Sny. Zdají se mi. Jsou barevné. Někdy zmatené, někdy varující, někdy děsivé, že se vzbudím hrůzou zpocená a zjistím, že ten křičící hlas, který jsem ještě ve snu slyšela, byl můj. Pak jsou ale sny příjemné a veselé. Už jsem se vícekrát ráno dozvěděla, že se ze spaní směju. Prý čemu? Většinou si to nepamatuji, bohužel. Docela by mne to zajímalo. Neopomenu ani sny erotické. Prožívám v nich to, co si občas v duchu představím, ale jaksi občas chybí samotná realizace. Tak se aspoň uskuteční ve snu. Jak říká má kamarádka Hanka: “Slastně se probudím, plná neobvyklých zážitků, roztouženě se podívám vedle sebe a tam leží Procházka.“ Krutá realita. Mám také sny, ve kterých si plním svá přání – většinou plavu v moři, sluníčko svítí, je teplo. Pak dopadnu stejně jako Hanka. Otevřu oči, uvolněná, odpočatá, vždyť jsem byla u moře, procházela se po pláži. Venku tma, na teploměru pod nulou a budík mi připomíná, že už jsem měla být dávno na nohou a spěchat do práce. Otrávený výraz, který opanuje mou tvář, nikomu nepřeji vidět.

A nakonec sny prorocké. Nejsem vědma, ale tyto sny mívám. A většinou se plní. Nemám je ráda. Je mi z nich úzko. Bojím se jich. Předpovídají vždy věci smutné. Týkají se mých nejbližších, někdy i mne samotné. Nechci si je připouštět, ale „něco“ uvnitř mne čeká, až se to zlé stane. Zdají se mi opakovaně a podvědomí mi je stále připomíná. Stávají se z nich představy, které se objeví zničehonic. Můžu si povídat s kamarádem u vínka, hrát volejbal nebo jen tak jít po ulici a sen se mi připomene. Jediné, co na těchto snech „nesnech“ může být pozitivní, že situace, která nastane, mne nepřekvapí. Ovšem slovo pozitivní není asi ten správný výraz nebo příměr. Možná mne ten předvídací snový zlý skřítek jen připravuje na to, co se má stát.

Říkám si, jestli v tomto případě už nejde o předtuchu. Nejsem odborník, ale ani ten by mi to asi nevysvětlil. Známá si vykládá karty, prý ať to zkusím taky. Jenže, co si mám vykládat, když se mi několikrát vrátí sen, že mi zničehonic umře babička, a za pár dní zazvoní telefon a dozvím se, že se tomu tak stalo. Je to předtucha, sen? To je mi jedno. A výklad karet mi v tom nepomůže. Můžu jen tiše poznamenat, že už tu zprávu čekám několik dní. A okolí mne bude považovat za tichého blázna nebo fabulátora, který se chce dělat zajímavým.

Pryč od špatného. Psala jsem o představách, ve které se některé sny mění. Nebo se navzájem propojí. Mají k sobě velmi blízko. Každý to zná, představuje si, jak by bylo, kdyby... a vysní si to hezké. Potom se nám může vše ve spánku zobrazit v těch nejrůžovějších barvách. Uskutečníme to, co nelze ve skutečném životě. Nebo nám brání okolnosti, abychom si to splnili. Říká se, že ve snech může člověk dělat, co si namane. Létejte, kupujte si boty nebo přemýšlejte nad tím, že ten svalnatý hoch, se kterým jste se procházeli, by se mohl někde objevit. Ale smiřte se i s tím, že vás mohou ve snech pronásledovat nepříjemné věci nebo se budete probouzet ve zmatku netušíce, co se vám vlastně zdálo, a pokud si náhodou vzpomenete, nenaleznete žádné vysvětlení, co to vše mělo znamenat. Lehce se to říká, že?

 

Reklama