Zdravím redakci ženy-in,
po pár dnech od Světového týdne respektu k porodu jsem objevila řadu stránek, které se této problematice věnují, a rozhodla jsem se, že taky přispěju svými zážitky.
Rodila jsem před dvěma lety v porodnici ve Zlíně a vzhledem k tomu, že se pomalu chystáme na dalšího potomka, znovu mě otázka porodu začala zajímat. Už tehdy jsme se snažili o domácí porod. Proč? Četla jsem některé knihy, viděla dokumenty a zkušenosti maminek, které zažily domácí porod, mě ohromily. Neřekla bych o sobě, že jsem přehnaně přírodní člověk, i když je pravda, že mě zajímá třeba ekologie, zdraví, bylinky a podobné věci. Přestože se tomu nikdo nediví, kdykoliv jsme s mužem prohlásili, že chceme naše miminko přivést na svět doma, ani naši kamarádi to nechápali, byli pobouření, viděli jsme náznak opovržení. Neustále jsem bojovala s lidmi, kteří si nenechali vysvětlit, že se zkušenou porodní asistentkou se nic zlého mně ani miminku nestane. Byla jsem o tom přesvědčená a pořád jsem. Sice jsme objevili úžasnou porodní asistentku, ke které jsme chodili do mimořádného kurzu právě díky jejím názorům na nelékařsky vedený porod, ale ani ona bohužel neměla v době našeho porodu čas. Alespoň nás utvrdila v tom, že naše přání přirozeného porodu je opodstatněné, že nejsme blázni a že ani nehazardujeme s životem dítěte.
Do porodnice jsme vyjeli po několika hodinách od prvních kontrakcí, mezitím jsem se rochnila ve vaně, tancovala, vařila malinový čaj a houpala se na balonu. Bohužel v porodnici jsem protrpěla příjem, naštěstí se za mnou i přes nevoli porodní asistentky vecpal manžel a v podstatě na dotazy odpovídal on. Naštěstí byl také volný jediný pokoj, ve kterém byla vana, takže jsme se do ní oba naložili a předali porodní asistentce, která zase protestovala proti manželově přítomnosti ve vaně, porodní plán. Jako krásný zážitek teď vnímám několikahodinový pobyt ve vaně plné teplé vody s levandulovým olejíčkem. Vzpomínám si na jedinou bolestivou kontrakci, ale jinak mi připadá, že jsem ten čas strávila někde jinde nebo v jiné dimenzi, protože absolutně nevím, co se dělo kolem mě. Až na videu, které manžel točil, jsem zjistila, že jsem měla pochopitelně spoustu kontrakcí a prodýchávala je... Nicméně ve chvíli, kdy přicházela doba tlačení, mě porodní asistentka vykázala ven z vany, což si myslím mělo velký vliv na pokračování porodu. O vytlačení miminka jsem se pak snažila asi hodinu a půl, kontrakce mi ustávaly, lékař mi hrozil klešťovým porodem a porodní asistentka, kterou jsem prosila o možnost porodit na stoličce, mi radila, že na křesle mi může na břicho zatlačit a pomoct mi, ale na stoličce na to budu sama. K tomu jsem dostala dávku oxytocinu na zvýšení kontrakcí, které pochopitelně stejně nepřišly.
Miminko se narodilo zdravé a v pořádku, kojila jsem je do dvou let a jsme obě v pořádku. Když jsem později o porodu vyprávěla naší porodní asistentce z kurzu, řekla mi, že dvě kyretáže, které jsem po porodu musela podstoupit, mohly být také způsobené tím tlačením na břicho v poslední fázi porodu.
Pravda, spousta věcí mohla být jinak, takže doufám, že u druhého porodu budu zase o něco víc poučená, snad se nebudu ostýchat vzít s sebou i dulu, a kdyby už naše zákony byly hooodně daleko, možná bych ani nemusela z domu. To si přeju snad nejvíc. Porod totiž vnímám jako naprosto osobní záležitost, která je dílem dvou lidí, toho maličkého uvnitř, který vnímá všechny strachy a pochybnosti zvenku, a matky, která potřebuje klid a bezpečí. Ať se každý rozhodne, jak chce, ale já vím, že mít kolem sebe pokorné a chápající osoby, dokážu na svět přivést miminko i doma, bez přístrojů, bez měření, bez ultrazvuku.
Zdravím všechny
Jana
Nový komentář
Komentáře
Meander: tak to nevím, to se mi stalo jedinkrát v životě... a radši nevzpomínat
Ale jinak já alkohol obecně vzato moc nemusím a v těhotenství jsem na něj neměla chuť vůbec
Fuj, pro mne nepředstavitelné. Na druhou stranu kolegyně, která v práci dost fest hulila říkala, že jako těhotná nemohla na cigáro ani pomyslet, jinak se jí hned zvedal kufr
kareta: kouření jde mimo mne ještě víc než alkohol, ale kdysi při prvním těhotesntví jsem postřehla kdesi nějakou radu z odborné poradny, že tak do pěti cigaret denně je to OK a pro dítě lepší, než když je matka ve stresu z nekouření
Lesana: já myslím, že dneska už my lidi neumíme poslouchat instinkty... a že když se máme spolehnout na svoje tělo a na intuici, tak jsme ztracení. Takže většině lidí vyhovuje nechat všechno na někom (třeba na doktorovi) a nechat se řídit. A asi je to pro ně i lepší, bezpečnější.
To je holt daň civilizaci.
Lesana: sousedka kouřila, protože jí to bylo příjemné, kamarádka si dala falšku šampusu v 6 měsíci...Btw, mají zdravé a bystré děti. Bez alergií, na rozdíl od mých zdravě se stravujících a životosprávu dodržujících jiných známých.
.
Suzanne: nevadí, tak's to vysvětlila. Mě zas doktor řekl, že se mi druhé dítě narodí po 8:00 ráno a opravdu mi ten SC udělal v 8:10
Lesana: A co když je ti příjemné zalomit denně flašku ginu?
Meander: Jak se zdá, neměli
M"j gynekolog zastával názor, že mám dělat to, co je mi příjemné a že sama poznám, co už je špatně
Suzanne: A co kdyby ti doktoři měli pravdu?
(Hypoteticky, chraň Bůh, že bych ti to přála...)
kareta: tos mě nepochopila - já jsem odmítla lékařskou radu a chovala se zcela iracionálně, což mému tělu udělalo dobře. Resp. lékař mi nedoporučil pohyb, doporučil ležení. Já to dělala jeden den, pak jsem se sebrala a jela plavat. Blahořečím si, že jsem se poslouchala a jednala iracionálně.
kareta: no tak toho radši necháme, stejně to nikam nevede
Vivian: vytrháváš z kontextu.
Vivian: Jojo, má ji přečtenou jako kníhu, pani Valošková Hana.
Meander: je vidět, že se tu pohybuje už hodně dlouho a že Nyo velmi dobře zná
Valošková Hana: Jsi zábavná.
Nyotaimori: až ti nebude 14 a dojdeš patřičného věku nebudeš tak naivně
(promin ale chce se mi napsat blbě)psát
kareta: no jo, ale PROČ mi to říkáš?
Já napsala, že porod nejsou jatka, a ty mi tady vykládáš o iracionálním chování, asi mám těhotenskou demenci, ale nedokážu si to dát dohromady
V čem já konkrétně se chovám iracionálně podle tebe? Věta "porod nejsou jatka" snad není zase tak moc bláznivá :-)
Suzanne: Já naplavala snad stovky km v těhotenství, a když jsem se v 39tt začala otvírat, doktor mi už kolo ani bazén nedoporučil
. Jinak mi tento pohyb schvaloval, jen říkal, že by měl námitky proti parašutistce, ale i tu už tam měl..
Vivian: OBECNĚ:jednáš víc instinktivně (pro jiné iracionálně), což nemusí být vždy úplně k prospěchu věci.
kareta: ano, já souhlasím s tím, že v těhotenství jsem měla zvláštní stav mysli. Přesně jsem věděla, co chci a co žádá moje tělo, ke konci jsem byla jako v tranzu. A přesně jsem věděla, že si do toho nenechám mluvit. Doktor mi v 6.měsíci řekl, že se otevírám. Ztvrdlo mi břicho a já přesně věděla, že potřebuju vodu. Jela jsem do bazénu a byla jsem tam 3 hodiny. Světe, div se, druhý den mi řekl, že jsem v pořádku. Já jsem vůbec těhotenství trávila ve vodě - v bazénu, v moři... U porodu mi řekli, že to bude hezkých pár hodin trvat. Já ale věděla, že to bude v 9 ráno. Ještě ve třičtvrtě na devět mi říkali, že nejdřív odpoledne. Ale já jsem věděla, že ne. V 9 jsem zatlačila a dítko bylo venku. Dodnes mám pocit, že jsem porodila tak nějak lékařské péči navzdory
Pokud někdo přesně cítí, o co si říká jeho tělo, a samozřejmě, pokud je vše v pořádku, není jediný důvod pro to, aby mu do toho někdo mluvil.
kareta: ano, ale proč mluvíš o stavu mysli?
Buď prosím konkrétní.
kareta 133: mate recht, Cecilko
Vivian: psalas o to, že krev nestříká a já podotkla, že kamarádce praskl křečák a ohodil porodníka- trochu dost to stříklo. No a jiný stav je jiný i co se týká mysli
kareta: promiň, ale nepochopila jsem tě...
Mám pocit, že odpovídáš někomu úplně jinému, protože já jsem tady nepsala vůbec nic toho, o čem píšeš ty... Akorát jsem podotkla, že porod nejsou jatka, kdy se všichni musej brodit potoky krve... a ty píšeš cosi o tom, jak jsi chtěla rodit do vody a jak ti to gynekolog rozmlouval...