Sofie Podlipská (1833-1897) byla nesmírně činorodá žena. Pocházela z vážené rodiny obchodníka Eustacha Rotta, jehož synovec V. J. Rott založil v Praze proslulé železářství. Byla tedy dceruškou z dobré rodiny. Vyrůstala v milujícím prostředí se starší sestrou Johankou, provdanou Mužákovou, píšící pod pseudonymem Karolina Světlá (1830-1899), a mladším bratrem Jindřichem. Idylickou dobu jejího dětství jí kazila jen častá onemocnění, a tak ji lékaři posílali na venkov na ozdravné pobyty. Jeden z lékařů jí dokonce předpovídal, že se nedožije dvanácti let. Naštěstí se spletl!

Jan-Vilimek-Sofie-Podlipska-HL.jpg
Foto: Sofie Podlipská na portrétu od J. Vilímka
Jan Vilímek, Public domain, via Wikimedia Commons

Doma převládala němčina, jež byla také vyučovacím jazykem na soukromém ústavu pro dívky, který Sofie navštěvovala. To se změnilo, když otec najal pro své dcery nového učitele hudby studenta Petra Mužáka. Nadšený vlastenec a později uznávaný středoškolský pedagog se stal manželem sestry Johany. Mužák přivedl obě sestry k národnímu uvědomění, se souhlasem rodičů je začal učit češtině a česky s nimi konverzoval. Díky němu Sofie nejen vyhledávala české knihy, ale nadchla se i pro studium slovanských jazyků, z nichž později překládala.

la.jpg

Foto: Vilém Dušan Lambl
Article author Marie Lipoldová. Acquisition aided by archivist Dr. Dorota Lábusová at the Literary Archive of the Museum of Czech Literature., CC BY 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/4.0>, via Wikimedia Commons

Byl to Petr Mužák, kdo Sofii seznámil s doktorem Josefem Podlipským (1816-1867). S ním se ale sblížila až o mnoho let později, v době, kdy docházel k Rottovým léčit její nemocnou matku. Zvláštní kapitolu v životě mladinké Sofie sehrál její vztah k jinému lékaři, doktoru Vilému Dušanovi Lamblovi. Tuto první lásku Sofii odloudila Božena Němcová, kterou obě sestry až nekriticky obdivovaly. Ani poté ale Sofie na Němcovou nezanevřela, naopak! Lamblovi, když spisovatelku opustil a chtěl se vrátit, už druhou šanci nedala. A dobře udělala!

Prožila devět šťastných let s mužem, který si ji rozhodně zasloužil. O sedmnáct let starší Josef Podlipský byl mimořádný muž všestranných zájmů. Neobešel se bez něj žádný větší český spolek, přispíval do mnoha časopisů, překládal z francouzštiny, polštiny a ruštiny, byl výborným pianistou a miloval tanec. Stal se uznávaným lékařem nejen tehdejší smetánky i pražských „celebrit“, ale nemajetné pacienty i přes kritiku svých kolegů léčil zdarma. Angažoval se i politicky, od roku 1861 byl i poslancem českého sněmu. Ukázalo se, že byl pro Sofii ten pravý.

oi.jpgFoto: Josef Podlipský
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Své „ano“ mu řekla v kostele sv. Jiljí poslední červencový den roku 1858. Podle Sofiiných deníků bylo jejich manželství harmonické a láskyplné. Na narození obou dětí Prokopa (1859-1900) i Ludmily (1861-1915) se celé těhotenství těšila. Po narození jim založila deníky, v nichž pečlivě zaznamenávala jejich vývoj.

Josef Podlipský uvedl svou ženu do pražské vlastenecké společnosti a ta se díky jeho podnětům začala věnovat literární tvorbě, k níž tíhla se sestrou už od dětství. Veřejnost na sebe upozornila Sofie podobně jako její sestra roku 1858 v almanachu Máj. Počátkem šedesátých let začala překládat díla George Sandové. Pro Sofii to ale nebyl únik od obtěžujících povinností manželky či matky. Nestěžovala si, naopak! Manželství a děti chápala jako životní úkol i symbol naplnění života. Honoráře měly sice vylepšit rodinný rozpočet, ale pro doktora Podlipského to byla i prestižní záležitost mít za manželku spisovatelku. Vlastně jen v jedné věci manžel Sofii zklamal – že po devíti letech krásného společného života zemřel. Tajil před ní, že je nemocný a v roce 1867 nečekaně podlehl zápalu plic a zánětu mozkových blan.

63299d51f0701obrazek.png
Foto: Sofie Podlipská  se synem Prokopem
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Jeho odchod nesla Sofie velice těžce. Stáhla se načas do soukromí, ale nakonec si se svízelnou situací obdivuhodně poradila. Dokázala se postarat o sebe i své malé děti. Psala knihy a články, které nyní podepisovala počeštěným křestním jménem Žofie, redigovala almanach Souzvuk. Byla mimořádně pilná a výkonná. Psala rychle, nikdy prý neškrtala, nic neopravovala. Přivydělávala si i jinak. Pronajímala pokoje ve svém domě, nájemnicím vařila nebo je vyučovala. Angažovala se v různých spolcích pomáhajících mladým nemajetným ženám, přednášela v Americkém klubu dam, podílela se na činnosti Minervy. Významnou zásluhu měla také na založení spolku Ochrana opuštěných a zanedbaných dívek. Je skutečně obdivuhodné, kolik toho zvládla!

Bídou rozhodně její rodina netrpěla. Jednak pocházela z dobře situovaného prostředí, zbytek pokryla autorskou nadprodukcí. Její pracovní nasazení bylo obrovské. Neodradily ji ani bolesti pravé ruky. Vyřešila to jednoduše. Psala prostě levou!
S pokorou si ale uvědomovala, jaké měla vlastně v životě štěstí, byť trvalo tak krátce. Že byla manželkou tak skvělého muže a že ne všechny ženy mohou spoléhat na své manžele.

6329a0cc50c0eobrazek.pngFoto: Mladý Jaroslav Vrchlický
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Nová kapitola v Sofiině životě byla spjata s mužem o generaci mladším, básníkem Jaroslavem Vrchlickým, kterému otiskla čtyři básně v almanachu Souzvuk, jenž redigovala. Brzy mezi nimi vzniklo vřelé přátelství. Co k sobě Sofie a Vrchlický skutečně cítili? To zůstává velkým otazníkem. Je jasné, že si sebe vážili, vzájemně se obdivovali a cítili k sobě silnou náklonnost. I když někteří literární historikové v tom vidí něco víc, nejspíš to bylo skutečně přátelství jenom platonické. A protože ani platonický vztah by česká puritánská společnost nevydýchala, dostala Sofie nápad provdat svou mladinkou dceru Ludmilu za Vrchlického a zůstat tak v jeho blízkosti.

Po svatbě žila tchyně Podlipská s „mladými“ a víceméně jim organizovala domácnost. V manželství se narodily tři děti  - Milada, Eva a Jaroslav. Vrchlický prožíval šťastné období. Měl po svém boku krásnou manželku i chápavou tchyni a vedle nich se mohl věnovat největší lásce svého života – psaní! Také Sofie Podlipská byla spokojená. Nespokojená byla „jen“ Ludmila. S manželem si moc nerozuměla, na matku žárlila, a tak nebylo divu, že podlehla kouzlu známého pražského záletníka, herce ND Jakuba Seiferta.
Ten se stal otcem jejích dvou mladších dětí - Evy a Jaroslava. Poslední, kdo prý nic netušil, byl Jaroslav Vrchlický. Nebo možná ano a nevěřil? Literární historikové se přiklánějí k druhé variantě. Jistotu získal ze dvou dopisů, které mu Ludmila napsala v roce 1892, v nichž potvrdila, co si pražská společnost už delší dobu šuškala – že není biologickým otcem Evy ani Jaroslava.

Jakub-Seifert-1879-Mukarovsky.png
Foto: Jakub Seifert
Josef Mukařovský, Public domain, via Wikimedia Commons

Vrchlický se prý po provalení Ludmiliny nevěry zhroutil. Rozvod pro něj ale nepřicházel v úvahu. Nepřál si veřejný skandál. Už tak o jeho potupě vědělo příliš mnoho lidí. Naoko tedy vše zůstalo při starém. Děti, které za nic nemohly, miloval i nadále jako vlastní, ale Ludmile nikdy neodpustil. Vymazal ji ze svého života… Nepřál si také, aby se to dozvěděla jeho matka, ani tchyně Sofie Podlipská, která vlastně vše v dobré víře „zavinila“ …

Zdroj info: Martina Bittnerová: Spisovatelky a Erós, 2011, Zdeněk Volný: Toulky českou minulostí 15, 2019, Stanislava Jarolímková: Slavné Češky a jejich blízcí, 2019, 100+1 Historie

Na našem webu jste si mohli přečíst:

Karolina Světlá upadla po ztrátě vymodlené dcerky do těžkých depresí. Zachránilo ji psaní…
Netradiční rodina Evy Frídové, slavné dcery ještě slavnějšího otce
Jindřiška Rettigová, slavná dcera ještě slavnější matky

Reklama