Danielu a Jana od začátku pojilo pevné pouto založené především na podobném vnímání životních hodnot. Právě to se také stalo silnou základnou pro budování jejich vztahu. „Nemyslela jsem si, že potkám někoho, kdo bude chápat to, jak mám jednotlivé věci v životě nastavené. Před Janem jsem měla samozřejmě i jiné známosti, ale každý vztah ztroskotal zejména na tom, že milování před svatbou pro mě bylo naprosté tabu. Jakmile jsem ale tuto skutečnost svěřila po půlroční známosti Janovi, absolutně mě v tom podpořil. Dokonce mě za to chválil, řekl, že jsem jako zářící diamant ve světě plném špinavých kamenů,“ popisuje Daniela jejich začátky zalité sluncem.
Foto: Shutterstock
Zásnuby na sebe nenechaly dlouho čekat a po roce se konala svatba. „Měli jsme jen skromný obřad, kterého se zúčastnila rodina a nejbližší přátelé. Ještě ten večer jsme pak společně ulehli a bylo to skutečně krásné. Nikdy jsem nebyla šťastnější, že jsem vydržela tak dlouho čekat.“
Netrvalo ale dlouho a štěstí se k Daniele začalo otáčet zády. Janovo nadšení jako by odešlo společně s její neposkvrněností. „Nedlouho po svatbě, po pár měsících, se Jan začal chovat chladně, netoužil po mých dotecích, a dokonce se ode mě odvracel. Několikrát jsem ho také přistihla, jak si po večerech s někým vyměňuje zprávy. Stávalo se také, že vynechal společnou večeři a ani nedal předem vědět, že se někde zdrží. Byla jsem nešťastná a nevěděla, jak mu to říct.“
Odvahu v sobě Daniela nalezla až po dlouhých dvou letech. Z Janova zvláštního chování se stala rutina a Daniele došlo, že by ve svých třiceti letech ráda ještě zažila vášnivou lásku a ten pocit, který měla s Janem na začátku vztahu. „Celou noc jsem nemohla spát, v hlavě se mi převalovaly věty, které jsem mu chtěla říct a které jsem měla možná vypustit už dávno. U snídaně jsem nakonec všechno přiznala – že už dlouho nejsem šťastná, že se ke mně nechová tak, jak by se k manželce chovat měl a že už to takhle asi dlouho nevydržím. Jan se na mě překvapeně podíval a řekl, že vydržím, protože jsem slíbila, že s ním budu i ve zlých časech a ty teď on prý právě zažívá. Pokud s ním prý nechci být, měla jsem si to rozmyslet, než jsem se mu zaslíbila. Připadám si v koncích, protože má na jedno stranu pravdu, ovšem na druhou stranu si myslím, že k takovémuto vztahu jsem se „neupsala“. Představovala jsem si vzájemnou úctu a porozumění a toho se mi nedostává. Upřímně řečeno nevím, co dál,“ uzavírá Daniela.
Zdroj info: Respondentka Daniela
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Porozumění v intimním soužití je základ vztahu. Proto je hodně odvážné nechávat vzájemné poznání, jak si po téhle stránce budou partneři rozumět, až po svatbě. Něco jiného je si o tom povídat a něco jiného partnera skutečně poznat. Víra v tomto může být poměrně striktní, problém je, že my žijeme na zemi. Najít východisko v takové situaci může být obtížné, pokud se ukáže, že partner není tím, kým se zdál být.
Pokud Jan od svatební noci nestojí o její dotyky, je to opravdu zvláštní chování a těžké časy pro Danielu. Teď jen zjistit proč to tak je.
Jednoduché - nasype mu otrušík do kafe, stane se mladou vdovou a pak se bude chodit modlit, aby jí to pánbu odpustil. Což se zajisté stane. V minulosti známe nemálo příkladů, jak se i kněží na vysokých postech nerozpakovali odstranit nepohodlné osoby.
Ta Daniela mi připadá jako ta "svatá dala".
Jan má zřejmě potíže v práci nebo našel nový zářící diamant. Spoléhá na to, že věřící manželka v dobrém i zlém všechno zkousne.
No nepochopila jsem o co jde.
"Zářící diamant ve špinavém světě, ulehli jsme spolu, než jsem se mu zaslíbila..." Nejsme ve 14. století a Jan není rytíř, dobývající téměř třicetileté panny. Napadají mne tři scénáře. Buď stojí Daniela v posteli za starou belu, a Jan si rychle našel náhradu, se kterou si užívá. Anebo to dělal od začátku vztahu. Kde je řečeno, že byl taky panic a že je v poho s životem s jedním sexuálním partnerem dohromady? Druhá možnost, že je gay a svatba s hluboce věřící Danielou je chytrý zastírací manévr. Nebo za třetí, že je to prostě špatná volba partnera. Už jen za věta, že prožívá těžké časy? A to jaké, paní redaktorko? Ta část vám z textu vypadla. Každopádně, nejsem zastánce toho, aby manželství pokračovalo za každou cenu. Komu není dobře, ať se snaží to změnit, a když snaha o lepší vztah nepadne na úrodnou půdu, tak adios. Kde nejsou děti, tam nebude poničených dušiček. Ve třiceti bych utíkala z nenaplňujícího vztahu, až by za mnou byla ohnivá čára. V tomto věku, bez dětí, by měl být život zdravého člověka jedná hezká kombinace práce, sexu, koníčků, cestování, společného smíchu. Řeči o zaslíbení se.... Nikdo nemá povinnost si zničit život a pokud vím, tak to ten Bůh taky nikde po nikom nechce. Papá, další!
A ty jeho "zlé časy" tedy spočívají v čem?!