Téma slídění, které jsme vyhlásili minulý týden v článku: Slídění, pošlete nám své příběhy, pokračuje. Včera jste si mohli přečíst příběh Našla jsem nevěru ve zprávách, zítra pro vás chystáme rozhovor s psycholožkou Zdeňkou Sládečkovou z Klubu Diana.

Dnes si můžete přečíst dva čtenářské příběhy, které se nám v redakci líbily nejvíce, a rozhodli jsme se ocenit je zajímavou knihou (autoři ji mohou očekávat poštou).

   Martin
   Výkaly před domem

Bydlím v Praze a mám psa. Jenže před naším domem je pořád spousta hovínek. Pohledy lidí, kteří mě vidí, jak vedu našeho Rona na procházku, mě dovádějí k šílenství. Přitom já přece vždycky poctivě uklízím, ale pověst máme zkaženou všichni. Tak jsem se rozhodl udělat tomu přítrž.
Nejdřív jsem se to snažil zjistit sám. Nenápadně jsem postával v ulici a koukal, jestli někdo nenechá hromádku na chodníku: „Doufám, že si to uklidíte,“ upozorňoval jsem každého pejskaře, když jeho pes dělal potřebu. A tak jsem si vysloužil pověst nevrlého dědka. Výsledek byl mizivý.

Došel jsem k závěru, že na to sám nestačím. Na vartování v ulici jsem zanevřel a vyzkoušel osvětu. Začal jsem se s ostatními pejskaři bavit o tom, jak si tím ubližujeme sami, když po sobě neuklízíme. Moje pověst se opět zhoršila a výsledek opět nic moc.

Vymyslel jsem si novou metodu. Uplatil jsem několik dětí, co bydlí v bytech s okny do ulice. Výsledek zatím není zrovna nejlepší, ale díky tomuhle systému mám dnes už skoro dokonalý přehled, kdy se na chodníku vyskytne nové hovínko. Uvažuji, co s tím dál. Asi zkusím nainstalovat na střechu policejní sirénu a spustím ji vždycky, když pejskař neposbírá.

   Renata
   Odhalila jsem kalhotky

Jednou jsem manželovi našla v kalhotách v prádle vizitku na luxusní prodejnu dámského prádla. On nikdy nebyl na prádlo a já také ne, tak mě to překvapilo a začala jsem ho trochu víc kontrolovat. Zašla jsem za ním občas s malou do práce, jsem na mateřské, a trochu se vyptávala.

Samozřejmě jsem si i zašla několikrát do toho obchodu. A... jednou jsem na ně narazila! Šel tam se svou sexy kolegyní! Stála jsem u výkladu a chovala se nenápadně, naštěstí si mě nevšimli. Vybírali a smáli se u toho jako blázni... Nakonec vybrali modrá krajková tanga... Tanga! Já nikdy nenosila tanga!
Nejdřív jsem tam chtěla vběhnout a pořádně mu to vytmavit, ale udržela jsem se a odešla v slzách domů. Tam se mi to rozleželo. Blížilo se naše páté výročí, tak jsem si řekla, že mě třeba chce překvapit nečekaným dárkem. Rozhodla jsem se, že počkám, než začnu vyvádět.

Když nastal den D, manžel se tvářil jakoby nic. Večer přinesl jen kytku, dal mi pusu a prohlásil, jak je rád, že jsme spolu. S brekem jsem se zavřela v ložnici. Tam jsem sáhla pod polštář, abych si utřela slzy. Hádejte. Kalhotky byly tam.
Od té doby neslídím, nemá to cenu. A manželovi věřím.

Který z příběhů se vám líbí víc? Stalo se vám někdy něco podobného?