Dnešní příběh patří k těm smutným, nicméně bohužel k životu i tyhle věci patří. A tak před nimi nemůžeme zavírat oči. Tentokrát jsme si povídali s Martinou, třicetiletou maminkou dvou malých raubířů a hlavně pak kamarádkou stejně staré Tamary, o kterou jde dnes především. Tamara totiž ztratila před rokem tragicky svého manžela. 

Ale pojďme si to říct pěkně od začátku. Na něm byly tři kamarádky, spolužačky ze střední školy. Martina s úsměvem říká, že si život užívaly stejně jako hrdinky muzikálu Mamma Mia! Martina, Jitka a Tamara – stále spolu. Scházely si i v době, kdy už měly své rodiny. A jelikož k sobě měly opravdu blízko, sdílely vzájemně vše dobré i zlé.

To, co se stalo Tamaře, byla pro nás všechny strašná rána,“ vzpomíná na osudné odpoledne, kdy jí kamarádka zavolala tu strašnou zprávu Martina. „Samozřejmě jsme se jí s Jitkou a našimi rodinami snažili maximálně pomoci. Musí to být hrozné přijít během chvíle o manžela a zůstat na výchovu dětí a prakticky na vše sama. Brali jsme si děti střídavě na víkendy, nějaký čas dokonce Tamara bydlela i u nás, aby lépe překonala ty první týdny,“ popisuje sympatická žena nedávné období a dodává, že ji překvapilo, jak její letitá kamarádka situaci překvapivě relativně zvládá. Aspoň tak se to zdálo ohledně těch praktických věcí. „Ulevilo se nám, protože jsme se v první chvíli bály, že skončí na psychiatrii,“ vzpomíná Martina.

Čas plynul. A i když ze začátku kolem mladé vdovy všichni našlapovali po špičkách a hlídali si každé slovo, pomalu se jejich životy vracely do zaběhlých kolejí. „Také děti se kupodivu vzpamatovaly velmi rychle a zřejmě i díky tomu, že vše ostatní bylo jako dřív. Jezdili jsme na společné výlety, opékali buřty, byli na dovolené,“ vyjmenovává aktivity Martina. Ale i když se kamarádky snažily, aby vše bylo jako dřív, je jasné, že nebylo. A nemohlo být. Tamara při každé příležitosti neopomněla připomenout, co se jí stalo. „Chápaly jsme to, ale po určitém čase začalo být její chování obtěžující,“ přiznává  mladá žena, která jedním dechem dodává, že tím, jak se k nim Tamara chovala a co jim říkala, začalo mít jejich přátelství drobné trhliny. A vysvětluje, co jim vadilo: „Nemohly jsme si před ní absolutně na nic postěžovat. Dřív jsme byly zvyklé probírat všechno a v duchu ´sdílená starost, poloviční starost´ jsme se vyrovnávaly s drobnými zádrhely všedních dní. Teď mne a Jitku Tamara pokaždé přerušila a rázně řekla, ať si nestěžujeme, že na to nemá, aby tohle poslouchala. Stále jsme se to snažily pochopit, protože vzhledem k tomu, co se jí stalo, jí připadala každá věc jako nepodstatná, nicméně my jsme potřebovaly o našich životech také promluvit. A tak jsme se s Jitkou začaly scházet dost často bez Tamary.“

Takto by to prý mohlo celkem slušně fungovat, ale pak se holky dozvěděly, že Tamara má podobné problémy i v práci a že vedení dokonce uvažuje o výpovědi, protože své negativní emoce si vybíjí na zákaznících. Jitka pracovala ve stejné firmě a tento „drb“ se k ní tedy dostal. 

Sedly jsme si všechny tři společně a snažily se Tamaře promluvit do duše, aby si místo udržela, ale víceméně nás poslala do háje, že to nechápeme,“ krčí smutně rameny Martina, jež by kamarádce zase velmi ráda pomohla, ale neví, jak na to. Na vlastní kůži sama poznala, jak se změnila a je to s ní teď těžké. „Absolutně ji nechci soudit, prošla si peklem, které já bych asi vůbec nevydržela, ale mrzí mě, když vidím, že si zadělává na další problémy,“ uzavírá své vyprávění.

Přečtěte si také: 

Reklama