Nedávno mě při pročítání novin zarazil výsledek jednoho výzkumu. Článek pojednával o tom, kolik peněz se vynakládá na preventivní programy pro děti a jaká je skutečná účinnost těchto akcí.

Mám na mysli případy, kdy si škola objedná psychologa nebo sociálního pracovníka, aby dětem odpřednášel zadané téma (např. účinek drog na lidský organismus), potom s nimi o problému diskutoval a na závěr je vyzkoušel z řešení konkrétních situací. Zajímavé je, že zatímco ve třídě se děti do přednášek aktivně zapojovaly a prokazovaly znalosti, mnoho z nich v reálu totálně selhalo.
Noviny se zaměřily na školení žáků prvních a druhých tříd o tom, jak se chovat k „přátelsky vypadajícím cizím lidem“. Děti dostaly veškerá ponaučení proč nemají od neznámých osob přijímat sladkosti a dárky, a hlavně, že s nimi nemají nikam chodit. Žáčci byli náležitě vyškoleni a přednáška dopadla skvěle. Avšak když ještě tentýž den novináři po domluvě s lektorem nastrčili před školní budovu usměvavého pána s bonbóny, několik dětí si sladkosti vzalo a pár jich dokonce následovalo muže až k autu!

Naskýtá se otázka, zda tedy takové programy mají vůbec smysl. Zda je vhodné financovat preventivní kampaně, když jsou žáci vnímaví pouze ve třídě, ale jakmile vyučování skončí, rázem všechna varování zapomenou. Někteří reformátoři jsou pro to, aby se peníze vynakládaly jiným způsobem a zodpovědnost za prevenci přejali rodiče.

Já si myslím, že i přes špatná výsledná čísla statistických grafů (ani nevím, nakolik mohu verdiktu výzkumu důvěřovat), tyto akce význam mají.
Možná, že u žáků prvního stupně ještě nejsou výsledky tak přesvědčivé, jako je tomu u starších dětí. Pokud se však rodiče aktivně zajímají o to, co dítě ve škole probírá a opakují si životní situace spolu, je šance, že si dítě nekteré principy vštípí do paměti snadněji. (Vzpomínáte na scénu z filmu S tebou mě baví svět, kdy malý Pepino odmítl pustit do bytu vlastního tatínka? Nezdál se mu jeho hlas. :-))

Proč preventivní programy fungují u starších žáků? Řadu věcí znají díky internetu, televizi a prostřednictvím kamarádů. Přednášky vítají nejenom kvůli možnosti „ulití se z matiky“, ale připojují svůj zájem a zvědavost. S psychologem mohou hovořit otevřeně, mohou se zeptat i na choulostivé věci, případně dostanou indicii, kde případné informace vyhledat.

Vzpomínám si na velkou akci, kdy k nám v sedmé třídě zavítala sexuoložka. Usadila nás okolo dlouhého stolu v jídelně, abychom na sebe viděli. Nejdříve jsme se ošívali a dělali legrácky, předstírali, že je nám to „šumák“ a nepotřebujeme poučky od čtyřicetileté důchodkyně. Avšak po chvíli nás téma zaujalo natolik, že lékařka nestačila odpovídat na dotazy. A že byly některé pěkně peprné, třídní učitelka rudla od kořínků vlasů!
Ptali jsme se, jak dlouho trvá soulož, od kolika let se může předepisovat antikoncepce, zda je první pohlavní styk bolestivý, proč používat kondom...
Prostě na všechno, čeho bychom se před rodiči ostýchali a co zamlčela MUDr. Pondělíčková - Mašlová. (Knihy jako „Děvčátko na slovíčko“ či „Dospíváš v muže“ byly v jisté době považovány za skvělý vánoční dárek. Většina z nás je po rozbalení okamžitě odhodila do koše, aby je odtud za pár okamžiků lovila zpátky.)

Statistika je sice neúprosná, avšak já ve skrytu duše doufám, že preventivní programy pro žáky základních škol zrušeny nebudou. Doba se mění a dnešní děti potřebují mnohem více informací k tomu, aby se zbytečně nedostaly do problémů.

Kdysi viselo v každé třídě: Učit se, učit se, učit se. Smyslem preventivních programů je: Informovat se, přemýšlet a rozhodnout se.

A jaký je váš názor? Myslíte, že díky špatným statistkým výzkumům je význam preventivních programů zpochybněn? Nebyla by to škoda?  

      
Reklama