Foto: Shutterstock
Jedle kavkazská (Abies nordmanniana)
Bývá nazývána královnou vánočních stromků a není se čemu divit. Bývá krásně a souměrně rostlá, bohatě větvená a její okolo 3 centimetrů dlouhé, tmavě zelené a lesklé jehličky vůbec nejsou pichlavé. Jejich jemnost určitě oceníte hlavně při zdobení. A co víc, na větvičkách drží jako přibité, dokonce i ve velmi teplém bytě, takže je nebudete muset po pár týdnech dostávat z koberce. Při správné péči vydrží i déle, než do Tří králů. Jak už název napovídá, pochází z Kavkazu a z Malé Asie. Někdy bývá dle svého latinského názvu také označována jako normandská, ale to je nesprávné označení. Jedle kavkazská, která se k nám často dováží z plantáží v Dánsku, patří k nejprodávanějším vánočním stromkům.
Jedle ojíněná (Abies concolor)
Prodejci o ní hovoří jako o jedinečné jedli se sametově hebkým, dlouhým a nepichlavým jehličím rovnoměrného vzrůstu. Jehlice jsou až 6 cm dlouhé a 2 až 3 mm široké, směřující vzhůru a hlavně - modrošedě ojíněné ze všech stran a pronikavě vonící. Patří k jedné z nejkrásnějších jedlí, jen ne všude ji seženete. Pochází ze spojených států amerických a Mexika, ale najdete ji i u některých našich pěstitelů vánočních stromků. Její výhodou je i dlouhá výdrž, dělá parádu po řadu týdnů.
Jedle vznešená (Abies procera)
Krásná jedle původem z Kaskádového pohoří od řeky Columbia vyniká nejen velmi kvalitním dřevem, ale také je oblíbená ke svátečním dekoracím. A to nejen ve formě vánočního stromečku. Používá se často i na luxusnější adventní věnce nebo do vánočních vazeb. Vyniká krásnou stavbou a delšími a hebkými a lesklými jehlicemi s jemným modrozeleným nádechem. Na větvičkách pevně drží a jen tak se k zemi neposypou.
Jedle obrovská (Abies grandis)
Strom původem ze severozápadu Severní Ameriky můžete stále častěji potkat i v našich lesích. A k mání je i co by vánoční stromek, který vám doma jen tak neopadá ani nepíchá. Svěže až tmavě zelené jehličky s nádechem do šedé jsou lesklé a nestejně dlouhé – některé dorůstají až 7 cm. Nevýhodou je, že se větvičky snáze lámou, ale vynahradí do nádhernou vůní. Po rozemnutí se se rozvoní i jehličí. Má vysoký obsah silic a antiseptické i repelentní účinky. Domorodí obyvatelé Ameriky využívali pryskyřici z tohoto stromu k vymazávání vnitřků budov i lodí.
Jedle balzámová (Abies balsamea)
Ve své domovině, což je Severní Amerika, patří k nejvyhledávanějším vánočním stromkům. Tmavozelené ploché jehlice jsou až 3 cm dlouhé s charakteristickou balzámovou vůní. Z pryskyřice tohoto stromu se dělá tradiční kanadský balzám. Jehličnan disponuje nejen všemi výhodami jedlí pro použití coby vánoční stromeček, ale navíc má i jednu praktickou vlastnost pro malá obydlí. Nebývá rozložitá, její kuželovitá koruna je užšího typu, takže nezabere tolik místa.
Smrk ztepilý (Picea abies)
Teď zalovíme v našich vodách, takže jeho vzhled netřeba nějak zvlášť představovat. Tento druh smrku patří mezi naše domácí dřeviny, takže dříve býval vánoční klasikou ve většině příbytků. A leckde mu zůstali věrní dodnes. Vypadá nádherně zvláště s prostými ozdobičkami, například slaměnými nebo ze sušeného ovoce. Pro jeho koupi hovoří i nižší pořizovací cena. Ta ale bývá po Vánocích vykoupena luxováním jehličí, které celkem brzo opadá. Čím teplejší byt, tím rychleji zůstanou holé větvičky. Také je o dost pichlavější, což neoceníte při zdobení.
Smrk pichlavý (Picea pungens)
Není naším původním druhem smrku, přišel ze Severní Ameriky, a to až na počátku 20. století. Může být nejen krásně zelený, ale existují i jeho stříbrné variety. Jenže přenášet ho, dávat do stojanu nebo zdobit je tak trochu výzva. Mohou za to jeho až 3 cm dlouhé jehlice, které jsou tuhé a ostře zašpičatělé. Au. Ale na druhou stranu neopadávají tak rychle, jako je tomu u smrku ztepilého. Do Tří králů vám nejspíš vydrží.
Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii)
Nevybrali jste si jedli ani smrk? Možná vás zaujme jemnější douglaska. Jehličnan původem ze Severní Ameriky má tmavě zelené až modrozelené jehlice, které jsou až 3,5 cm dlouhé a jen 1,5 cm široké. Ale hlavně – nádherně voní po citrusech. Však se také silice douglasky používá i při aromaterapii a má antibakteriální účinky. Co se výdrže týče, hravě předčí smrky. Na jedli v tomto směru však nemá.
Borovice lesní (Pinus sylvestris)
Dříve se domácnosti dělily na dva tábory. Jedni velebili ozdobéné smrčky, druzí nedali dopustit na borovice. A nutno říct, že i ty mají své nezaměnitelné kouzlo. Navíc na nich vyniknout větší ozdoby, kterým méně husté větve dělají prostor. Borovice lesní je naše původní dřevina s pravidelně kuželovitou korunou a modrozelenými až našedlými jehlicemi o délce až 7 cm. Ty drží i v teplém bytě podstatně déle, než ty na smrku. A ta nezaměnitelná vůně!
Borovice černá (Pinus nigra)
Stále oblíbenější druh borovice, která k nám byla dovezena z Jihu Evropy. Vyniká nejen sytě zelenou barvou jehliček, ale také jejich délka, která dosahuje až úctyhodných 15 cm. Praktické jsou i její dlouhé, ale pevné větve. Oproti klasické borovice lesní působí dominantněji, mohutněji – má širší a hustší korunu. Vyžaduje tak ale o něco více prostoru. A opět ta nádherná borovicová vůně!
Zdroj informací: Lesní školka Nekoř, Ing. Radek Hefka - Kup vánoční stromek, Wikipedia, Vánoční stromky z Vysočiny, Český statistický úřad
Nový komentář