Pro většinu lidí strašák a jasný moment konce, ale pro jiné kultury něco, co je třeba náležitě oslavit, protože v okamžiku smrti, zatímco pro jiné něco končí, pro ně právě teď začíná to hlavní a veselé, na co čekali celý život. Paradox? Ne tak například pro spoustu přírodních národů. A hlavně, se smrtí se původně nepočítalo a může za ni zajíc!

lebka

  • Tenhle zajíc totiž, podle hezkého příběhu severoamerických indiánů, měl donést poselství o nesmrtelnosti. Jenže se podívejte na zajíce. Je příliš rychlý a málo myslí, nebo spíše dříve koná, než myslí, a pořád uhýbá. A tak se stalo, že poselství úplně zvoral a celé to otočil, takže vlastně z věčného života byl život dočasný a z nesmrtelnosti smrtelnost. Je to trouba.
  • Anebo za přítomnost smrti na zemi může chameleon,p který nese poselství o nesmrtelnosti a přitom závodí s ještěrkou, která nese poselství opačné. Jenže chameleon, jak je mu vlastní, pořád někde zastavuje, a tak ještěrka doběhne dřív.
  • Nebo nám možná smrt naordinoval zbrklý Adapa, kterému Bůh nabídl jablko jako pokrm věčného života a on jej odmítne, protože se mylně domnívá, že je to něco, co má naopak přinést smrt, čímž to vlastně zpečetí nám všem?
  • Řekové svěřili smrt do rukou Psýché, kterou měla vyškolit bohyně Afrodité, a poslala ji do podsvětí pro pudr krásy. Marnivá Psýché ale nevydrží a za branami podsvětí nesplnila slib a ve snaze být ještě hezčí, napudrovala si tvář. Okamžitě usnula jako špalek spánkem věčným.

Tedy téměř věčným.

A  ktady se nám objevuje moment reinkarnace. Může za to Eros, krásný bůh, kterému spící Psýché sice učaruje, ale vyhodnotí, že mnohem lepší by bylo, kdyby se taky hýbala a tak jí pudr setře, čímž jí přivede znovu do života.

Každopádně snad ve všech mytologiích najdete zmínku o tom, že smrt tady původně být neměla. Téměř všude se dočtete, že ji máme na bedrech vlastně vždy nějakým omylem nebo špatným pochopením něčeho dobře míněného, případně hloupostí, marnivostí a podobně.

A tak dnes musíme řešit urny, pohřební písně, okopávat rovy a platit kameníkům nekřesťanské peníze.

No konečně umřel!

Existují ale i národy, které si smrtí hlavu nelámou, a naopak ji oslavují jako něco úžasně pozitivního. Ano, je to o úhlu pohledu. Věci jsou vždy jen takové, jaká jim dáme jména a povahu.

Tak například některé malajské kultury oslavují odchod člověka jako robrovskou událost, která si zaslouží radost. Smějí se a dovádějí a zemřelému, který teď konečně začíná žít, i tak trochu závidí. Všichni se společně těší, až také zemřou a začnou žít.

Život současný, tak jak ho známe, berou jako přípravu na něco moc pěkného.

Lahůdková polévka

V Africe, a to ner v minulosti, ale u některých domorodých kmenů stále, si zase nebožtíka pěkně zakopou, a když se hezky uleží, vyhrabou ho a uvaří.

Kosti si pak vdova dá pěkně do uzlíčku a umístí si je blízko lůžka, aby byli stále spolu.

A co s vývarem?

No tak ten snědí přece! Síla a dobré vlastnosti zemřelého tak přechází to příbuzných.

Milé, že?u

Dobrou chuť, pokud právě snídáte, svačíte, obědváte či večeříte… Oni by možná nás pokládali za dobytek za to, že jíme třeba syntetické doplňky stravy.

Ta smrt, nebo ten smrt?

U nás je smrt žena, ale u většiny národů světa je to muž. Toho smrťáka mají Němci a spousta jiných. My máme kostru, jinde mají třeba určitý druh hada.

Kdy se připravit?

Co musíte uvidět nebo uslyšet, abyste si začali navlékat rubáš?

Třeba se vám to bude někdy hodit

  • Předně je to můra jménem Lišaj smrtihlav. Mimochodem, alespoň bude ten pohled hezký, protože ta můra je moc pěkná.
  • Rovněž houkání sýčka znamená, že je ona dáma blízko.
  • Vrzání červotoče
  • Vytí psa
  • Připravit se můžete, když u Štědrovečerního stolu rozkrojíte jablko tak pitomě, že místo hvězdy vás pozdraví křížu, nebo červ.
  • Když se vám ve stejný den potopí lodičky z ořechu
  • Když vám náhle zhasne světlo
  • Když vám zmokvá sůl
  • Bouchnou dveře na půdě... a tak dále.

Joa také, když při čtení toho článku spatříte na Apríla v textuk kříže.

Reklama