Tak ženy prý mají nejraději růžovou. To jsem se dnes dočetla v novinách. Je pravda, že jsem měla na scénografii spolužačku, která se byla schopna obléct do růžové od hlavy k patě. Není bez zajímavosti, že lehkou přesmyčkou jejího jména vzniklo slovo „Růžová", a byla trefná přezdívka na světě.

A můj vztah k růžové barvě?
Maximálně bych do ní oblékla miminko ženského pohlaví, panenku, růžový kostým bych dala herečce, která má ztvárnit naivku nebo husičku. Růžová ve mně vzbuzuje pocit bezmoci, křehkosti, ale také něhy. Nic pro mě, já se musím barvami obrnit, proto sahám raději po protikladu, a vlastně se tak maskuji.

A muži v růžovém?
Je zvláštní, že si je nespojuji s homosexualitou, i když to k tomu svádí. Na mužích se mi vyloženě líbí červená a v kombinaci se šedou snesu i tu růžovou.

Zeptala jsem se nejen v redakci, ale také herečky Michaely Dolinové.
Ta říká, že růžovou na mužích „může". Ale jen na doplňcích a menších plochách.
A co vy?

Kolegyně Ivana by měla při pohledu na muže v růžovém žaludeční potíže.
Eleonor říká: „Jsou typy, ke kterým to jde," a jsou typy, na kterých růžovou nesnese.

A jak jste na tom s „růžovými muži" vy?
Klikněte na naši anketu na hlavní straně.
Reklama