„Už jako dítě jsem byla samá ruka, samá noha. Takové nedochůdče rodiny a bohužel jsem z toho moc nevyrostla. Přestože jsem po vzorku Pepka námořníka jedla špenát. Od puberty mám stejnou váhu, při výšce 160 centimetrů je to 47 kilo, což znamená, že jsem hodně štíhlá. A jako by nestačilo, že se nelíbím sama sobě, ještě do mě celý život šijí lidé v okolí,“ tvrdí Veronika.

63ef66e3bf094obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Od známých, ale třeba i cizích lidí musí neustále poslouchat, že je určitě anorektička a měla by se pořádně najíst. Svou postavu přitom řešila i s lékařem a výživovým poradcem, ale ukázalo se, že má velmi rychlý metabolismus a zkrátka není v jejích silách jíst tolik, aby přibrala.

„Jediný, kdo mi věří, že nemám žádnou poruchu potravy, je moje blízká rodina, protože vidí, že si k obědu dám klidně svíčkovou se šesti knedlíky a potom ještě větrník jako dezert. Sami se diví, jak se do mě vejde tolik jídla. Od ostatních lidí ale slýchávám jen urážky. I v práci se mě ptali, jestli nemám problém s jídlem. Přitom celý den něco svačím a zobu. Asi si myslí, že to pak chodím zvracet,“ říká Veronika.

S nepěknými poznámkami na svou postavu se Veronika setkává dnes a denně. Stalo se jí například to, že cizí žena ve fitku šeptala své kamarádce o té holce, co by se měla najíst, protože vypadá jako chodící kostra.

„Dokonce kvůli tomu chodím k psychologovi. Přítele nemám, protože bych se před každým styděla svléknout, aby taky neodsoudil, jak vypadám,“ uzavírá mladá žena.

Zdroj: respondentka Veronika

Čtěte také: