Proč smrt propůjčuje lidem z našeho domu či pracoviště jiné vlastnosti, než jaké jsme u nich pozorovali a hlavně kritizovali, dokud ještě byli mezi námi? Proč jsme k nim najednou shovívavější a tolerantnější? Není to nespravedlivé?
Hlučná ženská, která za sebou nezavírá dveře, klape podpatky, když chodí po schodech a brzy ráno smaží cibulku, takže její pach obtěžuje všechny lidi v okolí, pokud nemají zavřená a hlavně dokonale utěsněná okna.
Pracovitá ženská, čistotná a nekonfliktní, oblíbená pro svoji bezprostřednost a skromnost.
Obě charakteristiky se vztahují k jedné jedině ženě a hodnotí ji stále stejní lidé. Jak je to možné? Jednoduše.
Zemřela, a tak ji titíž lidé najednou vidí jinak. Líp, shovívavěji. Dle kréda “o mrtvých jen dobře“. Zatímco během života ji mnozí měli leccos za zlé, po smrti jako by najednou mluvili o někom jiném. Smrt obvykle lidi (tím myslím cizí osoby, ne příbuzné) glorifikuje, bez ohledu na jejich skutečnou povahu. Tak jak to tedy je? Byli skutečně bez chyb? Nebo ne? Připadá mi to nespravedlivé. Proč jsme najednou ochotni vidět na těch, co zemřeli, hlavně kladné vlastnosti? Proč jsme jim to neřekli za živa? Proč jsme na ně pohlíželi nevraživě kvůli pachu z cibulky a dupání po schodech, když měli spoustu jiných, dobrých vlastností, jimiž to možná tisíckrát vyvážili? Na co jsme čekali? Co nám v tom bránilo? Proč jsme ji viděli jinak?
Znovu říkám: připadá mi to nespravedlivé. I když si my, sousedi ve chvíli, kdy se v domě objeví parte, řekneme, že to byla skvělá ženská a neměla jednoduchý život, co je to platné, když ona už to nikdy neuslyší...
Reklama
Reklama
Nový komentář
Přispět do diskuze můžete po ZAREGISTROVÁNÍ a
PŘIHLÁŠENÍ,
nebo přihlášení přes Facebook
Přihlášení
Komentáře
evita_ij
miluju vůni smažené cibulky
Eva_CZ
Meryl:
_Lucky
Když mi umřela babička, chtěl jsem umlátit všechny ostatní, ať to mám za sebou, začal jsem nenávidět všechna naše zvířata doma(a že jich máme), bo umřou a slíbil si, že umřu první na řadě. To poslední už jsem jednou to porušil a za chvíli to bude zase. Rakovina je největší svinstvo, jaké znám. Nejde o smrt, ale o umírání. To je ještě horší.
Veruška
Léthé:
Irena1
Eva_Fl: Evo, já ti pošlu Grasscocktail
Eva_CZ
Léthé: oooooooo, to je pruser. Uz jsem asi moc dlouho pryc.... Usuzovala jsem jen podle nareci. Nemam moc prehled o ceske muzice, z ceskych radii obcas posloucham jen radio Beat - a tam moc Nohavicu nehraji. No jo... Diky za info!
Evča
jo Jarek je Jarek
medved
Léthé: nohavicu
Léthé
Eva_Fl:Ne ne...to je přece Jarek Nohavica
Ivanka
Léthé ty zvíře
Eva_CZ
Léthé: To je moc pekny! Dobes?
Léthé
No tak,přestaňte tu již truchlit ,je léto ,dovolená a já dnes v práci končím a od zítra až do 11.8. mám dovolenou .Tak si ještě zazpívám tu moji ; "Až obuju si ráno černé papírové boty,až i můj starý pochopí že nejdu do roboty,až vyjde dlouhý průvod smutečních hostů od nás k směrem Dlouhému mostu, až to semnou sekne,to bude pěkné,pěkné fajné a pěkné,až to semnou definitivně sekne.Aby všeckým bylo jasné že mě lidi měli rády,ať je guláš silný,chlapi smutní a muzika ať ladí,bo jak jsem nesnášela šlendryján ve výrobě,nebudu ho trpět ani v hrobě...fajné pěkné a pěkné,až mě definitivně sekne" ...
mirrea
Jajíček: koho máme rádi, neumírá, i když už jeho tělo mezi námi není, žije aspoň v našich myslích.
Eva_CZ
Jajíček: zvladnes to. Je to strasny, bolavy. Najednou zjistis, zes jim toho jeste tolik chtela rict a uz nemuzes. Rekni jim to vsechno, dokud tady jsou. Cas tu bolest malicko obrousi, ale nezapomenes nikdy. Neni dne, abych si na nase nevzpomnela, umreli mi v jedinem roce ( pred 2 lety ). Kdyz se mi neco povede, rikam si : z tohodle by meli vazne radost... Kdyz je mi smutno, chybi mi moznost zvednout telefon a ty mame to proste rict. Rikavam : mela jsem priserny rodice - a tolik jsem je milovala. Mockrat jsem potrebovala jejich pomoc, nebo aspon trosku ucasti, ale nedockala jsem se. Brali me jako velkou holku, naprosto sobestacnou a velice silnou - a prece jsem mockrat potrebovala aspon male povzbuzeni a pohlazeni. Ale nemam jim to zazle, byli proste takovi. A moc mi chybi.
Toniniella
O mrtvých jen dobře - v podstatě vzniklo tak, že mrtví odcházejí k vyšším instancím, kde se mohou za nás přimluvit a zároveň již mají schopnost slyšet, co se o nich říká. Takže se říká dobré, aby se tam nahoře za nás přimlouvali. Ale jinak se asi člověk vždycky trochu zarazí před fenoménem smrti, protože si v podstatě neumí představit, co bude "pak". A taky pomíjivost času a někdy i malichernost leckterých sporů. Možná by nebylo špatné nechat se inspirovat nejenom pohřebním průvodem, ale tak nějak normálka každý den a zamyslet se i nad životem jiných. Nakonec většina věcí je ve skutečnosti jiná, než vypadá a každý člověk má nějaký kříž.
Veruška
Léthé: naděje umírá poslední
kubikm
to byl přeci takový vtip - proč je na světě tolik lumpů, protože ti hodní umírají, no četli jse někdy na parte, že to byl záletník a ochlasta? Že tloukl ženu?
medved
Léthé: taky mam tu blbou tendenci nemenit nazory na lidi pote co umrou...a casto jsem za to kritizovana ale je pravda, ze dodneska me mrzi, ze jsem byla s babickou pohadana v dobe, kdy zemrela ...pritom slo o Ho...dneska to vim...chtela bych vratit cas, aby odesla v jine chvili...ale halt clovek nemuze byt s kazdym porad zadobre jen proto aby posleze nemel vycitky, ze
Léthé
Já neměním svůj názor na lidi ani po smrti,až mám z toho občas výčitky.Říkám si...měla bys zapomenout na to špatné a zkus vzpomínat jen na to dobré.Chvilku to jde,ale nevydrží mi to dlouho.Naštěstí těch,co mi v životě moc ublížili je míň, než těch,na které vzpomínám láskou.Vím že nikdo nejsme dokonalí a já už teprve ne,ale na ty velice bolestivé zážitky nikdy nezapomenu a neodpustím je ani těm mrtvým Jen si přeji a aby na mě mí blízcí nevzpomínali jen ve zlém,aby se našel i malilinkatý kousek kladu.
Ivanka
Galadriel: jo taky to tak vidim "pripomene nam vlastni nesmrtelnost a tak jsme chvili hodni"..... Asi před dvěma měsící zemřel strýc mého muže, skoro jsem ho neznala, ale přesto jsem pohřeb probulela, ne proto, že by mi on chyběl, ale proto, že mě děsila představa, že jednou půjdu na pohřeb svům rodičům ...čím dýl jsem od nich odstěhovaná, tím víc mi chybí, když už je nevidím třeba 14 dní, tak se mi stýská, normálně jak malýmu capartovi..čím dál víc pociťuju, jak moc je mám ráda, kolik mi toho v životě dali /nemyslím žádné hmotné věci/ a jak moc pro mě znamenají, jak moc mi budou jednou chybět.....moc ráda bych, aby tohle věděli, ale nevím jak to říct...nevím....
Nový komentář
Komentáře
miluju vůni smažené cibulky
Meryl:
Když mi umřela babička, chtěl jsem umlátit všechny ostatní, ať to mám za sebou, začal jsem nenávidět všechna naše zvířata doma(a že jich máme), bo umřou a slíbil si, že umřu první na řadě. To poslední už jsem jednou to porušil a za chvíli to bude zase. Rakovina je největší svinstvo, jaké znám. Nejde o smrt, ale o umírání. To je ještě horší.
Léthé:
Eva_Fl: Evo, já ti pošlu Grasscocktail
Léthé: oooooooo, to je pruser.
Uz jsem asi moc dlouho pryc....
Usuzovala jsem jen podle nareci.
Nemam moc prehled o ceske muzice, z ceskych radii obcas posloucham jen radio Beat - a tam moc Nohavicu nehraji. No jo...
Diky za info!
jo Jarek je Jarek
Léthé:
nohavicu
Eva_Fl:Ne ne...to je přece Jarek Nohavica
Léthé ty zvíře
Léthé: To je moc pekny! Dobes?
No tak,přestaňte tu již truchlit
,je léto
,dovolená
a já dnes v práci končím a od zítra až do 11.8. mám dovolenou
.Tak si ještě zazpívám tu moji
;
...
"Až obuju si ráno černé papírové boty,až i můj starý pochopí že nejdu do roboty,až vyjde dlouhý průvod smutečních hostů od nás k směrem Dlouhému mostu, až to semnou sekne,to bude pěkné,pěkné fajné a pěkné,až to semnou definitivně sekne.Aby všeckým bylo jasné že mě lidi měli rády,ať je guláš silný,chlapi smutní a muzika ať ladí,bo jak jsem nesnášela šlendryján ve výrobě,nebudu ho trpět ani v hrobě...fajné pěkné a pěkné,až mě definitivně sekne"
Jajíček: koho máme rádi, neumírá, i když už jeho tělo mezi námi není, žije aspoň v našich myslích.
Jajíček: zvladnes to. Je to strasny, bolavy. Najednou zjistis, zes jim toho jeste tolik chtela rict a uz nemuzes. Rekni jim to vsechno, dokud tady jsou.
Cas tu bolest malicko obrousi, ale nezapomenes nikdy. Neni dne, abych si na nase nevzpomnela, umreli mi v jedinem roce ( pred 2 lety ). Kdyz se mi neco povede, rikam si : z tohodle by meli vazne radost...
Kdyz je mi smutno, chybi mi moznost zvednout telefon a ty mame to proste rict.
Rikavam : mela jsem priserny rodice - a tolik jsem je milovala.
Mockrat jsem potrebovala jejich pomoc, nebo aspon trosku ucasti, ale nedockala jsem se.
Brali me jako velkou holku, naprosto sobestacnou a velice silnou - a prece jsem mockrat potrebovala aspon male povzbuzeni a pohlazeni.
Ale nemam jim to zazle, byli proste takovi. A moc mi chybi.
O mrtvých jen dobře - v podstatě vzniklo tak, že mrtví odcházejí k vyšším instancím, kde se mohou za nás přimluvit a zároveň již mají schopnost slyšet, co se o nich říká. Takže se říká dobré, aby se tam nahoře za nás přimlouvali.
Ale jinak se asi člověk vždycky trochu zarazí před fenoménem smrti, protože si v podstatě neumí představit, co bude "pak". A taky pomíjivost času a někdy i malichernost leckterých sporů. Možná by nebylo špatné nechat se inspirovat nejenom pohřebním průvodem, ale tak nějak normálka každý den a zamyslet se i nad životem jiných. Nakonec většina věcí je ve skutečnosti jiná, než vypadá a každý člověk má nějaký kříž.
Léthé: naděje umírá poslední
to byl přeci takový vtip - proč je na světě tolik lumpů, protože ti hodní umírají, no četli jse někdy na parte, že to byl záletník a ochlasta? Že tloukl ženu?
Léthé: taky mam tu blbou tendenci nemenit nazory na lidi pote co umrou...a casto jsem za to kritizovana
...pritom slo o Ho...dneska to vim...chtela bych vratit cas, aby odesla v jine chvili...ale halt clovek nemuze byt s kazdym porad zadobre jen proto aby posleze nemel vycitky, ze
ale je pravda, ze dodneska me mrzi, ze jsem byla s babickou pohadana v dobe, kdy zemrela
Já neměním svůj názor na lidi ani po smrti,až mám z toho občas výčitky.Říkám si...měla bys zapomenout na to špatné a zkus vzpomínat jen na to dobré.Chvilku to jde,ale nevydrží mi to dlouho.Naštěstí těch,co mi v životě moc ublížili je míň, než těch,na které vzpomínám láskou.Vím že nikdo nejsme dokonalí a já už teprve ne,ale na ty velice bolestivé zážitky nikdy nezapomenu a neodpustím je ani těm mrtvým
Jen si přeji a aby na mě mí blízcí nevzpomínali jen ve zlém,aby se našel i malilinkatý kousek kladu.
Galadriel: jo taky to tak vidim "pripomene nam vlastni nesmrtelnost a tak jsme chvili hodni".....
...čím dýl jsem od nich odstěhovaná, tím víc mi chybí, když už je nevidím třeba 14 dní, tak se mi stýská, normálně jak malýmu capartovi..čím dál víc pociťuju, jak moc je mám ráda, kolik mi toho v životě dali /nemyslím žádné hmotné věci/ a jak moc pro mě znamenají, jak moc mi budou jednou chybět.....moc ráda bych, aby tohle věděli, ale nevím jak to říct...nevím....
Asi před dvěma měsící zemřel strýc mého muže, skoro jsem ho neznala, ale přesto jsem pohřeb probulela, ne proto, že by mi on chyběl, ale proto, že mě děsila představa, že jednou půjdu na pohřeb svům rodičům