…protože jsem stále trvale hlášena v Praze, čekají mě spádově brzy Bohnice. Jestli se zblázním po té, co se trvale přihlásím do Varnsdorfu, uvítají mě v léčebně v Beřkovicích.
Někde jsem četla, že vedle jednobarevného prostředí je velice efektivní forma mučení monotónní stále se opakující hlasité tóny a nemožnost se před tím kamkoli schovat.
Takový vězeň se prý po pár dnech spolehlivě zblázní, nebo řekne všechno, co ví, a z pilnosti si i něco přimyslí bez toho, aby na něj kdokoli vyvinul jiný druh nátlaku.
Čili podtrženo sečteno, jestli se něco zásadního nestane u našich nadaných, etnicky specifických sousedů, kteří obden vyhrávají do rána osm až dvanáct hodin tři písničky, protože jejich zpěvník má jen tři listy, a do jejich výkonného zesilovače neudeří například blesk či jiný soused, třeba já, mám o budoucnost postaráno.
Hlídka se snažila
Jedné noci, už bylo vlastně k ránu, jsem se odhodlala a zavolala místní policii. Byli vlídní a vstřícní. Představila jsem se, omluvila, že obtěžuji, a vysvětlila, že jsem se nedávno přistěhovala, ještě jsem si nestihla na tento druh pasivní zábavy zvyknout, a zda i zde platí cosi o nočním klidu a právu jedince na spánek.
Slíbili, že „se tam hnedka podívají“. Jak řekli, tak udělali. Netrvalo to déle než osm minut. Ani jejich návštěva u sousedů nebyla delší. Nastalo ticho. DO DOBY, NEŽ ZAJELI ZA ROH.
Došlo mi, že pokud by nerozstříleli na místě zesilovač a bedny na cucky, nemají ani představitelé zákona proti vůli této části lidu pražádnou šanci.
A nemá ji nikdo.
Bohužel budeme i v budoucnu nuceni trpně naslouchat, nahlížet na smetiště, pardon, na zahradu, zdravit dítka školou „povinná“ v deset dopoledne po ulicích a tolerovat, chápat, dávat, platit, uklízet a mlčet.
Mrzuté, že?
A teď slíbené překvapení.
Tohle je Petr
„Všechno se změnilo, kdy se zabil táta. Cítil jsem, že jestli zůstanu doma, nic závratného ze mě do budoucna asi nevyroste. Budu stejnej jako všichni ostatní, a to jsem nechtěl. Nevěděl jsem ale, co s tím.
Pak jsem potkal o hodně staršího kamaráda a můj sen dostal takovou nějakou reálnou podobu. On mi totiž vyprávěl, jak se dostal do děcáku a díky tomu je dnes vyučený, má prima holku, auto, byt a stálý příjem.
Najednou mi došlo, že také chci být jako on. Jenže doma k tomu nedojdu. To už jsem věděl.
Aha, řekl jsem si, když půjdu do dětského domova, tak se mi sen splní. Jenže jak se tam dostat?“ začíná vyprávět Petr svůj neuvěřitelný příběh lidské, vlastně ještě dětské vůle a touhy.
„Šel jsem tedy sám na policii a oznámil, že chci do děcáku. Místo toho mě odvezli domů.
Později mi sociální pracovnice mluvila do duše a řekla, že jestli nebudu chodit do školy, budu muset do dětského domova. Ona nevěděla, že právě tohle já chci. Aha – mám to!
Přestal jsem tedy chodit do školy a chodil místo toho každý den poctivě na policii.
Tam jsem si sedl, aby jako všichni viděli, že nechodím do školy, a doufal. První přání se mi splnilo. Ani to netrvalo tak dlouho a už jsem drandil do děcáku,“ pokračuje.
„Byl jsem moc rád, že to vyšlo. Byli tam na mě strašně hodní. Měl jsem řád, báječnou vychovatelku, tedy ne jednu, čisté věci, pravidelné jídlo a hlavně vyhlídky.
Na učňáku jsem byl jeden z nejlepších. Chtěl bych tedy i poděkovat svému mistrovi za všechno, co pro mě udělal.
Dnes mám přesně to, co jsem chtěl.
Mám byt, práci, hodnou holku a pocit, že to všechno předtím nebylo k ničemu,“ říká závěrem a dodává: „Teď už vlastně jen to auto, ale snad si na něj brzy vydělám. Splnil se mi můj sen a já jsem rád.“
POHÁDKA? NEVĚŘÍTE?
Věřte, protože je to náš NOVÝ KUCHAŘ!!
Petra jsme přijali, protože jeho vystupování i prvotní dojem byl pro nás s ohledem na naše zkušenosti velkým překvapením.
Všechno o něm jsme se pak dozvídali postupně. Jednak od něho samotného, a hlavně i od paní vychovatelky, která se osobně přišla podívat, jestli Péťa je v dobrých rukách.
Přišel dokonce i jeho mistr, aby se podíval, kde bude Petr pracovat. Nesmírně ho chválil a byl to on, kdo nás ještě víc přesvědčil, že naše volba byla správná.
Za nás mohu jen říci, že Daniel, který je ve Fousaté Matyldě šéfkuchařem a který skutečně umí, ani neměl velkou práci Petra všechno naučit.
„Toho kluka to baví a je strašně šikovnej a poctivej,“ řekl Dan.
Když si člověk objedná cokoli, nepozná, který z nich vařil.
A aby toho nebylo málo….
Tohle je Míša
Petr byl zárukou, že děláme dobře.
Paní z Ukrajiny, se kterou jsme se předtím museli rozloučit, zastane u dřezu tahle sympatická, šikovná holčina asi tak pětkrát a ještě se stihne usmívat, žertovat a pomáhat kuchařům při vaření.
Cosi jsme pochopili
Totiž že kdybychom se nechali ovlivnit zkušenostmi s jinými a odmítli hned, a uznejte, že bychom tady měli důvod to udělat, připravili bychom sebe o radost, kvalitu a pohodu, která v Matyldě je, a tyhle dva báječné mladé lidi o šanci, kterou si do života zaslouží každý, bez ohledu na původ.
Tedy za předpokladu, že tu šanci chce.
Kéž by takových bylo víc, nejen tady ve Varnsdorfu!
Nový komentář
Komentáře
Ja si myslim jak kteří romove jsou špatny znam takovi kteři skutečně choděj jen nauřady a by něco dostali.Ale zanam i takovi kteří jsou slušní dřivesem romi brala nějak zvašt ale potkala jsem mezi nima sviho budouciho manzela a jsem snim velice štastna myslim si že nesmi me posuzovat lidi podle barvy a jine řeči.
Dobrou noc Míšo, jsem sousedkou jak romů, tak prakticky i Vaše (reprobedny - pamatujete? ), jsem překvapená
. Nicméně, já už dnes řeším, ač mám roční robku, jak bude vlastně bezpečně chodit domů? No nebude, budeme jí vozit, uznejte, že naše fajn lokalita je pro malé děvčátko naprosto kriticky riziková, a to se mi ,,podařilo" dostat šlapky od domu a jeho dohledu, věřte, že to byl nadlický úkol, ale žádná si mému domu dnes již nestoupne a pokud, tak pouze než si jí všimnu.... Gratuluji Vám, že jste dokázala najít slušné romy, já ne, ale zase odmítám slušným romům říkat romové, jsou to prostě normální lidi a je mi fuk v takovém případě, jak až hnědí jsou. Nicméně já budu od mala mojí robku učit, že od nich ruce pryč, proč určitě chápete... Jinak moc díky za to, jak jste nám vyšla vstříct, tedˇuž nehrajou ani naši společní sousedi, vyřešila to energetika sama, nemají na co hrát, doba, kdy uměli na kytary je pryč a élektrika nefachčí a kazeťák na solární pohon nemajů, ale sháňajů....
Mějte se krásně a ať se Vám daří.
dadma — #77
Také jsme to zažívali u nás v domě,přesně jak je popsáno v článku a když jsme zavolali policii,tak po jejím odjezdu to bylo ještě horší.Vlastně ti lidé ve dne když spali měli více klidu než my v noci a ráno jsme šli do zaměstnání a oni si vyspávali.Manžel si stěžoval i na městě a jelikož se nikdo ze strachu nepřidal, tak ještě byl nařčen,že jedině my proti nim něco pořád máme a že jsme rasisti,což je velký paradox,protože můj manžel je cikán, ale není to na něm poznat ani podle vzhledu ani podle jména.Od roku 1971 je zaměstnán u jednoho zaměstnavatele,chodí do práce na směny i na přesčasy když je třeba.Má velmi slušný výdělek,jelikož má vzdělání.Vychovali jsme dvě děti,které jsou dnes dospělé a obě děti vystudovali vysoké školy.Nejstarší vnuk již navštěvuje průmyslovou školu.Naši sousedé se odstěhovali do Anglie,tak je v domě klid.Jsou cikáni, kteří jsou slušní a vzdělaní, ale bohužel je jich jako šafránu ta většina se ,kterými máme špatné zkušenosti převažuje. A hluk je to nejmenší. Pozitivní diskriminace je špatná.Oni si pak myslí, že když něco nedostanou, tak se začnou ohánět rasismem a hotovo.Odsuzuji nacistické a fašistické strany,ale někteří lidé s nimi sympatizují, což je moc špatné.Cikáni si prostě neuvědomují, že když neposílají děti do školy, že neubližují učitelce, ale sobě.Pak nic neumí, nikdo je na lepší práci nemůže zaměstnat a makat za pár korun se jim nechce a ani nevyplatí.Zde to můžeme porovnat s komunitou vietnamskou.U nich je vzdělání dětí na prvním místě.Platí jim doučování,ale ne proto, že propadají ,ale proto, aby jejich děti byly nejlepší.Vláda by se měla začít tímto problémem opravdu zabývat,ale ne tak ,že vše dostanou.Atˇ si mají svojí kulturu,ale jinak se musí začlenit do společnosti ve ,které žijí a chovat se tak jako většina.
Severacka — #74 ..no vida a řešení by bylo
Michaela Kudláčková — #55 Míšo, souhlasím. A jen doufám, že ta naše naní díky těm skoro až zvráceným pseudohumanismem odsouzena k zániku.... ale snad ne...
Jednou jsem narazila na jeden starý článek z reflexu o tom jak na Slovensku jim zkrouhli dávky a autor tam byl a povídal si s nimi. Jsem se musela smát, když jsem četla jak nějaká cikánka křičela, že dala Slovensku 12 dětí a pokud jí ty dávky nevrátěj, tak prej přestane rodit
.
No, asi bych s tou chválou radši počkala až po zkušební době. Aby se to nezakřiklo. Jinak za 25 let života v severočeském krajském městě mám velkou spoustu zkušeností špatných, zatímco ty dobré bych spočítala na prstech jedné ruky. Ano, jsou i slušní cikáni, ale jsou to tak výjimečné případy, že statisticky je to zcela nevýznamné, a já se raději budu preventivně chovat tak, abych minimalizovala riziko.
vladka006 — #70 to je spravny takhle na ne, poukazky ,ktere nejdou smenit.
dazou — #68 Něco podobného můj
zažil, když se šel po střední nahlásit na pracovní úřad, že má práci. Byla tam snědá paní a hrozně nadávala že bílej práci má a její syn, kteý je dlouhodobě nemocný nemůže práci dostat
dazou — #68 Jsem si šla poctivě odhlásit soc. dávky, protože jsem si našla práci, hned po matuře. Tam cikánka a domáhala se dávek, ječela jak píchlá koza. Dětí měla s sebou asi tak 6, všechny jen ve spodním prádle a ječela, že nemá ani na oblečení, na jídlo a neodejde, dokud nedostane peníze. Peníze sice nedostala, ale dostala poukázky na jídlo a ošacení
U nás v práci uklízela cikánka a ta svým 3 synům odmala vštěpovala do hlavy, aby si vzali bílou holku a nestýkali se se svým rozvětveným příbuzenstvem, což všichni také udělali.
vladka006 — #67 mi spis sjeri, ajk si vymuzou vsechny mozny pirspevky od socilaky a kdyz tam jdu ja tak se mnou div nevyrazi dvere, kdyz se na neco zeptat.
nebo jak si zdevastujou bydleni a rvou, ze musi dostat novy, bych se na ne vykaslala. kdyz si nevazi veci ,co maj, tak maji smulu.
kdyz si dite znici hracku ,taky nedostane hned novou, ale vychovne dostane pres prsty a ma smulu. a funguje to, tak proc ne u nich?
Anai — #64 Kolikrát přemýšlím, jestli je nenávidím nebo se jich bojím....
A mě ten barák byl hned povědomej :)
Sonne — #20 no ucitelky to zkousely horem dolem, rodice si to vyslechli, rekli, jak chlapecky potrestaji a hotovo. co delaj doma, to nidko nevi, treba je pochvalili. jelikoz to neustalo. holcicka byla hooodne casto nemocna, se ji ani nedivim.
vladka006 — #22 presne, popravde, nemam romy rada, kdo jo? ale pred detmi nikdy nemluvim o nikom spatne. naopak se jim snazim vysvetlit, ze neni nic spatneho na tom, ze je nekdo jiny, alespon se mohou necemu priucit- myslim toleranci, oni vetsinou tihle "postizeni" byvaji lepsi nez ta bila luza.
Moc hezké vyprávění, Míšo!
Musím se do F. Matyldy přijet podívat, aspoň na večeři 
Romové jsou opravdu různí, nejsem rasistka, ale bojím se jich.
Lukáš Čejka — #59 nemůžu než souhlasit
Poslední dobou mi příjde, že slušný lid vymírá. Kam se kouknu, všude nějaký ochcan, lhář, vyžírka, neplatič. Pel slušnosti ulpěl na málokom.
Lukáš Čejka — #59