Ahoj,
No jo, s vyberem skoly jsem byla hotova v 9-10 letech. Tatinek byl hodne nemocny a ja mu slibila, ze ho vylecim. Jednou se z nemocnice uz nevratil. Byla jsem poslední s kym mluvil, pak uz upadl do komatu a neprobral se.
Jelikoz byl porad pryc - na ruznych lecenich a ozdravovnach, tak nekolik let jsem se v noci budila, protoze se mi zdalo, ze zaklepal na okno a rekl - Tak uz jsem tady. Nezaklepal, cekala jsem marne.
I kdyz chapu smrt, jistym zpusobem cekam dodnes. Moc bych mu chtela rict, ze jsem splnila slib, ktery jsem mu dala a sla jsem studovat na zdravotni skolu. Ani na chvili me nenapadlo, ze bych slib nedodrzela - protoze jsem si rekla, ze jsou a budou jine holcicky, ktere budou mit nemocne tatinky a kdyz ony jsou zatim male, tak tem jejich tatinkum musi nekdo pomahat.
aninas
Text nebyl redakcí upraven.
Téma na dnešek: Jak jste si vybírala školu pro sebe?
Školní léta už má většina z nás dávno za sebou. Pojďme si na ně alespoň zavzpomínat. Přenesme se nyní zpět do doby, kdy jsme se rozhodovali, kam po "základce" zamíříme.
- Podle čeho jste se rozhodovala?
- Chtěla jste školu blízko domova? Nebo jste naopak toužila po bydlení na internátu?
- Šla byste kamkoliv, jen abyste se dostala na vytoužený obor?
- Věděla vůbec jste v tomhle věku, čím chcete být a čemu se chcete zbytek života věnovat?
- Nakolik vaši volbu ovlivňovali rodiče?
- Pro jakou školu jste se nakonec rozhodla?
- Byla to dobrá volba?
Pište nám své příspěvky už teď na adresu
Došlé příspěvky budeme v průběhu dne zveřejňovat a jednu z pisatelek pochopitelně také odměníme. Dnes si můžete zajistit klidné spaní, protože hrajeme o Silence - sprej do krku proti chrápání.
Nový komentář
Komentáře
Quentinová z Montargis (Kentánová) — #5 jeeeejda, to jses ty, kocko?
a pro jednu malou ukecanou holcicku
dojemné,tatínek by měl velkou radost
Aninko... jedna holčička pořád pije ze srdíčkové sklenky milovanou "minerárku" a pořád chodí v puntíkatých papučkách od Tebe
krásné rozhodnutí, určitě svou práci děláte s láskou
Smutný,ale moc hezký příběh