Snachy o tchyních
Foto: Shutterstock
Marika, 45 let
S tchyní jsme si od začátku moc nesedly. Ona je taková herdek baba, do všeho kecá, všechno, aby bylo po jejím a já si to samozřejmě nenechám líbit, protože svoji domácnost si prostě budu řídit sama a basta. Nejvíc mě ale mrzí, jak je lakomá. Na narozeniny i Vánoce mi sice dává dárky, ale já bych byla stokrát radši, kdyby mi nedala nic. Letos jsem k Vánocům dostala balení mýdel, které jí před tím dva roky leželo v koupelně na vaně, k narozeninám zase zažloutlou noční košili, která jí podle mě X let ležela v prádelníku.
Denisa, 38 let
Já jsem ze svojí tchyně opravdu hodně smutná. Nebere mě od začátku, nemám totiž vysokou školu jako její syn a všichni ostatní v rodině, takže mě považuje za pijavici. Běžně mě na návštěvě stírá větami jako: Pojďme se bavit o něčem jiném, tomu Deniska nemůže rozumět apod. Jako kdybych byla úplně blbá. Manžel to bohužel nevnímá, a když si stěžuju, tvrdí, že jsem moc přecitlivělá a nemám si to tak brát. A když jsem otěhotněla, to byla teprve hrůza. Začala vyvádět, že synáček si musí budovat kariéru a já ho potáhnu akorát ke dnu, že na dítě ještě není připravený apod. Tenkrát se mě sice manžel zastal, ale žádné důsledky jsme z toho nevyvodili, což znamená, že ji pořád musím vídat. A před každou návštěvou mám ze stresu stažený žaludek.
Věra, 29 let
Co se týče vztahu s tchyní, na její ironické poznámky radši nereaguju, protože by to skončilo špatně. Považuju to prostě za generační rozdíl, se kterým nic neudělám. Ona pořád preferuje model, že manžel vydělává peníze a žena se o něj stará. Ale u nás v domácnosti to tak není. Já si dokonce vydělám víc než manžel, takže si nemyslím, že bych mu měla dělat služku. Ve vaření se střídáme, ale je pravda, že on je u plotny asi častěji, protože prostě líp vaří. Domácnost uklízím většinou já, on opravuje, když se něco rozbije. V žehlení se taky střídáme apod. Tchyně si ale myslí, že domácí práce jsou ženské a vždycky ho lituje, že je chudáček a musí žehlit. Nebo se ho přede mnou schválně ptá, jestli už dneska papal (fakt používá tohle slovo), když já moc nevařím, a že ona mu klidně udělá něco, co má rád. Ale asi nejvíc mi vadí, když má narážky na moji postavu. Jsem trochu oplácaná, a když uzobávám občerstvení, přistrčí mi schválně talíř se zeleninou.
Tchyně o snachách
Milena, 61 let
Nemám dceru, takže jsem doufala, že si to vynahradím alespoň na snaše, ale bohužel. Od začátku jsem se snažila, abychom vycházely, ale marně. Vždycky když přišli se synem na návštěvu, mi dávala děsně najevo, jaká je to nuda a že už chce vypadnout. Odmítala všechno občerstvení s tím, že tohle nejí, tamto taky ne, a navíc drží dietu. Bojím se, že až bude mít děti, tak je ani neuvidím.
Eva, 65 let
Hrozně bych si přála, aby moje snacha konečně dospěla, přestala být tak ztřeštěná a začala se víc starat o domácnost. Dělá mi to, že se bez ohlášení zjeví, vrazí mi dva kluky na hlídání a zdekuje se, protože jde na kafe a cigáro ke kamarádce. Já kluky hlídám ráda, ale uvítala bych, kdyby to jejich máma nebrala jako samozřejmost a přemýšlela i o tom, že můžu mít nějaký vlastní program. Na návštěvu ke snaše a synovi už ani nechodím, protože z té špíny, ve které žijí, se mi zvedal žaludek.
Vlasta, 68 let
Syn a snacha měli vždycky hluboko do kapsy, prostě nedokážou šetřit. A ještě si pořídili tři děti za sebou. Snažíme se jim s manželem všemožně pomáhat, ale když jsem viděla, že si snacha kupuje věci pro sebe místo pro děti, rozhodla jsem se přívod peněz utnout a posílat je vnoučatům na spoření. Když přišla snacha naposledy žebrat, řekla jsem jí to. A potom jsem si vyslechla, že jsem nepřející svině, a že už vnoučata neuvidím. Toho jsem se zalekla, takže jí peníze dávám dál. Jsem blbá a vím to. Syn je hrozný flegmatik a nedá se s ním o tom mluvit a taky ji nechci za zády pomlouvat.
Čtěte také:
- Nesplachuj furt, kárá Moniku šetrný manžel
- Ohrožený druh, který existuje. Dobrou tchyní se můžete stát i vy
Nový komentář
Komentáře
Jednoduchá rada by mohla znít "nečiň ostatním to, co nechceš, aby oni činili tobě" a taky že každý si k nám dovolí jen to, co mu dovolíme my... bohužel se tím ale kupa lidí neřídí. Tchyně nejsem a nějaký pátek ještě nebudu, ale s mou tchyní jsme vycházely báječně.
Tak jsme vyrazili větší rodinné uskupení na "Košt vína". Stalo se, že jsem se se zetěm ocitla se sklenkou v ruce stranou a vášnivě jsme debatovali, nepamatuji o čem. Od vedlejšího hloučku se k nám připojil pán a vyzvídal jaký je náš vztah. Navzdory mým odmítavým posunkům zeť legračně koutkem úst šeptnul. Ozvalo se hlasité: "Ty vole, to je tvoje tchyně!?! Já se z toho po..ru!! Nedovedu si představit, že bych se svou tchyní šel na košt." A tak si tu žijeme. Ale jinak je to pěkný darebák.
Napadlo mě, že je vlastně docela zbytečné dělit ženy na snachy a tchyně. Tím, že se žena dostane k takové rodinné "funkci" neznamená, že se jí změní povaha. Špindíra bude dál nepořádná, nepřející a škodolibá babka bude mít radost z každého klopýtnutí své vnucené sokyně...atd. Milovat někoho na povel se nedá, ale ohradit proti zneužívání a hrubostem jistě ano.