Každé město v Měxiku a každý region mají své vlastní tradice a zvyky. Pokud bychom však hledaly něco společného, rozhodně sem bude patřit oslava Día de los Muertos (Den mrtvých). Mexičané v tento den ctí své mrtvé předky.
Mexičané slaví tento svátek 1. a 2. listopadu. První den, Den všech svatých, je okamžikem, kdy dorazí duchové dětí. Druhý den, Den mrtvých, je dnem, kdy dorazí duchové dospělých. Lidé cestují z daleka za svými rodinami, aby společně uctili své zemřelé předky. Ani byznys během oslav nestojí. Obchody jsou už několik dní před oslavami plné cukrových lebek, chlebů mrtvých (pocukrovaný perník), květin a koster.
Pan de muerto (chléb mrtvého)
K oslavám Día de los Muertos patří bezpochyby oltáře, na které lidé kladou oběti. V místech, kde je tradice více zakořeněna, se 28. října začnou formovat oltáře a pokračuje se až do 2. listopadu. Na ty jsou kladeny svíčky, jídlo, voda, kadidla, fotografie a květiny. Kromě toho jsou zde umisťovány osobní věci jako oblíbené jídlo zemřelého, alkohol, doutníky, hračky či bonbóny, pokud jde o dítě.
Důležité je během oslav také navštívit hroby zesnulých, vyčistit je a ozdobit květinami a svíčkami. Na některých místech v Mexiku je obvyklé umístit na hrob oběti a strávit tu společně s rodinou noc. Večer se sem tedy někteří vracejí s košíky plnými jídla a alkoholu, který měl mrtvý rád. Pozůstalí u hrobu přes noc hodují a pochutnávají si právě na nebožtíkově oblíbených pochutinách.
U hrobů se někteří také modlí. Mexičané věří, že je během této noci duchové zemřelých navštíví. Na některých místech se na hřbitovech dokonce tančí a zpívá. Lidé si pouštějí hudbu nebo poslouchají muzikanty v maskách, kteří ke Dni mrtvých v Mexiku rozhodně patří.
V Mexiku vnímají smrt úplně jinak, než my v Evropě. Věří, že když se jí budou posmívat, zaženou ji nebo se jí přestanou bát. V ulicích můžeme během tohoto svátku vidět lidi s pomalovanou polovinou obličeje na bílo. Oblíbené jsou kostýmy mrtvé nevěsty a ženicha. Ženě se říká Dáma smrti. Její manžel je Pán podsvětí. K tomu patří motto: „Kostlivce nosíš v sobě a kostlivcem se zase staneš.“ Tento citát symbolizuje pomíjivost krásy.
Foto: Shutterstock
Nový komentář
Komentáře
My si jako děti chodili na hřbitov v toto období vlastně hrát. Sbírali jsme zbytky vosku a přetavovali je na nové kalíšky a dospělým to vůbec nevadilo. Až později se toto zakázalo.
Tohle jsem Mexičanům vždycky záviděla - udělat i ze smutku radost. U nás je tradice jiná, vzpomíná se důstojně a vážně, mluva se ztišuje. Nemyslím, že se to nějak výrazně změní. Holt nejsem Mexičanka.