Před dvěma lety, 26.listopadu 2005, nám zemřel tchán. Pohřeb měl na začátku prosince a my jsme s manželem věděli, že nadcházející Vánoce budou pro tchyni jedny z nejtěžších. Tak jsme přemýšleli, jak jí alespoň tu bolest zmírnit a Vánoce zpříjemnit.

Protože tchyně bydlí hned v domku vedle nás, kde v prvním patře bydlí ještě její druhý syn s rodinou, napadlo nás, že bychom se tedy mohli sejít u štědrovečerní večeře všichni společně, aby měla manželova matka kolem sebe svoje dva syny, snachy i vnoučátka, a tak trochu zapomněla na svoji bolest.

Radostně jsem tedy běžela za svoji švagrovou s naším návrhem a těšila jsem se jak spolu budeme plánovat, kdo co udělá, nachystá a vyzdobí. Její reakce mě však velice udivila a ranila. Řekla mi, že oni chtějí slavit Vánoce jen spolu s manželem a dětmi a s nikým jiným v žádném případě nepočítají. Velice mě to zarazilo, protože s tchyní mají dobrý vztah. Moc mě to mrzelo, ale nedalo se nic dělat.

Mužovu maminku jsme tedy pozvali rádi k nám, a tak svoje první osamocené vánoce strávila se mnou, manželem a naší tehdy 1,5letou dcerkou. Večeře proběhla příjemně a rozdávání dárečků, které nosila naše dcerka bylo hrozně milé a její završení po rozbalení všech dárků, kdy chytila jednu větvičku stromečku jakoby to byla ruka, potřásla jí a  řekla: „Děkuji ti, Ježíšku!“ Bylo krásné.

Potom jsem se všichni dívali na pohádku a když šla dcerka spát, tak jsme si dali víno a chlebíčky a hezky jsme si povídali. Snad se to tchyni u nás líbilo, protože to od té doby děláme vždycky stejně. Trávíme Štědrý večer společně  u nás a je nám hezky.

H.Eva

Zas tak smutné Vánoce to nebyly, a tak přidělujeme 1000 bodů do VVS.

Reklama