Ahoj,

No jo, s vyberem skoly jsem byla hotova v 9-10 letech. Tatinek byl hodne nemocny a ja mu slibila, ze ho vylecim. Jednou se z nemocnice uz nevratil. Byla jsem poslední s kym mluvil, pak uz upadl do komatu a neprobral se.

Jelikoz byl porad pryc - na ruznych lecenich a ozdravovnach, tak nekolik let jsem se v noci budila, protoze se mi zdalo, ze zaklepal na okno a rekl - Tak uz jsem tady. Nezaklepal, cekala jsem marne.

I kdyz chapu smrt, jistym zpusobem cekam dodnes. Moc bych mu chtela rict, ze jsem splnila slib, ktery jsem mu dala a sla jsem studovat na zdravotni skolu. Ani na chvili me nenapadlo, ze bych slib nedodrzela - protoze jsem si rekla, ze jsou a budou jine holcicky, ktere budou mit nemocne tatinky a kdyz ony jsou zatim male, tak tem jejich tatinkum musi nekdo pomahat.

aninas

Text nebyl redakcí upraven.

Téma na dnešek: Jak jste si vybírala školu pro sebe?

Školní léta už má většina z nás dávno za sebou. Pojďme si na ně alespoň zavzpomínat. Přenesme se nyní zpět do doby, kdy jsme se rozhodovali, kam po "základce" zamíříme.

  • Podle čeho jste se rozhodovala?
  • Chtěla jste školu blízko domova? Nebo jste naopak toužila po bydlení na internátu?
  • Šla byste kamkoliv, jen abyste se dostala na vytoužený obor?
  • Věděla vůbec jste v tomhle věku, čím chcete být a čemu se chcete zbytek života věnovat?
  • Nakolik vaši volbu ovlivňovali rodiče?
  • Pro jakou školu jste se nakonec rozhodla?
  • Byla to dobrá volba?

Pište nám své příspěvky už teď na adresu

redakce@zena-in.cz

Došlé příspěvky budeme v průběhu dne zveřejňovat a jednu z pisatelek pochopitelně také odměníme. Dnes si můžete zajistit klidné spaní, protože hrajeme o Silence - sprej do krku proti chrápání.