Karla Oličová (1915-1975) si rodičů příliš neužila. Tatínka nepoznala vůbec, zemřel ještě před jejím narozením jako c. k. důstojník za první světové války. V dětství jí zemřela také maminka. Oboustranného sirotka se tedy ujala sestra jejího otce Anna Oličová, která byla provdaná za pěvce a profesora pražské konzervatoře Louise Kadeřábka. Oličovi byli váženou pražskou rodinou. Karlin dědeček Václav Olič byl pražským policejním ředitelem a dvorním radou.

Není bez zajímavosti, že Karlina teta a poručnice Anna Oličová, které říkali Aťa, byla nejlepší kamarádkou Anny Vlčkové, budoucí paní Hany Benešové. Malinko to vysvětlím. Annu Vlčkovou totiž adoptovala a nechala vystudovat její svobodná a bezdětná teta Eva Šulcová, která pracovala v Praze mnoho let jako hospodyně a zdědila po své zaměstnavatelce velice slušné jmění. Shodou okolností i byt v domě na Vinohradech, který vlastnili a zároveň i obývali Oličovi. Dvě stejně staré Aničky - Vlčková a Oličová -  se tedy spřátelily a jako nerozlučné kamarádky odjely na studijní pobyt do Paříže, aby si zde vylepšily svou chabou francouzštinu a zapsaly se jako mimořádné studentky na Sorbonnu. Anna Vlčková se tam seznámila s Eduardem Benešem, za nějž se za pár let provdala a na jeho přání si křestní jméno změnila na Hanu (a on místo Eduarda začal používat jméno Edvard).

Ale vraťme se k malé Karličce Oličové. Odmalička to byla krásná a nadaná holčička. Díky vlivu své tetičky začala studovat na francouzském gymnáziu, odtud ale ze sexty přešla studovat zpěv na konzervatoři. Nejspíš pod vlivem strýčka Kadeřábka.

Vyrostla z ní krasavice. Měla krásné tmavé vlasy, tmavé oči a drobnou štíhlou postavu. Působila tak trochu exoticky. V necelých dvaceti letech byla náhodně pozvána do barrandovských ateliérů, kde získala příležitost zahrát si ve filmu Bezdětná po boku tehdy rovněž začínající Nataši Gollové. Díky svému exotickému vzhledu dostala v témže roce i další roli – zahrála si italskou šlechtičnu Giullianu Benzoni, velkou lásku generála M. R. Štefánika, v životopisném filmu o tomto nedoceněném zakladateli naší republiky.

Nejlepším rokem v kariéře mladinké herečky se stal rok 1937. Objevila se ve čtyřech v té době divácky velmi úspěšných filmech: jako Lori Šonková v dramatu Karel Hynek Mácha, princezna Zulika ve filmu Švanda dudák, jako schovanka Lenka ve Filosofské historii a dcera maršála v Bílé nemoci.

Foto: Youtube
Velký rozruch způsobilo zejména filmové zpracování Čapkovy hry Bílá nemoc, kterou režíroval Hugo Haas, jenž si tu zahrál i hlavní roli doktora Galéna. Tehdy získala Karla roli maršálovy dcery Anety díky zásahu prezidenta Beneše, tedy zasloužila se o to víceméně jeho manželka Hana Benešová. Ta si Karlu oblíbila jako neteř své kamarádky a držela nad ní ochrannou ruku. Hugo Haasovi se to moc nelíbilo, měl prý o představitelce této role trochu jinou představu. Jenže musel kapitulovat a na podmínku přistoupit. Jinak by asi nezískal finance od společnosti Moldaviafilm potřebné k natočení filmu. Mimochodem film byl na Barrandově natočen za čtrnáct dní a měl premiéru den před Štědrým dnem 1937.

Byl nadšeně přijat jako manifest proti blížícímu se nacismu. Ostatně německé velvyslanectví v Praze proti filmu okamžitě po premiéře protestovalo a žádalo jeho zákaz. K tomu nakonec nejdříve došlo v listopadu roku 1938 na Slovensku a brzy i v Čechách. Stejný postih dopadl i na film Filosofská historie, který měl silně vlastenecký podtext. Herci, kteří hráli v obou filmech - a Karla mezi ně patřila - začali mít s nacisty okamžitě po okupaci problémy.
A protože Karla najednou v roce 1938 přestala filmovat, začaly vznikat různé fámy. A pak se objevila zpráva, že Karla Oličová ve věku 25 let v roce 1940 zemřela.

Skutečnost byla malinko jiná. V roce 1938 propukla u Karly těžká astmatická choroba, která jí znemožnila další filmování. Proto najednou herečka zmizela z očí veřejnosti a s nemocí bojovala v soukromí. Jedinou útěchu nalézala ve víře v boha. Zemřela v roce 1975 v nedožitých šedesáti letech.
 
Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama