Pomníčky a křížky podél silnic nám připomínají tragické následky dopravních nehod. Některé z nich zchátrají, zarostou a upadnou v zapomnění, jiné jsou pozůstalými neustále „oprašovány“ a připomínají čerstvý hrob.
V lese mezi obcemi Teslíny a Věšín je u silnice památníček, který je něčím výjimečný. Jezdím okolo každý týden a vždycky se tou stranou musím podívat. Ne snad v nějaké morbidní touze připomenout si smrt mladého motorkáře, ale v údivu nad tím, jak jeho rodina a přátelé stále obnovují a rozšiřují jeho památníček.
Kdyby člověk nevěděl, že se tady před více než rokem zabil mladík na motorce, řekli byste, že se tu nedávno stala hromadná dopravní nehoda. Místo v zatáčce, kde tragicky zahynul, je neustále obsypáno záplavou živých květin, věnců, plyšáků, fotografií, a v kteroukoliv denní i noční dobu tu svítí svíčky.
Když jsem tudy jela poprvé, bylo to zřejmě krátce po neštěstí, visela na stromě jeho přilba. I kdyby tam nebylo nic jiného, jako memento naháněla husí kůži. Život mu nezachránila, vyletěl ze zatáčky a narazil do stromu. Byla nepoškozená a za týden na to zmizela. Je otázkou, zda ji ukradla nějaká lidská hyena, nebo si ji pozůstalí vzali na památku. Nevím, a ani nechci vědět.
Od té doby se to místo tragédie rozšiřuje a vzniká oltář. Nikdy jsem u něj nikoho neviděla, až tento týden. Jakási žena, možná maminka, zametala čerstvě napadlý sníh a měnila květiny ve vázách. Přišla si poplakat a zavzpomínat na svého syna. Je to smutné a zároveň trochu morbidní, ale vždycky mě to donutí dát nohu z plynu.
Na silnicích nikdy nevíte dne ani hodiny.
Nový komentář
Komentáře
Clerenc — #24 to je fakt
Já s pomníčky u silnice nesouhlasím. Varovat před nebezpečností místa jde určitě i jinak. NA cestě z práce míjím několik takových pomníčků a každý měsíc i pozůstalé, kteří tam trdlují mezi auty a zapalují svíčky, kladou kytky... otázka času, kdy tam někdo někoho srazí
Na zbytečně vyhaslý život by se nemělo zapomínat. Jako řidiči však musíme dávat více pozor na cestu a moc se na pomníčky nekoukat, aby tam nepřibyl i náš.
Mě to dostatečně varuje. Když to vidím , brzdím a říkám si tady si musím dát pozor a abych nebyla taky vedle.
Asi by tam připomenutí mělo být. Ale já si nemůžu pomoct, místa, kde jsou stále čerstvé květiny a hořící svíčky, to je jako masochismus. Nedovedu si představit, že bych neustále chodila na místo, kde skončil někdo blízký, třeba rozsekaný na hadry. Už tak jsou to tragédie a velké ztráty a takhle psychicky se neustále bičovat. Pro mě by byla lepší vzpomínka, případně hřbitov.
Vždycky přibrzdím,je to varující a to je dobře!
bubidani — #17 Beru smrt více jako přirozenost, než kdokoli jiný.
ToraToraTora — #7 Je pravda, že by se nemělo zapomínat, ale na druhou stranu pomníčky opravdu odvádí pozornost od řízení. Vím to podle sebe, jak na ně brejlim a chvíli nekoukám na cestu. Největší průšvih je, když je několik pomníčků vedle sebe.
átéčko — #16 myslíš že každý kdo bere smrt jako přirozenost a prostě k tomu životu patří je necita? život už takový je, lidi se rodí a umírají... samozřejmě že když ztratim někoho blizkého tak to člověk nese a nese si to hodně dlouho, ale tak to je a bude... lékaři vymyslí fintu jak obalamutit přírodu a ona pak na nás posílá tsunamy, povodně, ptačí chřipky a rybí HIV... :-)
bubidani — #15 tohle se lehce říká těm, co tu siutaci neprožil, nebo se neumí vcítit...
kdyby každý kdo na silnici umřel měl pomníček, tak silničáči nemusí pěstovat kolem silnic zeleň...byl by to pomníček vedle pomníčku... nejsem odpůrce ale co je moc je moc, člověk který řídí má řídit podle toho aby to bylo bezpečné, a holt někdy se neštěstí stávají...když má někdo smůlu, zlomí si prst při šťourání se v nose
Sakra a já si zrovna letos budu dělat řidičák na mašinu, nestrašte mě ženský...
Bébina — #11 přesně tak, zrovna nedávno jsme na takové oprašovače narazili za jednou hodně nepřehlednou zatáčkou
Altamora — #10 moje řeč
kareta — #4 Pomnicky byvaji obvykle v nebezpecnych mistech, v tech bezpecnych moc lidi neboura. A nebezpecni jsou pozustali, kteri u pomnicku zastavi, pusti blikacky a jdou oprasovat a zapalovat svicky.
Teď zrovna mám pifku na jeden pomníček, no pomníček, spíš hrob, na naší ulici. Mladý muž jel jak blázen po frekventované ulici, dostal smyk na kolejích, skončil pod tramvají. Už skoro dva týdny na chodníku hoří snad třicet svíček, nanesli tam i věnce. To snad patří na jeho hrob, ne na chodník.
Když jdu kolem, dostanu na toho mladíka zlost. Nejsem jediná. Pokud tím jeho rodina a přátelé chtěli dosáhnout tohoto, pak byli úspěšní. On to nebyl chudáček, který zahynul cizí vinou, ale hlupák, který měl štěstí, že s sebou nevzal i někoho nevinného. A nevinná tramvajačka se z toho bude dlouho léčit a bude si asi muset hledat jinou práci. Mohlo by mi být líto mladého života, ale pětadvacetiletý člověk už má používat hlavu a nehrát si na nesmrtelného agenta.
V některých místech je to fakt jak na hřbitově, třeba za Libuší - je tam hnusná křižovatka, co vypadá přehledně a není. Je na ní stopka, kterou spousta lidí ingoruje, vždyť přece nic nejede.
Paradoxně mi už několik pomníčků odloudilo pozornost od řízení - např. v noci něco (svíčky) svítilo ve strouze, já jsem se tam podívala, abych zjistila, co to je a... Jednou jsem se taky v příšeří lekla, že tam je zajíc a chystá se mi přeběhnout. Pomníčky snad mohou u silnic být, ale je třeba nečumět na ně, jinak bude vedle i můj. Možná by mohly být trochu dále od krajnice.
Heather — #6 Když jsme se slezli pár let po maturitě, drželi jsme minutu ticha za spolužačku....v autě se tenkrát zabili 4 mladí lidé, co jeli ze zábavy. Srazil je v rpotisměru nějaký ožralý blbec. Pár let nato jela ségra na funus spolužákovi,, který zemřel s kamarády stejně.....Pomníčky ať jsou a ať se nezapomíná
Myslím, že mnohem víc pozornosti odvádí debilní billboardy než pomníčky. Ty skutečně donutí člověka přibrzdit.
Takový pomníček má od svý 13 let má spolužačka (byla pouze chodec
) a o několik let později na jiném místě i bývalý spolužák, který jel jen na kole... (a to prase, co nedodržovalo rychlost, ujelo, ani mu nepomohlo) 