Když jsem byla poprvé v Paříži... Když jsem byla naposledy v Paříži... Tyto věty mohu směle říkat, protože jsem Paříž navštívila dvakrát. Vždy na několik dní, bylo to v prvních euforických porevolučních letech. Stará Karosa, spacáky, lihové vařiče, trvanlivé salámy...
Splnila jsem si přání, které vzniklo někdy před pubertou, při četbě Tří mušketýrů. O dva, tři roky později byla touha po Paříži posílena při četbě Angeliky, následoval Chrám Matky Boží, Bídníci, Otec Goriot, Nana, Miláček, Květy zla...
Před cestou do Paříže jsem si vždy pečlivě nastudovala turistické průvodce i spoustu dalších zdrojů a mohla jsem potom ostatním spolucestujícím dělat průvodce po místech, kde jsem sama doposud ještě nebyla. Podařilo se mi stihnout hodně míst, zvládla jsem základní okruh v Louvru, viděla jsem Notre Dame, Versailles, podívala jsem se „oknem do třetího tisíciletí" v La Defense. Téměř mysticky na mě zapůsobil dochovaný gotický prostor Sainte Chapelle. Asi nejvíce mě uchvátilo prostranství u Centre Pompidou, vydržela jsem tam několik hodin jen sedět, pozorovat cvrkot a nasávat atmosféru. Vzpomínám na posezení v malém bistru v Latinské čtvrti, kde jsem si s arabskou obsluhou popovídala svéráznou angličtinou o slovní zásobě kolem sta slov. Z Paříže jsem si jako velkou vzácnost přivezla toaletní vodu Dune od Diora, kterou jsem používala o těch nejslavnostnějších příležitostech.
Přiznávám, že můj zájem o francouzskou kulturu nebyl doposud natolik silný, aby mě přiměl ke studiu francouzštiny. Zatím je na předním místě mých studijních plánů zdokonalování němčiny, oprašování ruštiny, obstojné zvládnutí základů angličtiny, na francouzštinu zatím nezbývá čas. Je mi to líto, protože si myslím, že pobyt v zemi bez minimálních základů jazyka není zcela to pravé. Stále však doufám, že i na francouzštinu časem dojde řada a že můj druhý výlet do Paříže nebyl poslední.
Morgiana
Milá Morgiano, připomněla jste mi náš první výlet do Paříže... Bylo to první místo, kam jsme s mým mužem po otevření hranic vyrazili. Díky za krásnou vzpomínku!
Nový komentář