Přečtěte si velmi hořce úsměvný příběh na dnešní téma. Poslala nám ho čtenářka s nickem Bobinka a my jí děkujeme
Nádherné slunečné dopoledne Vám všem.Na své dětství vzpomínám moc ráda, i když už je to nějaký ten pátek. Se svými čtyřmi sourozenci jsme si užívali života na vesnici, obklopeni krásnou přírodou a početným domácím zvířectvem. K holiči jsme nechodili, protože maminka byla velice šetrná hospodyňka a zaplatit holiči za ostříhání 4 hlav jí přišlo jako vyhozené peníze. A tak, když maminka dospěla k názoru, že máme na hlavách přerostlé roští, vzala ze spíže půllitrovou flašku domácí pálenky, nás děti a šlo se ke strýcovi Jožinovi.
Strýc Jožin byl vesnický samorost, kterého jsem snad nezažila střízlivého. Mimo jiné se živil i stříháním ovcí. Maminka tvrdila, že když zvládne zbavit ovečky přerostlé vlny, dokáže rovněž i nás, děti, zbavit přerostlých vlasů .A tak se strýc Jožin stal naším osobním kadeřníkem.
Asi do 8 let jsem vůbec neřešila, co nosím na hlavě. Jen jsem vždycky chtěla být ostříhaná jako první, protože to byl strýc Jožin ještě „celkem“ střízlivý. Nejhůř vždycky dopadnul poslední „zákazník“, protože to se strýc mezi stříháním notně posiloval maminčinou pálenkou.Takže poslední ostříhaný připomínal spíše napůl oškubanou husu.
Když jsem se maminky ptala, proč nás nestříhá sama, odvětila mi, že si na to netroufá. A strýcovi, kterému se třásly ruce(nikoliv stářím) a díky alkoholu viděl dvojmo, nás s klidnou duší svěřila!
Když už jsem byla větší,sestřihy našeho rodinného kadeřníka jsem nesla velice těžce a obrečela jsem to.Týden jsem odmítala chodit do školy a jedla kila kvasnic, protože se říkalo, že kvasnice urychlují růst vlasů. Pak jsem si u maminky vymodlila dlouhé vlasy, i když maminka byla zastánkyní hesla:dlouhé vlasy-krátký rozum. Ale nakonec povolila.
Byla jsem šťastná, kochala a přečesávala si své dlouhé vlasy a litovala mladší sourozence, kdykoliv se vrátili z návštěvy od strýce Jožina. Když mi bylo asi 14 let, jela jsem poprvé v životě na školu v přírodě. Kromě nezapomenutelných zážitků a první pusy jsem si odtud dovezla i vši! Šampony ani jiné hubící prostředky na tyto parazity tenkrát nebyly, používaly se petrolejové zábaly. A představa, že bych měla jít ke strýcovi Jožinovi mě vyděsila natolik, že jsem se tajně a v noci raději ostříhala sama.
V 15letech jsem nastoupila na střední školu a začala bydlet na internátě. A také jsem poprvé v životě šla k opravdové, živé, šikovné a nefalšované kadeřnici. Byl to pro mě úžasný zážitek, připadala jsem si jako velká dáma. A od té doby jsem nikomu jinému, než kadeřnici, své vlasy nesvěřila!
Krásný slunečný den! Bobinka
Moc hezký a dojemný říběh. Úplně si to dokážu představit jako film. Chudinky malé, dětičky.
A co vy, milé ženy-in? Co se vám vybaví, když se řekně „dětský účes“? Je to děs v očích, nebo spíš úsměv na tváři? Jaké máte vzpomínky na vlásky vašeho dětství?
Napište nám na redakce@zena-in.cz
Dnešní soutěž: Kdy se nosil Bubikopf?
Nový komentář
Komentáře