Moje matka je úžasná žena. Kromě toho, že neumí francouzsky ani jezdit na koni, mi dala několik velmi cenných rad do života, jako třeba: „Zlato, ať ho miluješ jakkoli, tak ten účet na svý vlastní jméno nech, jak je." Nebo že život je příliš krátký na to, abychom uklízeli. To je obzvláště paradoxní, protože matka je ten typ, co jednou týdně leští skříně i zezadu, nadává svému manželovi, že nechává na ledničce otisky prstů, a mně, že chodím v kuchyni bosky a nechávám otisky prstů na zemi - což by nebylo tak hrozné, kdybychom my dva otiskovači postižené povrchy po použití přeleštili, ale my nic.
Moje kariéra se ubírá spletitými cestami, a protože mám nějaké morální zásady a takové to nepotřebné svinstvo, tak mi vždycky připadalo poněkud potupné žebrat o podporu v nezaměstnanosti, když se dala najít nějaká práce. A tak jsem se dostala na pozici pokojské v jednom hotelu dost velkém na to, aby se tam člověk řádně nadřel.
Ustlat sto třicet postelí denně: jedna deka váží asi tři kila a v rámci stlací akce je potřeba s ní zamávat nad hlavou. Vyluxovat sedmdesát pokojů a utřít v nich prach. Průmyslový vysavač je, milé děti, pěkná těžká kráva. Umýt sedmdesát koupelen. Několik hektarů chodeb a prostor k péči. Jednou týdně okna a čištění koberců na mokro.
A mezitím nějaký host potřebuje urgentní zásah, protože pozvracel koberec, a ať s tím někdo něco dělá, protože v hotelu má být uklizeno.
Kdyby se lidi v hotelích chovali jako doma, byla by celá záležitost podstatně jednodušší, protože neznám nikoho alespoň vzdáleně příčetného, kdo si lehne do postele v zablácených botách, klepe cigaretový popel na koberec, kouká, jak na libovolnou bytovou textilii přisychá barevná potravina... Nemluvě o opileckých večírcích, které lid chodí pořádat zásadně do veřejných prostor. Například, když se na saunová kamna naleje pivo, smrdí to úplně stejně, jako když se na horké šutry někdo vymočí, a zbavit se toho smradu je docela fuška. A dodnes jsem nezjistila, jaká potravina zanechá na koberci ty modré fleky, které se nedaly vyčistit. Nevěděla to ani ta paní, co nás učila v kursu pro uklízečky. Ano, kromě jiných kvalifikací mám i papír na to, že jsem uklízečka a že tedy váš mramorový krb nevyčistím kyselinou, stříbrné příbory louhem a podlahu z tropických dřev ocelovým kartáčem.
Moje kariéra hotelové služky skončila vcelku rychle, když jsem se na svém pravidelném kolečku s kýblem a vysavačem zakecala s hostem, který chtěl vědět, kam se dá v okolí jít na středně dloouhou túru a kde se v okolních kopcích dobře jí, a přistihl mě při tom šéf. Strašně mě seřval, jak je možné, že jsem se nepřiznala, že umím francouzsky, při ostrém pohovoru zjistil, co všecko ještě umím (kromě odstraňování skvrn od jídla a větrání šutrů ze saunových kamen) a přesunul mě do recepce, čímž mi umožnil poznávat nejen hygienické, ale i společenské návyky hotelových hostů.
Takže jsem si ověřila i z jiné strany, že lidi jsou horší, než se obecně ví.
A doma uklízím v podstatě ráda. Žádné modré jídlo na koberci, jenom tři okna... tak na co si stěžovat.
Gentiana
Milá Gentiano,
děkuji za super příspěvek. Takový óbr úklid si asi nedovede žádná z nás představit. A pak ještě uklízet doma, to by mě kleplo. A nic jiného by mi asi nezbývalo, neboť francouzsky neumím. :-)
Nový komentář
Komentáře
Fakt byste nešly v hotelu do vany? Svatá prostoto, doma mám jen zarezlý nevyčistitelný sprcháč spolu s dalšími devíti lidmi, pokud je venku zima, je tam zima, pač tam není topení a na vanu v hotelu jsem se vždycky moc moc těšila
korytar: No, cukle nejsou zrovna téma ke sporu, je to výraz hovorový, takže ho lze používat různě - v rodině mého manžela tak označují všechny typy pantoflí, především ty domácí. A štrample mi taky podávala nejedna prodavačka v textilní galanterii, i když jsem chtěla běžné silonové punčocháče pro sebe. Silonky jsme říkali silonovým punčochám. V Ostravě jsem nevyrostla, jsem tu teprve asi třicet let, tak ty nuance neznám. Ono je to vůbec legrační - když mi bylo sedm, přstěhovali jsme se z jednoho valašského údolí do jiného, vzdáleného deset kilometrů. A najednou některá slova měla jiný význam, některé předměty se jmenovaly jinak, třeba pomlázce se říkalo v prvním údolí korbáč a ve druhém tatar. Dost dlouho jsme byli obětí posměchu, že mluvíme jinak.
jednou jsem se ucházela o místo pokojské, ale bylo mi řečeno, že nemám praxi, i když jsem dlouhý roky stlala pět postelí a uklízela po třech dětech, po jednom mangelovi, po nejmíň jednom
a dvou
tyrkys: to znám taky
korytar: štamprli znám jenom plnou alkoholu
Bellana: Já se nechci hádat, ale slovo pantofle používáme taky, ale jako název obuvy, která se nosí výhradně doma (papuče)a nazouváky považujeme za druh obuvy, která má uzavřenou špičku a holou patu (bez pásku). Kdež to cukle jsou boty, které nemají uzavřenou špičku ani patu a jsou třeba k vodě, nemyslím žabky! to je jiná! A na punčochy máme výraz silonky a štrample jsou takové ty hrubé pro děti. Kdysi byly pouze takové ty nahnědlé
oprava štramplých
Luciš: To je neuvěřitelné
já ani nevím jak jinak toto slovo nahradit
takže ve štraplých jsem chodila od 2 let
a v cuklých jsem chodila tak od 5 let
Bellana: No a já jsem právě z Ostravy
Odemětobě: Pochopitelně. Bydlela jsem taky v dost podivných hnízdech, kde jsem přemýšlela, jestli by se nehodil sprej proti blechám, i v hotelích, kde se jedlo stříbrnýma příborama. Rozdíl v ceně pár set euro za noc. To bude tím:D
Odemětobě: Žertuješ? Cukle jsme tu už několikrát probíraly - na většině území jim říkáme pantofle nebo nazouváky. Štrample se tu říká punčocháčům, z německého Strümpfe. Škoda, že už se vlivem sdělovacích prostředků ztrácejí nářečí.
Bellana: Co znamenají,prosím,ta dvě cizokrajná slova?
S hotely mám zkušenosti tyto:penzion v Praze-převlíkli až po našem odjezdu(doufám!),koupelnu nikdo za 4 dny neuklidil,jen byl vynesený koš.V pokojích se asi smělo kouřit,bylo to znát.Hotel Černygov v Hradci-totéž,ale koupelna denně umytá. Belgie,Brugy-denně převlečené,vyčištěná koupelna,čisté ručníky.Kouřit se smělo jen před hotelem,měli krásné 2 nerezové popelníky.Tento přístup ke kuřákům mi velmi vyhovoval.Takže zvyky jsou různé a jediné co bych asi v hotelu neudělala-lehnout si do vany.
Luciš: Dokud jsem nepřišla do Ostravy, taky jsem cukle neznala. Ani štrample.
korytar: su z Moravy, ale cukle neznam
Kayty: Jo, historky by byly. Kolikrát mě nějaký host zval, že s ním mám jít za takový nebo onaký obnos na pokoj..... kdybych byla štětkou, byla bych dnes za vodou:D
Tolik postelí a koupelen se snad ani nedá za den stihnout. To se mi nechce věřit.
tyrkys:
asi bude slečna taky z moravy
Jj taky jsem pracovala chvíli v hotelu na recepci. Hosté byli fajn a byli i tací, co se opravdu chovali jako prasata (omlouvám se tímto prasatům). Když bylo potřeba, vypomáhali jsme i pokojské, která byla v rámci úspor pouze 1. Bonbónky stylu načurané v umyvadle se zacpaným špuntem, cigarety típané o postel / koberec nebo povlečení. Jeden chlápek si navykl chodit jako do hodinového hotelu vždy s dvěma dámami. Co po nich zůstávalo, to se mi vždycky zvedl kufr. A tak by se dalo pokračovat dál ...
korytar: ona ty vzkazy lehce pozměňovala, ale první z nich byl (je to myslím v diskusi pod článkem) o tom, že dcera na váhu skákala v cuklích. Spousta lidí (včetně mě) netušila, co to je
.
gentiana: neboj, my jsme po pokoji neházeli šavle a podobně
Vždy jen slušně společensky unavení