Zlatožlutá sluníčka, kam se podíváš. Z promokřelé půdy, kde se po zimě sotva objevila první travička, vykukují jedny z prvních poslů jara, maličké kvítky podbělu. Tuto nízkou léčivou bylinku, která ale může dorůst místy až do 15 centimetrů (za plodu dokonce až 25 centimetrů), nyní nacházíme hojně jak na polích a loukách, podél cest, v příkopech i na vyvýšených náspech, na březích řek a potoků, ale také na skalách a štěrkovištích, v lomech, v rozvalinách a na nezarostlých jílovitých půdách.

Charakteristika
Podběl byl znám jako léčivka již od starověku. Drogou jsou úbory nebo listy. Úbory se odstřihávají se stopkou, která však nemí být delší než 1 cm. Droga má nahořklou chuť. Droga z úborů se musí kvalitně usušit – musí mít žlutou barvu. Jestliže dojde k zhnědnutí popřípadě k zčernání, je nutné takovou drogu vyhodit. Květní droga je také choulostivá na vlhkost.

Lodyha podbělu lékařského (Tussilago farfarae) je šupinatá a je bez listů. Přízemní lístky se vyvíjí teprve až po odkvětu. Tvoří dlouhé, srdčitě okrouhlé řapíky, které jsou na rubu šedě plstnaté. Květenstvím podbělu jsou jednotlivé vrcholové úbory, s trubkovitými i jazykovitými jasně žlutými květy. Kvete od března do května.

Tato léčivá bylinka roste téměř v celé Evropě, v severní Africe a v Asii. U nás se vyskytuje hojně ve všech nadmořských výškách kromě nejvyšších poloh.

Chemická laboratoř
Obsahuje slizové látky (faradiol), v listech tříslovinu, hořčiny, kyselinu gallovou, mléčnou, jablečnou, vinnou, kávovou, polysacharid inulin, cholin, cukry a minerální látky (hlavně zinek a draslík). V květech podbělu jsou obsaženy flavonoidy, žluté barvivo xantophyl, stopy silice, inulin, glykosidické hořčiny, tanin, dextrin, bílkoviny a fytosteroly.

Dále byly v květech i listech byly objeveny i nežádoucí pyrolizidinové alkaloidy (tussilagin, senesionin, senkirkin).



 

 

 


Léčivka
Z podbělu lékařského se sbírají květy a listy. Květy se sbírají časně zjara za suchého počasí a rychle se suší ve stínu nebo se suší uměle při teplotách do 40 °C. Listy se sbírají v květnu až červnu, suší se na slunci. Při pomalém sušení zvláště za vlhčího počasí hnědnou a objevují se na nich černé skvrny.

Droga uvolňuje hleny, urychluje hojení ran, listy působí mírně močopudně, zejména jsou ale jednou z nejdůležitějších bylin užívaných na léčbu astmatu, neboť tlumí kašel a podporují vykašlávání. Léčivé účinky podbělu vyjadřuje i latinské rodové jméno rostliny, které je složeninou dvou slov: tussis=kašel, ago=odháním. Podběl se může uplatnit i jako pomocné léčivo při cukrovce, neboť zinek zlepšuje využití inzulínu. Užívá se ve formě nálevu, a to ve směsích.

Zevně se podběl používá na omývání ekzémů, při zánětu žil, na vředy nebo na špatně se hojící rány, suchý zábal čerstvých podbělových listů působí protirevmaticky a obecně na bolesti kloubů (zábal by měl trvat asi hodinu). Na pásový opar se doporučuje přiložit čerstvé listy, které jste předtím krátce ponořili do vařící vody. Podběl má také antialergické účinky. 
 










Zdravý čaj
Při nachlazení či nemocích horních cest dýchacích se krátce povaří 10 g drogy ve ¼ l vody, nechá se deset minut vyluhovat, přecedí se, osladí medem a vypije.

Přestože obsah škodlivých alkaloidů není vysoký, nedoporučuje se užívat podběl dlouhodobě a ve vysokých dávkách, k vnitřnímu užití je lépe vzít sušenou drogu, neboť sušením se obsah alkaloidů snižuje. Samostatně by se také podběl neměl podávat dětem a těhotným a kojícím ženám, ve směsích, kde je podbělu nejvíce 15%, by však neměl být jakkoliv nebezpečný.

Při sběru listů – konec května až červenec – je třeba dát pozor na možnou záměnu s listy devětsilu nebo lopuchu.

TÉMATA:
DŮM A BYT