Nevím, jestli by na neděli nebylo dobré poslat něco veselého, ale já bohužel mám v duši jen smutek a bolest.
S Pavlem jsem chodila 3 roky. Byly to krásné roky, tedy ty dva určitě.
Pak mi přeskočilo. Začalo mi na Pavlovi všechno vadit, byla jsem na něj protivná, hádala jsem se s ním.
Pak třeba na chvíli přišel mír, ale netrval nikdy moc dlouho.
Pavel z toho byl smutný a pořád se mě ptal, co se děje? Proč se chovám tak divně.... Nedokázala jsem mu odpovědět.
Před měsícem jsem si řekla, že už mě ten vztah nudí, unavuje, že zkrátka láska vyhořela.
A s Pavlem jsem se rozešla. Ten den, kdy jsem mu s ledovým klidem řekla, že je konec, brečel jak malé dítě. Bylo mi ho líto, ale za svým názorem jsem si stála.
Chtěla jsem si zase užívat, nebýt svázaná vztahem, neřešit budoucí svatbu, děti....
Jenže během čtrnácti dní moje rozhodnutí zaznamenalo první trhliny. Začalo se mi po Pavlovi stýskat, začaly mi chybět naše společné chvíle, pořád jsem vzpomínala na vše krásné, co jsme spolu prožili.
Uvědomila jsem si, že ho opravdu, ze srdce miluji a že moje rozhodnutí byla chyba. Moc veliká chyba.
Před týdnem, kdy jsem si své chyby byla vědoma na 100 %, jsem Pavlovi volala a požádala ho o schůzku. Řekla jsem mu vše popravdě, vše, co cítím, a i to, že jsem se mýlila, že ho opravdu miluji.
Jenže on se náhle stáhnul do sebe a řekl mi, že jsem mu moc ublížila, že už něco podobného nechce podruhé zažít a že měním názory ze dne na den.
Brečela jsem, prosila ho o odpuštění, ale nebylo to nic platné. Řekl mi, že už náš vztah nechce obnovovat. Že se vypořádal s rozchodem a že nyní vidí věc tak, že rozchod byl na místě.
Píšu mu stále esemesky, prosím o odpuštění a doslova škemrám o druhou šanci. Ale on si stojí za svým.
Nevím, co víc udělat, aby pochopil, že jsem se unáhlila, aby mi uvěřil, že ho opravdu miluji.
Strašně ho chci zpět, chci s ním žít, chci, aby se vrátil.
Vidím před sebou jen černou díru, nemám chuť do života a nenávidím sama sebe za to, co jsem udělala.
Hrozně jsem se mýlila a bojím se, že jsem sešla na cestu, ze které už není návratu.
Nedokážu se s tím smířit. Nedokážu tohle překonat!
Jak mu mám vysvětlit, že jsem pitomá? Že jsem se unáhlila? Pořád jen brečím a nejsem schopná myslet na nic jiného.
Utápím se v alkoholu a prosím o to, aby se ke mně vrátil, aby se stal zázrak a já ho měla zpět u sebe.
Nový komentář
Komentáře
Ne nadarmo se říká, že nejvíc bolí když ten druhý odejde a ty nevíš proč. Pak to brání nejen dalším vztahům ale i případným návratům. Myslím, že vztah je možná navázat znovu, ale je potřeba aby oba věděli jaké chyby tam byly a pokud ty chyby jsou stále, nemá smysl se tím zabývat
Ahoj Libusko, zazila jsem neco trosku jineho. Muj pritel jedoho dne prisel a proste si vybral mesic na utrideni myslenek a uz se nevratil. Dodnes nevim proc a ani on sam to ted uz nevi chtela jsem ho zpatky a ted kdyz si tim uz nejsem tak jista chce zpatky on.Ale nevim jestli je to dobre, ta bolest porad zustava.
A jeste jeden pribeh ze zivota. Jednim z duvodu proc si nejsem tak jista navratem ke svemu byvalemu priteli je muz se kterym se v soucasnosti vidam.
Tento clovek se po trech letech rozesel s pritelkyni, pro nej to bylo v tu chvili taky ponekud prekvapeni. Jeho pritelkyne zacala chodit se svym sefem. Nejdrive se vyspala se svym byvalym , to ji proslo (coz je prusvih, ted uz nikdy nic takoveho zadne jine neprojde) a o dva dny potom se s nim rozesla. Ta divka ho chce ted po pul roce zpatky. Mozna se spolu i ted nekdy zapomneli to ja nevim. Ale on uz zpatky nechce, pro nej je to proste dany stav. Jednou se rozesli a hotovo, i kdyby jen kvuli zasadovosti tak uz zpatky nechce.
Ty jsi zjistila ze ti chybi, ted s odstupem casu si proste nepamatujes uz co tam bylo to spatne co Ti nesedelo ve vasem vztahu. Pamatujes si jen to dobre a protoze nechces byt sama obracis se k prvnimu moznemu cloveku ktery je po ruce... K Němu
Neni na to žádná pořádná rada, seber se a cestuj, zaměstnej se tak aby ti bylo smutno jen minimum času. Najdi si milence jen za tim jedinym účelem a dělej to tak dlouho dokud nezjistíš že tě chlapi štvou nebo dokud nenajdeš někoho s kým by stálo za to zůstat pár měsíců aby jsi měla aspoň s kým jet na dovolenou.
hodně štěstí
Nevstoupíš dvakrád do stejné řeky!
Určitě to nevyřešíš tím, že budeš škemrat o lásku.
Píšeš, že plakal, když jsi to s ním ukončila. Takže si dokážeš představit, že mu bylo asi tak, jako teď tobě.
Pochop ho. Miloval tě a možná stále miluje, ale rozchod bral od tebe jako zradu a na to se těžko zapomíná.
Být tebou, přemůžu se a dám mu čas bez bombardování esemeskami. Čím víc ho budeš uhánět, tím víc bude couvat. Nech ho v klidu, třeba se s tím nějak vypořádá a vezme tě na milost. I když, ruku na srdce, jseš si jistá, že bys mu to neudělala znovu?
Jedno přísloví říká, že: Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. A Já na slepované vztahy nevěřím. Stejně by to bylo pořád mezi vámi.
ja jsi myslim,ze kdyz jsi byla na Pavle zla,tak neni co resit..a to,ze ti chybi,je normalka ..kym nenajdes znovu nejakeho chlapa..ten alkohol nic nevyresi
oprava: linuš = libuš
nic proti, holky, ale některý ste dost krutý!
stalo se mi to taky. sem sice eště dost mladá, ale s mým přítelem budeme za měsíc slavit čtyři roky 
a rozešli jsme se, myslím, čtyřikrát 
. neskutečně ho miluji 
a kdyby se ke mně nevrátil potom, co jsem se s ním rozešla kvůli jinýmu a později si uvědomila, že on je ten jedinej pravej, byla bych na tom stejně jako libuška! rozdíl je v tom, že místo alkoholu bych zvolila extázi 
linuš, přeji hodně štěstí a doufám, že si pavel rozmyslí svoje stanovisko. chce to ale čas. a pokud se tak nestane. buď silná! sice si to spackala, ale život de dál! hodně 
No jo, vztah, potažmo chlap není hračka, abys ji mohla zahodit a pak si to zase rozmyslet a jakoby nic se k ní vrátit...
.
Jestli ho to, co jsi mu udělala, opravdu ranilo, pak si dvakrát rozmyslí, než do toho půjde znovu a jestli vůbec...
Jediné, co můžeš udělat, je, mu prostě říct, že kdyby chtěl, že budeš ráda, když se k tobě vrátí, že má u tebe dveře otevřené... Ale nemůžeš ho k tomu nutit a naléhat na něj, protože tím se vší pravděpodobností dosáhneš úplně opačného výsledku.
Chlap obvykle nemá rád nátlak, odpuzuje ho to
A pokud se nevrátí, nezbyde ti, než přijmout to tak, jak to je... Ber to tak, že to takhle mělo být. A čas a nové prožitky to ostří bolesti otupí. Život půjde dál a ty budeš jen bohatší o jednu cennou životní zkušenost. Teď se mnou asi nebudeš souhlasit, ale časem pravděpodobně ano. Znám to...
Taky si myslím, že SMSkami a škemráním tomu moc nepomůžeš, spíš naopak. O chlastu ani nemluvím, protože si dak akorát zaděláváš na malér daleko většího kalibru než zpackaný vztah. Pavlovi se nedivím, taky bych nevěděla, co si mám myslet, když by na mě byl rok někdo jedovatý, pak mi dal kopačky a za 14 dnů by přišlo zjištění, že to byl omyl a že mě vlastně strašně miluje
A Ty si dej studenou sprchu, zajdi si na procházku a srovnej si to v hlavě. A hlavně nepočítej s tím, že když jsi váš vztah tak rychle a razantně ukončila, že půjde stejně rychle dát vše do pořádku. Pavel je člověk z masa a kostí a ne medvídek, kterého mrskneš do kouta jakmile Tě omrzí a pak ho po čase vyštracháš a hraješ si s ním dál, jako by se nechumelilo. Dej mu čas. A jak píše carollinna, další krok je na něm.
pokud je Pavel při smyslech, tak se k tobě nikdy nevrátí...nebyla to náhoda, ale již delší dobu, jak píšeš, jsi na něj byla protivná...děvče, zkus vyhledat odbornou pomoc, možná jsi hysterka...pokud by se tomu nechal volný průběh, tak zničíš všechny kolem sebe a sebe samotnou...
Ono se říká: Dvakrát měř a jednou řež.
Pavlovi se nedivím. Taky bych se do takového vztahu nechtěla vrátit a zkus si to vzít obráceně....že by se s tebou rozešel on a teď by to chtěl vrátit. Nebála by jsi se, že si to za pár dní zase rozmyslí?