Foto: Shutterstock
Tento posun potvrzuje také aktuální průzkum českého e-shopu pro zdravou sexualitu YOO.cz. Podle něj touží třetina žen po jistotě orgasmu – konkrétně 29 % respondentek uvedlo, že by rády dosahovaly vyvrcholení rychle, snadno, intenzivněji a pokaždé, bez ohledu na okolnosti. Nejde přitom jen o samotný zážitek, ale i o potřebu, aby se tělo chovalo předvídatelně a spolehlivě, zvlášť v situacích spojených s blízkostí a zranitelností.
Respondentky to popisují velmi otevřeně: „Ocenila bych pokaždé vyvrcholit. Bohužel záleží na fázi cyklu, někdy to prostě nejde,“ uvádí jedna z nich. Další dodává: „Chci si umět vyvolat orgasmus bez velké námahy.“ A jedna z odpovědí odkrývá i srovnávání s okolím: „Chtěla bych pokaždé dosáhnout vyvrcholení, musím se na to vždy šíleně soustředit. Kamarádka to má bez práce a tolik jí závidím.“
Když se touha po dokonalém orgasmu obrátí proti nám
Odborníci upozorňují, že představa absolutně funkčního těla na povel je nereálná. Sexuální reakce nejsou naprogramovaný automat, ovlivňuje je prostředí, psychika i celková únava organismu. „Ženskou sexualitu nelze vnímat pouze jako fenomén spojený s tělem – jde do značné míry také o psychiku,“ vysvětluje MUDr. Marek Broul, Ph.D., MBA, FECSM, primář Sexuologického oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem a předseda České společnosti pro sexuální medicínu. Podle něj může libido klesat nejen v důsledku hormonálních změn, ale i proto, že žena nemá prostor pro odpočinek, fantazii a pocit bezpečí. „Když je žena zasypaná povinnostmi, může i její schopnost vyvrcholit značně klesnout. Obrat k lepšímu tak někdy začíná až ve chvíli, kdy si dovolí úplně obyčejný odpočinek.“
Tichý sabotér vzrušení
Přání žen mít rychlý orgasmus do tří minut jako u chlapa, jak zaznívá v průzkumu, může vést k neustálému sledování vlastních reakcí a k porovnávání s druhými. Tím se vytváří stav známý jako sexual performance anxiety – úzkost ze sexuálního výkonu. Jde o začarovaný kruh strachu z toho, zda bude sex „dost dobrý“, který paradoxně vede k přesnému opaku. Psycholožka Lucia F. O’Sullivan z University of New Brunswick tento mechanismus shrnuje: „Tento tlak působí, jako bychom byli u sexu neustále hodnoceni a známkování, bere nám ze sexu zábavu a ztěžuje nám být přítomni v daném okamžiku,“ vysvětluje. Upozorňuje také, že moderní ženy jsou konfrontovány s podobnými očekáváními, jaká dříve dopadala především na muže, okamžitě reagovat, být vždy připravené, atraktivní, uvolněné, a ideálně orgasmické na povel. Její výzkumy rovněž ukazují, že tlak na výkon u jednoho partnera snižuje celkovou spokojenost v sexu i ve vztahu oběma stranám.
Ještě dál jde sexuoložka a pedagožka Emily Nagoski, autorka bestselleru Come As You Are: „Dělat si starosti se svým sexuálním fungováním je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak si ho narušit.“ Nagoski zdůrazňuje, že sexualita funguje na principu kontextu, tělo reaguje na bezpečí, doteky, klid a přítomnost. Dokonalý orgasmus na povel je podle ní nejen statisticky, ale i biologicky nedosažitelný, a čím více se žena snaží kontrolovat každou reakci, tím méně její tělo spolupracuje.
Co skutečně podporuje prožitek?
Je-li nereálné spoléhat na perfektní výkon, nabízí se otázka: co funguje lépe? Odborníci se shodují na několika prvcích, které podporují sexuální pohodu.
- Všímavost (mindfulness) – zaměření na dech, dotek a pocit v těle pomáhá mozku opustit analyzující režim a přejít k prožitku, což podporuje citlivost i vzrušení.
- Blízkost a pomalé mazlení – přirozeně zvyšují hladinu oxytocinu a posilují pocit jistoty, který je pro ženský orgasmus zásadní.
- Omezení nerealistických podnětů – příliš časté sledování porna může zkreslovat očekávání a snižovat vlastní citlivost; podobně alkohol sice uvolní psychiku, ale tělesné reakce spíše oslabí.
Velkou roli hraje také to, že orgasmus není jediným cílem. Pokud žena přestane pohlížet na sex jako na úkol a začne zkoumat, co je jí příjemné, často paradoxně zvýší šanci na vyvrcholení. Průzkum YOO.cz to ilustruje další odpovědí: „Bylo by skvělé udělat se jen penetrací,“ uvádí jedna z účastnic. Zkušenosti mnoha jiných však ukazují, že cesta k orgasmu má různé podoby, a právě tato variabilita může být zdrojem radosti. O’Sullivan doporučuje takzvané „přibližovací strategie“: komunikaci s partnerem, zpomalení tempa, zařazení masáže, změnu typu stimulace nebo krátkou pauzu. Naproti tomu „vyhýbavé strategie“, jako je předstírání orgasmu nebo hraní výkonu, obvykle situaci ještě zhoršují.
Stojí proto za úvahu, zda na sebe netlačíme víc, než je lidské. Když se vzdáme představy absolutní kontroly, přestaneme štvát své tělo k výkonu a místo toho zapojíme zvědavost, laskavost a realistická očekávání, mohou orgasmy přicházet častěji, právě proto, že je přestaneme honit jako povinnost.
Zdroj: Psychology Today, Emily Nagosky, MUDr. Marek Broul, Ph.D., MBA, FECSM, primář Sexuologického oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem a předseda České společnosti pro sexuální medicínu
Nový komentář