jsem se dobelhala k cévní specialistce,tak jssem se dozvěděla,že to jsou jenom povrchové žíly a at si dávám studený. Když jsem tvrdila,že to neni ono,že to bolí úplně jinak,tak opakovala to co předtim a ještě přidala at si koupim heparoid
. No tak joo, dávala jsem si studený a za 3 dny mě vezla záchranka s masivní embolií. Když jsem "SPECIALISTCE" přinesla zprávu z nemocnice, tak suše podotkla "JEJDA" a dál se o mě nestarala. Celý je to na dlooouhý vyprávění včetně hororu v nemocnici, ale teď po roce mi to připadá trochu jako groteska.
Altamora — #30 tak to me mrzi, uprimnou soustrast
k poplatkum - vim ze v te chvili je to asi tezke a tezko ocekavat ze se tim budes v te chvili zabyvat a kazdy by postupoval stejne, ale obecne plati ze pokud se lide nebudou zajimat o to na co maji narok a jake maji povinnosti, tak ke zlepseni nedojde
átéčko — #18 nikoliv, Sosna. Slyšela jsem, že na Podlesí se vaří líp, ale to opravdu jen z doslechu :-) Pokud vím, tak Sosna dostala taky nějaká ocenění co se týče nejlepších nemocnic v ČR.... Je to pořád jen o lidech, mně se asi opravdu zadařilo.
Lukáš Čejka — #29 Před šesti týdny mi zemřel bratr. Stálo to 90 Kč za pohotovost a pak 60 Kč za nemocnici, ve které pobyl asi tak čtyři hodiny, ne přes noc. Nezajímala jsem se o to, jak to s tím poplatkem je, prostě jsem při přebírání jeho věcí zaplatila.
átéčko — #27 ja nevim presne ten pripad, snad tam byl pres noc
financne je mu to asi jedno jestli ma platit nebo ne, tam spis jde o to, jaky je tedy vyklad toho zakona
je typicky ceske, ze cesi misto aby byli radi, ze by v podobne situaci nemuseli platit, tak radeji uvitaji vyklad, ze platit musi, nebot si neuvedomuji, ze pokud plati ten vyklad pro jednu osobu, plati pro vsechny
Bohužel mám podobné zkušenosti s jinou jihomoravskou nemocnicí, když jsme tam jezdívali s babičkou - už jsou to dva roky, co tam umřela a ještě furt se mi o tom nechce ani mluvit.
Přístup většiny personálu, až na jednoho doktora (paradoxně Slováka), byl příšerný, o indiskrétnosti, způsobu jednání, vulgárně mluvícím doktorovi apod. ani nemluvím.
Je mi z toho blivno ještě teď. Asi si říkali, že otravovat se s osmdesátiletou bábou už nemá smysl - nebo nevím.
Lukáš Čejka — #22 okud tapacoš neležel, nemusí platit za postel, ale za přijetí k ošetření, což nemusí být 60kč, ale 90kč za pohotovost
evelyn — #25 to treba udelaj, u nas se porad neco novelizuje
evelyn — #23 a na co bychom pak potrebovali ty pravniky?

u zakonu jdou vpodstate dve cesty - jedna deterministicka - kdy presne, striktne vymezis vsechny mozne situace a pak cesta obecnejsi, kdy uvedes nejaky obecny pohled na resenou situaci
kazda cesta ma svoje
tady v tom pripade jde ale asi o chybu kdy neni nikde uvedeno, co ten konkretni termin znamena