Vztahy v rodinách bývají různé, někdy bezproblémové, jindy konfliktní. A co teprve když se do nějaké rodiny přivdáme nebo přiženíme! Může se totiž stát, že si s novou rodinou nesedneme a moc se nestýkáme. Což je samozřejmě smutné.
Ale je to poměrně časté, že se nový člen rodiny tak úplně nezařadí. Pak už záleží na toleranci a umění kompromisu všech členů rodiny, aby vztahy fungovaly. Nebo to alespoň vypadalo, že fungují.
|
Přečtěte si také: |
|---|
„U nás to tak opravdu jen vypadá, a často ani to ne,“ začíná své vyprávění třiašedesátiletá Marie. Už je v důchodu, takže času má dost, a tak pomáhá hlídat svá tři vnoučata. Mladší syn má zatím jedno dítě, a tam je to bez problémů. Jenže starší... „Starší syn Pavel před rokem zemřel a zůstala po něm snacha s dvěma malými kluky. Mám je moc ráda, a tak jsem vděčná za každou chvilku, kterou s nimi můžu strávit. Poslední dobou je to ale čím dál horší...
Se snachou Radkou jsme si nesedly už ve chvíli, kdy ji Pavel přivedl představit. My jsme obyčejní lidi, kteří vedou normální život, ona je městská frajerka. Hodně na sebe dbá, pořád je upravená a hlavně je hrozně náročná. Syn to s ní neměl lehké, protože pořád neměla dost. Pavel vydělával, postavil dům, staral se o ni. Neříkám, že byl ideální muž, to určitě ne, ale snažil se. A ona to nikdy neocenila. Pořád chtěla víc.
Když se jim narodil první syn, zůstala doma, pak přišel druhý syn. Vídala jsem je docela málo, nechtěla jsem jim narušovat soužití a po pravdě mě ani moc nezvali. Když pak děti trochu vyrostly, začala jsem je brát na výlety nebo k sobě na víkend, máme hezký vztah. Časem mi Radka dávala děti víc a víc, bývaly u mě v podstatě každý druhý víkend, a teď i hodně přes týden.
Je to pro mě náročné
Když totiž Pavel zemřel, sešlo se to zrovna s dobou, kdy měla Radka nastoupit zpátky do zaměstnání. Samozřejmě jsem jí nabídla, že jí s kluky pomůžu, určitě to nemá lehké, když teď musí kluky živit sama. Ale netušila jsem, že toho bude tolik využívat.
Už nejsem nejmladší a nemám tolik sil, navíc bydlím daleko od ní a neřídím auto, takže každé vyzvednutí Pavlíka ze školy a Péti ze školky pro mě obnáší dvouhodinovou cestu k jejich škole a školce, pak dva kilometry pěšky (nebo vlakem) k nim domů a zase dvouhodinovou cestu zpátky. Vyjíždím kolem poledne a domů se vracím až večer. Není to každý den, ale třikrát týdně určitě ano. Někdy je to jednodušší, když mě sveze druhý syn a kluci pak spí u nás.
Neříkám, že mě obtěžuje starat se o vnoučky, to vůbec ne, vidím je moc ráda a jsem ráda, když můžu pomoct. Bohužel to zatím jinak nejde, ona sama by to nezvládla a práci potřebuje. Ale to nic nemění na tom, že mi vadí, že ode mě snacha pořád něco chce, a přitom mě nesnáší a všude mě pomlouvá, jaká jsem hrozná. A navíc to nikdy neocení. Když to řeknu hloupě - teď jsem jí dobrá...“
Nový komentář
Komentáře
Rikina — #19 No ta sleva zase není tak moc - 25 % na vlak co vím. A 3 x týdně to je taky dost. Já bych to teda určitě nedělala.
Taky si myslím, že by si měly promluvit, pak se uvidí, je-li snacha přístupná, my tady čteme jen názor jedné strany, kdoví jak to vypadá z druhého pohledu
. Já to měla opačně, tchýně mě pomlouvala, kde mohla, zpočátku jsem to přehlížela, jako asi každá snacha, která chce mít vztahy v rodině ok, ale neví, jak to řešit. Až když mě začala pomlouvat i před vlastními dětmi, řekla jsem dost a chtěla si s tchýní popovídat o tom, proč to dělá. Řekla mi, že se se mnou o tom bavit nechce, ona nedělá nic špatného, jen říká pravdu. Z popudu manžela, kterému se to také nelíbilo, se už 8 let nestýkáme. Bohužel. Nejmladší syn babičku skoro vůbec nezná. Zachovala se jako uražená velmoc, já bych tohleto ve vztahu ke svým dětem nedokázala.
OlgaMarie — #16
Rikina — #19 Aha,blbě jsem četla.
kobližka — #18 ona je tam nevodí ráno. Píše, že vyráží v poledne, vyzvedne je, doručí je domů a jede sama zpátky. Jakožto důchodkyně má asi slevu, takže i to utrácení nebude tak tragické. Nicméně rozhodující je ten pocit, že je toho na ni moc.
Měly by se dámy zamyslet nad lepším řešením.
OlgaMarie — #16 No,když si představím,že bych musela 3X týdně vstávat tak něco mezi 5h.abych stihla nějaký spoj v 6h.když cesta trvá ty dvě,pak ještě kousek pěšky,tak dítko přivedu do školky tak něco před 8.30h.A totéž absolvovat zpět...no,to bych tu zdatnost oželela
.A počítám,že takovým cestováním paní něco utratí,což taky není zanedbatelné.Myslím,že by se by se našlo schůdnější řešení.Napadá mě,co asi tak paní dělá v čase,kdy jedno dítko je ve školce a druhé ve škole,někde na ně musí čekat.
OlgaMarie — #16 to je opravdu zajímavý názor, pokud si spolu nepovídají a vlastně se tudíž neznají, je i tohle docela možné.
kobližka — #14 A může to být úpně jinak! Třeba si snacha myslí, že starostí a povinnostmi si její tchýně nahrazuje ztrátu syna a dělá to snacha pro tchýni. Třeba tchýni obdivuje, jak je zdatná.
V první řadě bych byla ráda, že mě snacha smrtí syna od dětí neodstřihla a mám možnost si s nimi budovat vztah. Takže vycházím z toho, že ta nesnášenlivost z její strany asi nebude tak strašná.
No a pak bych si s ní sedla ke kulatému stolu a snažila se nastavit nějaký rozumný kompromis. Třeba že si to školkové budu nechávat od pondělí do úterý doma, aby si snacha zvládla v práci pár hodin napracovat, až bude koncem týdne zase vodit ona. A to školní - no, určitě nechodí do školy z ulice samo, může chodit se spolužákem. A paní si ho může brát k sobě na prázdniny nebo když je nemocné.
Myslím, že i to by snacha ocenila, protože tak, jak to mají nastavené nyní, by to bylo neúnosné i pro mě, a to mám do důchodu ještě celkem daleko. Jenže.... to se musí komunikovat.
OlgaMarie — #13 No jo,hodně lidí si myslí,že když je někdo v důchodu,přestane žít vlastní život a cele se oddá jen vnoučatům.Ale proč ne,když to někomu vyhovuje.A zrovna tak mnoho těch,co jsou v tom důchodu,to považují za svojí povinnost,protože jak by jinak před ostatními vypadali....
kobližka — #12 Ono to může být i tak, že si Radka myslí, že má tchýně stejně h...o co na práci. Ale to mínění si asi tchýně sama vykoledovala.
Tak asi paní udělala chybu,že hned od samého začátku přistupovala k budoucí ženě svého syna jako k "městské frajerce".Každý holt nemůže být z vesnice.A rozhodně je lepší na sebe dbát,než být šmudla.To by se paní asi taky nelíbilo.To,že "fintění" mladé paní zašlo nad míru,je jiná věc.Co ale nechápu vůbec,je takové to sebeobětování vnoučatům.Jezdit kvůli vnoučatům 2 hodiny tam a 2 zpět,k tomu cesta pěšky,jen abych je vyzvedla ze školky,to se mi zdá trochu podivé.Alespoň ze svého okolí neznám nikoho,kdo by takhle "otročil",to ať mi paní Marie promine.Jestlipak třeba řekla mladé paní,že je to někdy nad její síly?Asi ne,možná by to bylo celkem rozumné a paní Radka by se musela zařídit,jako tisíce jiných,kterým prostě nikdo nepomáhá.
mám tchýni několik tisíc km daleko,ale asi by to šlo
respektuje život druhých a radí jen,když se zeptáme
doginka — #9 děkuji za porozumění, hodně lidí to nezná a nechápe, protože to nezažili a mne to bolí nejvíc na vánoce, to jsem taková hodně citlivější a když mají děti svátek a narozeniny
FAXÍK — #5
Ani nevíš, jak Ti rozumím
Měly by si holky sednout ke kafi, a v klidu si to probrat, jak by se to dalo zorganizovat líp, myslím s těmi vnoučaty. Odložit vzájemné antipatie a řešit jen věci praktické, je-li toho třeba.
Ono té snaše asi taky není příjemné, když o ní tchyně hovoří jako o městské frajerce - být upravená a dbát na sebe není přitom nic špatného, a takové ty řeči o "obyčejných lidech", to většinou taky není k poslouchání - mimochodem není žádná zásluha být "obyčejný", je to volba, kterou si někdo sám vybral a pokud je mu tak dobře, v pořádku, ale proč to cpát jiným. 
Všechno se dá řešit. Tchyně především musí se snachou mluvit a vysvětlit, jí, že je to nad její síly. Pak je na místě se snachou domluvit, jakým způsobem to budou praktikovat. Nevím z článku, proč se nezapojuje dědeček. Ale mám za to, že kdyby snachu postavila před argument , ta by musela sama začít hledat řešení a určitě by ho našla. odpoledne tak pro dítě může chodit někdo z její rodiny nebo kámoška na mateřské nebo paní na hlídání.
FAXÍK — #5 Já se těším na hlídání vnoučat! S nimi se víc srandy než bylo s dětmi, přestože mě nejmladší loni docela odrovnala svou hybností.
Nevím, zda jsem se tak nalítala s těmi staršími nebo stárnu.
Nevím co k tomu napsat, já bych dala všechno na světě kdyby moje tchýně přijela za vnoučaty hlídala je a měla ráda...
Jak byste charakterizovali tchýni, která vám před narozením prvního vnoučete radí nekupovat dopředu miminku moc věcí,kdyby umřelo?Tato rada, kdy mně bylo dvacet a manžel asi 300 km ode mě si odbýval základní vojenskou službu,mě uzemnila.Jen připomenu,že tato praktická žena mně nedala později na dcerku ani korunu a zinkasovala si z manželovy poslední výplaty peníze na uhlí pro sebe.