Myslím, že problém "zlaté klece" není až tak ojedinělý ani u nás, ani v zahraničí. Majetnický vztah k ženám, omezování, vydírání (které může mít řadu rafinovaných podob) se skutečně může skrývat za líbivou fasádou dokonalé rodinky. Avšak žena, jež se nechá zatlačit do kouta, bývá většinou submisivní, lpějící na manželství i za cenu vlastní důstojnosti. Takovým ženám se těžko radí, protože tyto bohulibé ovečky ani žádnou pomoc většinou nehledají, berou to jako samozřejmost a ženský úděl. Ženy, které jsou hluboce nešťastné, nespokojené, většinou svoji situaci dříve či později řeší. Stává se, že mnohdy šlápnou z louže pod okap, když útěkem za jiným mužem řeší svůj bezvýchodný vztah. Velice často však končívá nové manželství podobným krachem jako to předešlé. Osvědčenější metodou se zdá být, stůj co stůj si své místo na slunci vybojovat. Samozřejmě, že je to těžké, stojí to značnou námahu, ale jde to. Muži neslyší na kňourání, upejpavé tlachání, ale na rozumné argumenty, na pádné důvody, které je jim nutné předložit ke zvážení. Rozhodně stojí za to, alespoň se o to pokusit a rozebrat svou situaci s partnerem a zachovat si přitom chladnou hlavu. Je nevyhnutelné a přímo nutné vyvarovat se hysterických výlevů, jinak svůj protějšek zablokujeme, přestane se s námi bavit a posléze zjistíme, že nás již notnou chvíli neposlouchá. Žít plnohodnotným vztahem v manželství, jež nás neotravuje, netraumatizuje, je určitě svým způsobem umění a je k tomu třeba jistá dávka talentu. Ale i ti méně talentovaní se mohou naučit vzájemné toleranci, partnerské komunikaci, hravosti (každé manželství má své oblíbené rituály, svá oblíbená rčení, jež jsme např. převzali od svých dětí a které do dneška používáme: "Zhoupneš mě?"). Vyplácí se více přemýšlet o mezilidských vztazích, všímat si, jak to funguje a jak se to praktikuje v ostatních rodinách. Na závěr bych přidala velice stručné vyhodnocení jedné rodinky. Ona v domácnosti, pobírá mateřskou na dva malé caparty, které má se svým mužem. Starší dvě děti chodí na základku a jsou z jejího prvního manželství. Ženě to chvíli trvalo, ale své místo na slunci si už vybojovala. Dokázala svému manželovi svou způsobilost za volantem tím, že co chvíli potřebovala nějakého "taxikáře" a dnes je její partner rád, že má řidičák a že si své pochůzky vyřizuje sama se svým vlastním autem. Samozřejmě, že má také k dispozici platební kartu. Nutno dodat, že má babičku (svoji matku) na hlídání dětí, paní na úklid a řadu přítelkyň, se kterými se může svobodně vytlachat, ale doma být schopna logicky zformulovat své důvody, proč se jí to či ono nelíbí. A o té komunikaci to nejspíš bude.

Simona


Dostala jsem se do podobné situace. Žila jsem s jedním mužem tři roky, dostala jsem skvělou pracovní nabídku a byla jsem šťastná, že mám zaměstnání, které je mým koníčkem. V tu chvíli začaly u nás doma scény. Žárlivé. Nechápala jsem, co se děje, ale potom mi to došlo. Vadila mu má práce. Během půl roku se rozhodl, že prodáme byt, ve kterém bydlíme a odstěhujeme se na venkov. Dohodl se ještě se svými dobrými známými a oznámil mi, že je to vlastně nejlepší řešení. Pořídíme si dítě, já budu doma a on nás bude živit, protože si otevře malou dílnu. Zakázky měl, to je pravda, určitě bych se měla jako v žitě. Ale tak strašně mě naštvalo jeho sobectví, že jsme se nakonec rozešli. Moje jediná práce by byla starat se o domácnost a vařit kafe návštěvám. To by byl býval nejspokojenější. Brrr!

Milada
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY