Bylo krátce po premiéře jejího nejnovějšího filmu, jenž spadá do kategorie „rodinných vánočních“. A kolem už byly Vánoce skutečně cítit.
Ten, kdo tě miloval 
Soňo, jako herečka jste poslední dobou velmi vytížená. Tady v Čechách vás pravidelně vídáme v televizi, aktuálně pak hrajete v novém filmu Ten, kdo tě miloval. Máte vůbec čas na přípravu Vánoc?
Vloni jsme natáčeli právě zmíněný film, a tak jsem moc času opravdu neměla. Navíc jsme si v té době pořídili štěňátko, kvůli kterému jsme raději v bytě neměli ani stromeček. Naštěstí ale bydlíme s ostatními členy rodiny pohromadě ve velkém domě, takže tradiční vánoční výzdobu jsme si stejně užili.
 
Co máte vlastně nejraději na Vánocích?
Já osobně velmi ráda peču cukroví. Pro mě jsou vůbec důležité ty přípravy, rituály, které musí být: pečení a ozdobování bytu. To mám na tomto čase úplně nejraději. Miluju atmosféru zapatlané kuchyně plné mouky a typické vůně z pečení – takový ten voňavý „bordel“. Poslouchám u toho vánoční písničky, popíjím svařené víno… 
 
A co konkrétně se peče u vás doma?
S pečením začínám brzy, aby to bylo hezky odležené. Nedělám moc druhů, ale opravdu velké množství od každého, abychom mohli rozdávat. A ještě průběžně dopékáme, protože se to i průběžně odjídá (smích). Nejoblíbenější jsou asi linecká kolečka.  Já nemůžu lepek, takže maminka dělá speciálně pro mě cukroví z žitné mouky. Moje sestra upřednostňuje zase  špaldovou mouku. Tak je to pestré.  Navíc třeba u perníčků stále zkouším nové recepty. Máme rádi takové ty změklé, ne křupavé.
 
Dodržujete nějaké štědrovečerní tradice? A jak vypadá vaše sváteční menu?
Snažíme se držet půst, někdy rozkrajujeme jablíčko. Takové ty drobnosti pro radost dětí. K večeři je pak
hustá zelňačka se smetanou, v ní houby a sušené švestky. Každý ji asi dělá jinak, já vařím tradičně podle receptu mojí maminky. A pak kapr a bramborový salát. Toho kapra tedy v posledních letech nahrazujeme lososem. A nesmí chybět oplatky s medem a oříšky.
 
A dárky nosí Ježíšek…
Když byly děti malé, tak jsme se sestrou kupovaly obrovské množství dárků. Hlavně z toho důvodu, že u nás je vždy více dětí, tak jsme se snažily dárky „dorovnávat“ tak, aby si vzájemně nezáviděly. Ale nyní od toho pomalu opouštíme. Postupně jsme se dohodly, že je lepší se těšit z méně věcí, ale o víc. S úsměvem vzpomínám, jak si tehdy můj asi tříletý syn sedl na podlahu a téměř nešťastně si vzdychl, protože najednou nevěděl, co rozbalovat dřív.  
Ten, kdo tě miloval 
Vzpomenete si, který dárek vám udělal v dětství největší radost?
Já jsem z generace, kdy bylo opravdu náročné něco pěkného sehnat. A o to ta radost, když se Ježiškovi podařilo splnit přání, byla větší. Pamatuju si, jak jsem si moc přála kolo. Ten rok jsem přišla ke stromečku, ale neviděla jsem tam nic velkého. A už jsem začínala být zklamaná. Ale ukázalo se, že Ježíšek kolo schoval někde jinde. A já musela chvíli hledat. Následovala obrovská radost. Skutečný zázrak. O to jsou asi dnešní děti mnohdy ochuzeny.
 
Máte čas v té době předvánoční také na sebe a při čem si případně nejvíce odpočinete?
Je to asi zvláštní, ale osobně si nejvíce odpočinu – a hlavně můj mozek, když uklízím. Vždycky si vyberu nějakou část bytu a té se v tomto směru pověnuji. Teď mám takové vyklízecí období, protože nic nenatáčím, jsem doma a mám na to čas. Mám ráda i takové ty knížky o uklízení, kde je spousta praktických rad. Zjistila jsem, že mám přebytek věcí a dělá mi opravdu dobře se jich zbavovat. Věřím, že člověk si tak uklidí nejen ve skříni, ale také v sobě.
 
Jinak rádi chodíme do přírody, do lesa, tam, kde je málo lidí. Vyběháme se se psem. S ním je to teď takové  intenzivní. Je mu rok, aktivní plemeno, tak pohyb  miluje. Upletli jsme si na sebe pěkný bič (smích). Dává nám zabrat a často se ptám sama sebe, co jsem vlastně před tím, než jsme si pořídili psa, dělala. Musela jsem mít spousta času! (smích) Ale i tak nám dává víc radosti než starostí.
 
No a o Vánocích si nejvíce odpočinu, když prostě koukám na televizi. Na všechny ty vánoční komedie a pohádky, to je pro mě relax. České pohádky jsou opravdu krásné, letos se těším se na Čertí brko, líbil se mi Anděl Páně. A v televizi pak samozřejmě vždy sleduju Tři oříšky pro Popelku a půvabné filmy Marie Poledňákové, které se v té době také tradičně dávají. A jsem moc ráda, že jsem nyní součástí jednoho z nich.  
Ten, kdo tě miloval 
Ano. Pojďme se ještě, prosím, jen na závěr zastavit u toho vaše nejnovějšího filmu. Jde o snímek Ten, kdo tě miloval a podle ukázek spadá do kategorie „rodinných vánočních“. Jak byste na něj pozvala čtenáře, kteří třeba ještě s návštěvou kina váhají?
Podstatné je, že jde o film podle předlohy Marie Poledňákové. Už to je důvod, proč by na něj člověk měl jít. Původní stejnojmenný román je však hodně jiný. Takže ten, kdo ho četl, bude překvapen, jak je to ve filmu ztvárněno. Co se týká obsahu, jde o detektivní příběh,  trochu dramatický, a přitom stále na úrovni pěkné vánoční komedie. Navíc se špetkou duchařiny. Když jsem výsledek viděla na plátně, tak mě samotnou překvapilo, jak je to vlastně hodně vtipné, což při samotném natáčení tolik nepůsobilo. Skvělá je samozřejmě Evička Holubová – tipuji, že její hlášky budou velmi oblíbené a často citované.  
 
Děkuji za rozhovor a přeji pohodové vánoční svátky.

foto z filmu: FALCON

Přečtěte si také:

Reklama