„Se snachou nemáme nijak špatné vztahy. Rozhodně nenaplňujeme klišé o nenávistných tchyních a nevraživých snachách. Vždycky jsme vycházely dobře. Snažím se mladým moc nemluvit do života. To je podle mě základ úspěchu. Hodně mě ale mrzí, že mi nepůjčuje čtyřměsíční vnučku,“ svěřuje se Milada.
Foto: Shutterstock
Žena si může holčičku pochovat jen na chvilku, protože snacha jí ji bere z ruky při prvním pobreknutí. O tom, že by ji vzala na procházku v kočárku, aby si snacha mohla třeba uklidit, uvařit nebo trochu odpočinout, nemůže být řeč.
„Několikrát jsem se ptala, jestli můžu vzít Ellinku ven a pokaždé mi bylo řečeno, že určitě ne. Prý je ještě moc malá a potřebuje být pořád u maminky. Hledala jsem zastání u syna, ale ten mi řekl, že to bude tak, jak si přeje jeho manželka a jestli není připravená dceru nikomu svěřit, tak to musíme respektovat. On ji do toho určitě nutit nebude. Přitom jsem ji nechtěla brát někam na dvě hodiny, ale jen na půl hodinky před barák. Ráda bych se s vnučkou pochlubila i kamarádkám, ale nemůžu. Některé si ze mě dělají legraci, že mi ani nevěří, že vůbec nějakou vnučku mám,“ stěžuje si Milada.
Ta se obává, že se situace nezmění ani až holčička vyroste. Chtěla si s ní od narození budovat silný vztah, ale vidí ji maximálně jednou týdně na hodinu, protože častěji nechce mladou rodinu obtěžovat, aby jim nechala dostatek soukromí. Sami ji častěji nepozvou.
„Myslím si, že když bude Ella pořád zvyklá jen na maminku, tak se pak bude ostatních bát. Snacha je podle mě přehnaně úzkostná a fixovaná na miminko. Taky neadekvátně reaguje. Vychovala jsem tři děti, takže vím, jak se o ně starat, jak je držet apod. Ale ona mě hned opravovala, že to dělám strašně špatně. Úplně ji to rozčílilo. Chápu, že po porodu pracují hormony, ale už jsou to čtyři měsíce a žádnou změnu v chování k lepšímu nevidím,“ uzavírá smutně.
Čtěte také:
- Dcera je nezvladatelná. Asi jsem jako matka selhala, tvrdí Milena
- Tchyně je za hodnou babičku, ale klukům svým přístupem ubližuje, vypráví Kristýna (40)
Nový komentář
Komentáře
Tak především dítě není věc aby se půjčovalo :-) mamince se nedivím. Mám 3 děti a žádné jsem ve 4 měsících na hlídání nedala. Až okolo 2 let a na chvilku. Spaní mimo domov bez rodičů až když samy chtěly. První dcera v 6 letech, mladší v 5, syn bude mít 4 roky a ještě dlouho nikde spát nebude ptž nechce. Ale jít na procházku spolu by mohly, zvlášť, když mají dobrý vztah.
Děvčata, dovolím si nesouhlasit. Povozit si půlhodinu kočárek s miminkem, to není pro miminko nic traumatizujícího. Dítě si zvykne vnímat babiččinu tvář, babiččin hlas, když má potom s babičkou zůstat déle, necítí se vylekané. Moje nejstarší vnučka spinkala u mě na klíně v naprostém klidu celou hodinu (na rodinné oslavě), když jí bylo něco přes 1 měsíc. Nikdo z nás s tím neměl problém.
jsem vděčná za hlídání babičkám a nejsem žádná přecitlivělá matka, ale děti jsem "půjčovala" až kolem jednoho roku, kdy jsem nemusela kojit, dítě už nebylo zvědavé koukat pořád jenom na mámu a já potřebovala chvilku pro sebe. Nepůjčovat 4 měsíční mimino je podle mě úplně normální. Potřebuje se s miminkem sžít. Nastavit si s ním svůj režim a ne ho půjčovat babičce, aby se mohla chlubit kamarádkám. Za pár roků tady bude zase článek: "Musím pořád hlídat vnouče a nemám vůbec čas pro sebe." Úplně to vidím.
Ještě mne napadla taková drobnost. Jak paní píše, že si chce od narození budovat s vnučkou silný vztah. Mimina nezajímá nikdo jiný než matka, pokud je matka samozřejmě k dispozici. Čtyřměsíční dítě nezajímá babička, zajímá ho, kdy matka vytáhne prsa, kdy ho obejme, kdy ho k sobě přitiskne :). Babičku začne vnímat kdy? V roce a půl, ve dvou možná? U nás začaly děti reflektovat rodinu pořádně tak ve třech, do té doby celkem nezájem. Tady to vypadá, že za chvíli bude babička se snažit bojovat o přízeň vnučky a to je odsouzeno k záhubě, protože matka toto nedopustí, aby došlo k zpochybňování. Aby to paní babička nepřehnala...
Matce se vůbec nedivím, že nechce tak malé dítě tchyni půjčovat. Dítě není cvičená opička, že by ho musela někomu předvádět - ať kámoškám pošle fotku, když to musí být. Mně úplně stačilo, když tchán s tchyní přijeli po cca 2 - 3 měsících po porodu a začali mi udělovat rozumy, proč si přehazuju rukojeť u kočárku nebo zakrývám boudičku plínkou, no bóže, tak na holku bude svítit slunko, to se toho stane.....
Inu, já vidím vnučku jednou za měsíc až šest týdnů, podle toho, jak se mi podaří k nim dojet, neb bydlí více než 100 km daleko. Nehlídala jsem ji ještě nikdy a bude jí osm let, a kamarádkám jsem ji ukázala pouze na fotkách.
A svět se nezbořil... a ano, je to tak, jak si přeje synova manželka a respektuji to. Kamarádky nejsou slepice, aby se mi smály a nevěřily, že mám vnučku. Ostatně ony mi taky svoje vnuky a vnučky ukázaly pouze na fotkách a nevozily mi je v kočárku až pod nos, abych jim to věřila... 
Co bych za to dala, kdyby byla nějaká nadšená babi a vyvezla mi mimi na půl hodinky...ale to ukazování kámoškám by mi asi trošku vadilo taky..z hygienických důvodů.
To je taková blbá situace. Já babičku chápu na jednu stranu, má malou vnučku, chce vozit, chce se pochlubit, předvést se kamarádkám (obě naše babičky to taky dělaly a dělají). A ano, půl hodina fakt není moc. Na stranu druhou... Vidím v článku osobně pár varovných náznaků. "Hledala jsem zastání u syna", hm, jestli má syn zdravý vztah se svojí ženou, tak proti ní prostě nepůjde kvůli matce, zvláště tedy v něčem, co se týká malého miminka. Lepší by asi bylo promluviz si sama se snachou a prostě respektovat výsledek. Druhá věc, většinu současných matek dost irituje věta "vychovala jsem x dětí, já všechno vím". Když jsem viděla poprvé tchýni, jak zvedá naše první dítě, tak jsem jí ho chtěla vzít a už nedat. :D Ale toto vše je o komunikaci. A nebojte se, dítě se nebude bát všech, když je pořád s matkou. Je maličké, matku bytostně potřebuje, teprve před chvíli skončil tzv. čtvrtý trimestr. Bylo by řešením jít na chlubící se procházku před kamarádky i se snachou? Babička poveze kočár a novopečená maminka to bude hlídat, třeba bude všude spokojenost. P.S. a řekla bych rovnou ,že se chci pochlubit kamarádkám, jakou mám překrásnou vnučku. Tomu matky neodolají :D. Trpělivost, babičko, trpělivost.