Třináct let psího života se zdá hodně, ale když přijde čas loučení, zdá se vám to neskutečně málo. Věděla jsem, že ta chvíle jednou nastane, ale že mě zasáhne tak bolestně, jsem netušila.
Leden je pro mě snad prokletý měsíc. Před rokem tragicky zahynula „moje“ zlatá kobylka Sofinka. Pak nás opustil náš kocour Nikita a teď milovaný pejsek, kamarád a věrný průvodce Alwínek.
Možná ho znáte z těchto článků:
Přešel „duhový most“ říkají hezky „pejskaři“, ale to bolestné prázdno a ticho, které nastalo, to nezmírní.
O to víc, že jsme se museli rozhodnout pro eutanázii. Nebyla naděje na uzdravení a prodlužování jeho života za každou cenu nám přišlo jako zbytečné trápení. Ale nikdy nezapomenu na jeho odevzdanost a výraz v očích, když jsem ho hladila naposledy a jeho život pomalu vyhasínal v mém náručí.
Přijeli jsme domů a strašně plakali, ale ani jeden z nás nepochyboval o tom, že si pořídíme jiného pejska. Zase sheltii.
Dala jsem se do hledání chovatelských stanic a na několik z nich napsala otevřeně o své bolesti nad ztrátou Alwínka a prosbou o pomoc při hledání štěňátka. Hned druhý den přišla první odpověď a pak postupně další.
Projevy účasti a snaha pomoci pro mě byly pohlazením. Měla jsem štěstí ve svém neštěstí. Chovatelkami těchto něžných a inteligentních pejsků jsou většinou ženy, tedy osoby velmi empatické a solidární. Najednou jsem se stala součástí velké úžasné rodiny, která se mnou soucítí a dává mi sílu překonat ty nejsmutnější dny.
I když ani jedna z nich neměla aktuálně štěně k odběru, získala jsem alespoň naději, že se jednou dočkám.
A dočkala.
Jedno štěňátko si na nás přece jen počkalo. Nechci to zakřiknout, ale možná se to malé chlupaté klubíčko už brzy stane naším novým kamarádem.
Nový komentář
Komentáře
Milé ženy-in, děkuji vám všem za krásná slova útěchy. Až budeme mít štěňátko, ráda vám ho představím
I nás to jednou, čeká máme 10 - ti letého pejska, který je každou chvíli nemocný. Moc vám přeji, abyste byli opět šťastní s novým štěňátkem
Krásný, moje sestra si chce právě pořídit štěně šeltie, už se těším..
My se taky na podzim rozloučili s psím členem rodiny a pořád mi strašně chybí a vždycky bude....Štěně plánujeme, ale náhrada se hledá těžko...
Uprimnou soustrast, vim jak to boli
Motty — #29 No a teď jsem si přečetla komentáře a už brečím jako o závod.... Každý zvířátkomil tohle zná a každý si tím projde, já s kočičkama už 4x. Je to strašně bolestivé a i teď, téměř 3 roky od posledního odchodu, mě vzpomínka na našeho kocourka Fandu pokaždý rozbrečí.
Já nesu smrt zvířete hrozně těžce, teď jsem si jen přečetla článek a už mám slzy v očích. Držím palce, ať se brzo dočkáte štěňátka, protože z vlastní zkušenosti vím, že takový nový člen domácnosti pomůže od toho smutku ze všeho nejvíc.
Čtu a štípe mne v nose, svírá se mně krk. Je to dva roky co mně náš 13 letý pudlík Matýsek zemřel doma v náručí. Poslední rok už jsme ho neunavovali dlouhýma procházkama které měl tak rád a jen jsme si s ním hrávali na zahrádce u domu. Po jeho odchodu jsme dostávali nabídky a doporučení, pořídit si nového pejska. Odmítli jsme a myslím, že náš důvod každý chápal. Pejsek se dožije třeba 13 - 15 let, mně je letos 70, manželovi také. Co když my odejdeme dřív než pejsek ? Proč vystavovat psí dušičku trápení, že ho páníčci opustili. V opačném případě by ta bolest byla stejná a to bych asi už nezvládla ani já. Odchod milované bytosti bolí moc a dlouho a je jedno, jestli se to týká člověka, nebo zvířátka.
Bohužel jsem si tím taky prošla
, když nám náhle, umřel první yorkšírek
, bylo to strašné!, jako kdyby mi umřel člen rodiny a nikdy na něho nezapomenu 
. Ale věděla jsem, že znovu budu chtít mít nového pejska 
, takže asi za dva měsíce, jsme si jeli, i když do jiného vzdálenějšího města, pro novou kuličku yorkšírka 
.
Čtu se slzami v očích . Moc vám přeji nového věrného kamaráda. Sami jsme si tímhle také prošli ,tak vím jak vám je. Já již pejska nechtěla,ale manžel smutnil .Beníček odešel 30.dubna a za měsíc jsme si jeli pro Filípka ,kterému byli dva měsíce. V dubnu mu budou již 2 roky.
To mě mrzí. I když na Alwínka nikdy nezapomenete, přeju vám, ať máte nového pejska brzy doma...
bobani — #20
i já
Ano,plně chápu. Před cca 3 roky náš pejsek odešel do psího nebe. Smutek nas nepřipouštěl dlouho a plně neopustil. A i když máme dvě kočičky,často vzpomínáme co náš pejsek dělal,jak nás vítal,jak by na mně závislý a pod.
čtu a bulím
pokud bych měla domek , určitě bych si pejska pořídila . i kocoura
jj,člen rodiny
Je mi to moc líto. Dcera má kolii, je jí 6 let a uvědomili jsme si, že už je vlastně v polovině života. I když není moje, mám ji hrozně ráda a vždycky se na ni strašně těším, hladím ji, mazlím se s ní, hraju si s ní. Na to, že o ni jednou přijdeme, nechci ani pomyslet.
smrt každého zvířecího kamaráda bolí. Držte se
To je mi líto.