Foto: Vygenerováno Gemini AI
„Ze všeho nejdřív bych chtěla říct, že nejsem ten typ tchyně, která by ráda vyvolávala konflikty, nebo se vyžívala v rodinných dramatech. Naopak. Pro svého syna jsem chtěla hezkou, inteligentní a vzdělanou ženu a to se mi také splnilo. Chovala jsem se k ní proto od začátku mile a byla jsem šťastná, že je syn ve svých třiceti letech ženatý, když vidím, jak jsou na tom synové některých mých kamarádek, kteří ještě v pětatřiceti loví ženské po barech,“ popisuje Dagmar.
Markéta ale podle Dagmařiných slov začala brzy po svatbě vystrkovat růžky.
„Nejdřív se ke mně chovala přátelsky, ale brzy se začala vybarvovat. Se synem se třeba nemohli shodnout, zda vybrat šedou či béžovou sedačku do bytu. Líbily se jim obě varianty, a tak jsem podotkla, že na šedé nebude tolik vidět špína. Od té doby byla Markéta kategoricky proti šedé. Snad jen proto, že jsem jim ji poradila. Začala mi také dělat drobné naschvály: „zapomněla“ třeba koupit kávu, když jsme k nim měli přijet s přítelem na návštěvu, nebo vyhodila rostlinu, kterou jsem jí věnovala k narozeninám. Prý uschla, ale já vybírala záměrně takovou, která přežije i horší zacházení. Tyhle maličkosti jsem dlouho přehlížela, ale všechno to vyvrcholilo mou svatbou.“
Dagmar byla tou dobu již v pětiletém vztahu se svým partnerem Milošem a spontánně se rozhodli vzít. Naplánovaný byl pouze skromný obřad a po něm rodinný oběd.
„Asi jí přišlo nepatřičné, že se ve svých skoro šedesáti vdávám. Dávala najevo, že jsem na to stará, ptala se, zda budu mít klasické princeznovské svatební šaty a jestli si v nich nebudu připadat směšně. Hned jsem ji proto ujistila, že klasické šaty rozhodně neplánuji. Chtěla jsem si totiž obléct bílý kostýmek. Nečekala jsem ale, že to bude ona, kdo si nakonec bílé šaty obleče místo mě. Když jsem ji v nich uviděla, málem mě trefil šlak. Neměla samozřejmě svatební šaty, ale sněhově bílé letní šaty na ramínka. Byla to ale svatba v úzkém rodinném kruhu a ženy tam byly všeho všudy 4 (včetně mě) a ona vypadala více jako nevěsta než já. Aby taky ne – ve svých třiceti letech a bílých šatech. Byla jsem z toho smutná a ještě po měsíci přemýšlím, zda to skutečně udělala schválně. Mám si s ní (nebo se synem) promluvit, nebo si nést křivdu v sobě a nedělat dusno?“ zakončuje Dagmar otázkou.
K příběhu se vyjádřil psycholog a psychoterapeut Mgr. Pavel Pařízek z portálu Terapie.cz
V první řadě je třeba uznat, že obě ženy pravděpodobně jednají z dobrých úmyslů, byť jejich způsoby komunikace a vnímání situací se liší. Dagmar by měla zvážit přímý, ale taktní rozhovor se svou snachou. Tento rozhovor by neměl začínat obviněním z úmyslného sabotáže svatby, ale spíše otevřenou otázkou o tom, jak spolu mohou komunikovat lépe. Dagmar by měla formulovat své potřeby pozitivně - například: "Je pro mě důležité cítit se jako součást rodiny a mám ráda, když můžeme sdílet důležité chvíle v harmonii." Namísto hledání důkazů o zlém úmyslu by bylo konstruktivnější soustředit se na budoucnost a na to, jak vybudovat vztah založený na vzájemném respektu. Pokud by přímý rozhovor nepřinesl úlevu, může být užitečné zapojit syna jako prostředníka, ale ne ve smyslu "postavit ho před volbu", nýbrž požádat ho o pomoc při hledání způsobu, jak mohou všichni tři fungovat jako funkční rodina. Dlouhodobé nošení křivdy v sobě totiž pouze prohlubuje emocionální vzdálenost a může narušit vztahy v celé rodině.
 O portálu Terapie.cz Pokud vás něco trápí, nevíte si rady nebo si jen chcete utřídit myšlenky, řekněte si o pomoc. Na Terapie.cz najdete ověřené odborníky, kteří vám porozumí. Zvolte si osobní či online sezení klidně hned zítra a začněte pečovat o své duševní zdraví. Toho správného terapeuta si vyberte na www.terapie.cz. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Jakmile o sobě někdo říká, jak je tolerantní a chápavý, moc tomu nevěřím. Samochvála páchne. Když už se vdává stará paní, tak si nemá brát bílé - panenské šaty. Třeba ta snacha o barvě šatů ani nepřemýšlela. Spíš to vypadá, jakoby stará paní honila mládí za ocas a je dost ješitná. ONA nevypadala jako nevěsta? No, to by stejně nevypadala. Pod slovem nevěsta si představuji mladou ženu. Vdávala jsem se, když jsem měla 27. Na obřad se přišly podívat kolegyně ze zaměstnání. Jedna z nich, Stáňa, tehdy už téměř padesátiletá, se snažila o mladistvý vzhled. Přišla na tu mou svatbu v bílém oblečení. Mně to nijak nepohoršilo. Ani nikoho jiného.
Si říkám, jestli syn té skvělé tchyně náhodou není hluchoněmý a slepý. A pokud není, proč to není i jeho naschvál, že partnerku podpořil a nic jí neřekl o nevhodnosti jejího oblečení? Nebo proč se nestaral sám o kytku od maminky, aby neuschla. Atd., atd. Vůbec bych se nedivila, kdyby snacha o ničem z toho neměla ani potuchy a stejně tak syn..
Od snachy to bylo nehezké a hloupé, ale hodila bych to za hlavu a hlavně jim nedávala žádné nevyžádané rady...
Vůbec bych nad tím nepřemýšlela. Další svatba jako oprava zřejmě nebude a není potřeba se v tom babrat. Nevěsta je víc než dospělá, ať se věnuje svému štěstí a mladé ať nechá, ať si žijí po svém. Nebydlí společně, o nic nejde. A nehledat a nevyčítat hnidy.
Představu že je skvělá, chápavá a tolerantní tchýně, měla ta moje taky. Přitom jsem nepoznala větší ( + její synové) pokrytce. To je na knihu
.
Situace na svatbě je takovej žabomyší spor. Z těch pár vět se dá těžko posuzovat letora obou účastnic. Každopádně kdybych dělala takovou kravinu, že bych se vdávala podruhý, tak by mi bylo u zádě, co má moje snacha na sobě.
Já bych to už dál nerozmazávala. Přišla v bílých šatech, všichni viděli, že se chová jako trubka. Kdybych byla ironická, zeptala bych se jí, jestli se už do jiných nevejde.
Ale syn je dospělý, ať si žije se svou manželkou po svém a Dagmar s Milošem ještě můžou užívat života, ať se snaše zdá svatba vhodná nebo ne, to není Dagmařina starost. Já teda vůbec nepochybuju o tom, že to udělala Markéta schválně. Stejně je v tomto věku nejlepší se vzít na úřadě se svědky, člověk se vyhne nepříjemným překvapením. Stejně je Dagmar hodná, že Markétu třeba nepolila úplně nešťastnou náhodou červeným vínem.
Jejda.
Vážně je někdo "ve svých skoro šedesáti" takhle dětinský a malicherný? Ona si vzala bílé šaty, to mi udělala naschvál, bééé, dupy dup nožičkama. Mám dojem, že s Dagmar si ta snacha ještě užije legrace. Ježišmarjá, byl to malý obřad, pár lidí, všichni tam věděli, kdo je nevěsta, nikdo se nemohl zmýlit. Prostě měla snacha bílé letní šaty, které jí sluší, jsou vhodné do společnosti, žádný hadr z tržnice, tak si je na tu svatbu vzala, přece si nebude extra kvůli tomu kupovat jiné šaty, které nepotřebuje. Kdyby Dagmar otevřela pusu a řekla předem, to slovo zdůrazňuju, předem, že na své svatbě nechce vidět nikoho v bílém oděvu, dobře, dalo se s tím něco dělat, minimálně si mohla snacha vzít přes ty šaty šál nebo bolerko, nebo něco jiného barevného, aby teda nevypadala příliš jako nevěsta. Ale mám tušení, že i kdyby si dotyčná vzala například barevné odpolední koktejlové šaty, zas by to bylo špatně. 
Nesouhlasím zcela s panem psychologem. Vypadá to na klasickou dámskou soupeřivost, kdy jedna chce mít nad druhou emocionálně navrch i za cenu drobných " náschválů. Existuje několik možností obrany. Pokud dotyčná nechce jít do střetu, měla by toto chování vzít s nadhledem. Jako hru , jako její "osobní folklór" a nenechat se tím rozhodit. Opustit naučené pózy a " společenské objednávky komunikace" a být nad věcí. Je to možná těžké, ale pokud to dokáže, bude odolná.